Acidóza a alkalóza

Acidóza nemusí být doprovázena žádnými příznaky nebo může být doprovázena nespecifickými příznaky jako únava, nevolnost a zvracení. Akutní acidóza může rovněž způsobit zvýšenou frekvenci a hloubku dýchání, zmatenost a bolest hlavy a může vést k poruše vědomí, komatu a v některých případech I k smrti.

Příznaky alkalózy jsou často spojeny se ztrátou draslíku (K⁺) a mohou zahrnovat dráždivost, slabost a křeče.

Obvyklé příčiny poruch acidobazické rovnováhy

Respirační acidóza
Snížené vylučování CO₂

• Snížené dýchání (hypoventilace) následkem léků či poruch centrálního nervového systému
• Porucha dýchání napři následkem úrazu či díky přítomnosti vzduchu mezi plícemi a hrudní stěnou (pneumothorax)
• Onemocění dýchacích svalů či nervů (myasthenia gravis, botulismus, amyotrofická laterální skleróza (ALS), syndrom Guillain-Barré
• Uzávěr dýchacích cest (potravou či cizím tělesem)
• Onemocnění plic

Respirační alkalóza
Zvýšené vylučování CO₂

• Zvýšené dýchání (hyperventilace) při strachu, bolesti, v šoku
• Léky (např. při předávkování aspirinu)
• Pneumonie, městnání krve v plicích nebo embolie do plicnice
• Tělesná námaha, horečka
• Nádory, úrazy či infekce (meningitida, encefalitida) centrálního nervového systému
• Selhání jater

Metabolická acidóza
Snížení HCO₃, následkem jejich ztráty nebo zvýšené produkce kyselin

• Alkoholická ketoacidóza
• Diabetická ketoacidóza
• Selhání ledvin
• Laktátová acidóza (obvykle při nedostatku kyslíku ve tkáních)
• Otravy – předávkování salicyláty (aspirin), metanol, etylénglykol
• Ztráta hydrogenuhličitanů trávicím traktem, např. při dlouhotrvajícím průjmu
• Neschopnost ledvin vytvářet kyselou moč

Metabolická alkalóza
Zvýšení HCO₃^- následkem ztráty kyselin nebo příjmu hydrogenuhličitanů

• Diuretika
• Dlouhotrvající zvracení
• Těžká dehydratace
• Podávání hydrogenuhličitanů, požití alkalických látek

Cílem vyšetření je zjistit, zda má vyšetřovaná osoba poruchu acidobazické rovnováhy, určit, jak je porucha těžká pomoci diagnostikovat základní onemocnění nebo stav (jako diabetickou ketoacidózu, otravu aj.) které poruchu vyvolaly. Vyšetření se provádí též u monitorování kriticky nemocných, stejně jako u stavů, o nichž víme, že ovlivňují acidobazickou rovnováhu jako např. chronická onemocnění plic či ledvin.

Základní testy užívané k identifikaci, hodnocení a monitorování poruch acidobazické rovnováhy jsou:

• Krevní plyny
• Elektrolyty

Krevní plyny představujíc skupinu vyšetření prováděných společně, obvykle ze vzorku arteriální krve (krev získaná z tepny místo žíly). Jsou obrazem pH, pO₂ (množství kyslíku), a pCO₂ (množství oxidu uhličitého) v krvi. Z těchto výsledků může být spočítána koncentrace hydrogenuhličitanů (HCO₃^-).

U většiny poruch acidobazické rovnováhy jsou mimo referenční rozsah jak hodnoty HCO₃^-, tak I pCO₂. Je tomu tak proto, že se organismus snaží udržet hodnotu pH krve blízko normálu. Proto je-li jedna z těchto látek abnormálně vysoká nebo nízká, koncentrace druhé z nich se bude měnit stejným směrem, aby se pH krve vrátilo zpět k normální hodnotě. Tento děj se nazývá kompenzace. Níže uvedená tabulka ukazuje očekávané hodnoty pro každou ze čtyř hlavních poruch acidobazické rovnováhy.

Hodnoty pozorované u čtyř základních poruch acidobazické rovnováhy:

Elektrolyty představují čtyři vyšetření: Na⁺ (natrium, sodík), K⁺ (kalium, draslík), Cl^- (chloridy) a hydrogenuhličitany (HCO₃^-), které se obvykle počítají z hodnoty pH a p CO₂. Obsah tělesných tekutin, koncentrace elektrolytů a acidobazická rovnováha jsou navzájem propojeny; při poruchách acidobazické rovnováhy je obvykle zvýšena či snížena koncentrace jednoho či více elektrolytů. U pacientů s metabolickou acidózou se počítá tzv. anion gap za pomoci koncentrací elektrolytů; pomáhá učit, které poruchy mohou být zodpovědné za abnormální nález acidobazické rovnováhy. Tak např. vzestup anion gap ukazuje na acidózu, např. diabetickou.

Nemocní s metabolickou alkalózou mají obvykle nízkou hladinu chloridů (Cl^-) a draslíku (K⁺), což je opět vodítkem při odhalování příčiny poruchy acidobazické rovnováhy. Na základě těchto výsledků mohou být požadována další vyšetření, aby bylo odhaleno onemocnění nebo stav, vyvolávající acidózu či alkalózu (např. glukóza, laktát, ketolátky, osmolalita, metanol, etylenglykol, toxikologické vyšetření na předávkování některými léky, ukazatele sepse aj.).

Je možné, že nemocný má současně více než jednu poruchu acidobazické rovnováhy. Příkladem je požití aspirinu (což může vyvolat respirační alkalózu i metabolickou acidózu) nebo osoby s onemocněním plic, kteří užívají diuretika (respirační acidóza plus metabolická alkalóza). Užití nomogramů pro výpočet očekávaného stupně kompenzace je možné určit, zda je přítomna smíšená porucha acidobazické rovnováhy.

Léčba acidózy a alkalózy zahrnuje rozpoznání a odstranění příčiny, která poruchu vyvolala; nemocnému je třeba poskytnout potřebnou podporu. Ve většině případů se zvýšené či snížené pH neléčí přímo. Nicméně v některých případech mohou lékaři podat do žíly infuzi s HCO₃^-, a to u osob s nebezpečně nízkým pH krve.

Článek Acidosis and Alkalosis na US stránkách Lab Tests Online. Dostupné z: https://labtestsonline.org/conditions/acidosis-and-alkalosis   

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

JABOR, A. et al.: Vnitřní prostředí. Praha: Grada Pulbishing, 2008, 560 s

Kasper, DL., Braunwald, E., Fauci, AS., Hauser, SL., Longo, DL., Jameson, JL. (eds.) Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, 2005, McGraw Hill.

RACEK, J. et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.