Laboratorní vyšetření přinášejí asi 70 – 80 % informací o pacientovi v nemocnici (klinicko-biochemické testy tvoří 60 – 70 % všech laboratorních vyšetření). Jejich význam neustále roste, jsou zaváděny nové, stále citlivější a specifičtější testy, které se podílejí na stanovení diagnózy a prognózy onemocnění a mohou být úspěšně využity i při určování a sledování léčby.
Cílem následujících bodů je ukázat nemocnému, jak se na laboratorní vyšetření připravit a poskytnout mu základní informaci o tom, co vše je nutné znát, aby mu laboratorní vyšetření přineslo požadovaný prospěch. Nemocný se s laboratorním vyšetřením setkává vlastně jen na počátku a na konci – při odběru biologického materiálu a při hodnocení výsledků. Měl by chápat, že mezi těmito dvěma úseky je pečlivá a náročná práce desítek laboratorních pracovníků a náročný systém kontroly práce v laboratoři, aby byl výsledek věrohodný a spolehlivý. Na druhé straně – jak již bylo uvedeno – nemocný sám může výsledek laboratorního vyšetření významně ovlivnit dodržením (či nedodržením) pravidel přípravy na laboratorní vyšetření.
Vydávání výsledků laboratorních vyšetření
Každý nemocný studuje svoji zdravotnickou dokumentaci s cílem porozumět nálezu. Stejně je to i s výsledky laboratorních vyšetření – ať už se mu dostanou do ruky jako samostatný laboratorní nález, či v rámci lékařské zprávy. Pohled na laboratorní nález obvykle nedovolí laikovi vše správně hodnotit, to je určeno odborníkovi – lékaři. Tento článek popisuje formální stránku laboratorního nálezu a jeho obvyklé součásti.
Referenční hodnoty a jejich význam
Výsledky laboratorních testů jsou obvykle hodnoceny na základě jejich vztahu k referenčním („fyziologickým“, „normálním“) hodnotám. Následující odstavce vám pomohou pochopit, co jsou referenční hodnoty, jak se určují a jak podle nich správně hodnotit výsledek laboratorního vyšetření. Zmiňují i stále rostoucí význam rozhodovacích limitů, které je třeba od referenčních hodnot odlišit.
Laboratorní medicína založená na důkazech
S rozvojem medicíny se hromadí počet diagnostických metod i léčebných postupů. Roste počet léků stejně tak jako množství dostupných laboratorních vyšetření. Medicína založená na důkazech (Evidence-Based Medicine, EBM) je systém pomáhající lékařům a ostatním odborníkům ve zdravotnictví vypořádat se s tímto množstvím informací. Následující článek vysvětluje úlohu medicíny založené na důkazech v oblasti laboratorního vyšetřování.
Personalizovaná medicína
Všichni lidé nejsou stejní, jejich schopnost reagovat na určité léky, tyto léky odbourávat a vylučovat se může lišit podle dědičného základu jedince. Farmakogenomika je obor, který studuje, jak jsou léky v organismu přeměňovány v závislosti na geneticky daných předpokladech. Jejich znalost umožňuje lékaři předpovídat reakci organismu na léčbu a přesné určení účinných, avšak zároveň bezpečných dávek léku. Článek uvádí příklady testů, podle jejichž výsledků lze již dnes řídit dávkování některých léků.
Provádění laboratorních testů doma
Rozvoj techniky umožňuje dnes mnohým nemocným provést laboratorní test přímo doma; spektrum těchto testů se v poslední době rozšiřuje. To umožňuje především chronicky nemocným a starším pacientům provést vyšetření doma a reagovat na výsledek změnou léčby, aniž by museli navštívit praktického lékaře či odbornou ambulanci.
Příprava na laboratorní vyšetření
Jeden z nejdůležitějších faktorů, který může významně ovlivnit výsledek laboratorního vyšetření a jeho spolehlivost, je pacient sám. Článek popisuje, co vše musí nemocný dodržet, aby byl výsledek laboratorního vyšetření spolehlivý. Kromě přípravy pacienta na vyšetření hraje důležitou úlohu i vhodný a rychlý způsob doručení biologického materiálu do laboratoře.