Popis onemocnění

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Alkoholismus (závislost na alkoholu, alkoholová závislost) vzniká při nadměrné a dlouhodobé konzumaci alkoholických nápojů, někdy je označován též jako alkoholová závislost. Dochází k poruše somatických a duševních a sociálních funkcí člověka.

V ČR je spotřeba alkoholu cca 10 litrů čistého tj. 96% alkoholu na obyvatele a rok, což řadí naši republiku na přední místa ve světě. Zvýšená konzumace je též mezi mladistvými dle výsledků studie ESPAD a vývoj epidemiologické situace v oblasti zvýšeného užívání alkoholu mezi mladistvými obou pohlaví není příznivá.

Alkoholismus se projevuje řadou příznaků:

Fyzická závislost – nutnost konzumace, při abstinenci dochází k nevolnosti, pocení, třesu, nervozitě

Tolerance – potřeba zvyšovat dávku alkoholu, aby bylo dosaženo stejného účinku a pocitu

Touha, bažení – nutnost, potřeba pít

Ztráta kontroly – až kompulzivní sklon pít a nemožnost přestat alkohol konzumovat

Procento závislých na alkoholu se v české populaci pohybuje okolo 5% a problémy s konzumací alkoholu má cca 25-30% dospělé populace; tyto osoby jsou vystaveny riziku vzniku alkoholismu či jiných dopadů způsobených nadměrným pitím. Za rizikovou konzumaci se považuje pití více než 40g alkoholu denně u mužů a 20 g alkoholu u žen. Reakce na konzumaci alkoholu je individuální ovlivněná nejen pohlavím, ale také tělesnou hmotností, zdravotním stavem, věkem a také užívanými léky. Konzumace alkoholu v průběhu těhotenství může a poškozuje plod a může vzniknout tzv. fetální alkoholový syndrom projevující se menší porodní váhou, malformacemi (vrozené poškození plodu, např. rozštěpy), prevalence tohoto postižení v Evropě je 3,7:1000 narozených dětí. Je doporučováno, aby žena pokud plánuje početí, nekonzumovala alkohol.

Mezi hlavní rizika spojená s alkoholismem patří jaterní poškození, nemoci kardiovaskulárního systému, zvýšený výskyt některých nádorových onemocnění, zánět pankreatu (slinivky), poškození nervového systému. Tato poškození se rozvíjejí postupně v závislosti na množství a také délce konzumování alkoholu. V játrech vzniká jaterní fibróza, alkoholová hepatitida (zánět) až následně jaterní cirhóza. Ženy jsou více náchylné ke vzniku alkoholového postižení, což je dáno jejich menší schopností metabolizovat alkohol. Vysoce rizikovým jevem je pak bohužel stále rozšířený fenomén kombinace alkoholu a některých léků (zejména sedativ), a v poslední době pak též riziková kombinace alkoholu a konopí.

Alkoholismus kromě zdraví jedince ovlivňuje jeho sociální postavení a chování. Často je spojen se ztrátou zaměstnání, opuštěním rodiny a přátel, a v případě dlouhodobého těžkého pití pak postupnou degradací osobnosti doprovázenou různě těžkými kognitivními deficity a opakovanými sociálními selháními na různých úrovních.

Vyšetření

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Vyšetření

Neexistuje přímé a jednoznačné laboratorní vyšetření na alkoholismus. Alkoholismus je diagnostikován lékařem při použití dotazníků, které jsou používány na světě a zahrnující otázky na počet vypitých sklenic alkoholu týdně, pocit nutnosti omezit pití, četnost opilosti v posledním měsíci apod. Mezi takové dotazníky patři např. dotazník AUDIT (alkohol use disorders Indetification test), CAGE a další.

Laboratorní testy, které mohou pomoci diagnostikovat alkoholismus či chronickou konzumaci alkoholu, jsou nespecifické a zahrnují následující vyšetření:

  • GGT – gama.-glutamyltransferaza – jaterní enzym, který je zvýšený při poškození žlučových cest a stoupá při dlouhodobé konzumaci alkoholu
  • MCV - střední objem erytrocytu (mean corpuscular volume) měření velikosti červené krvinky – erytrocytu. MCV se zvyšuje u těžkých pijáků
  • CDT – karbohydrát deficientní transferin – jeden z typů transferinu, proteinu transportující železo. Stoupá jeho poměr u alkoholiků.
  • EG – Ethylglukuronid – přímý metabolit, který je možno stanovit v krvi i moči

Další parametry, které bývají změněné – cholesterol, kyselina, močová, imunoglobulin A, ALT a další, avšak tyto změny jsou nespecifické, a souvisí s poškozením různých orgánů alkoholem.

 

Léčba

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Léčba

Léčba alkoholismu je komplexní a vyžaduje podporu a spolupráci pacienta. Pacient si musí uvědomit (získat náhled), že jeho pití je problém, že mu způsobuje problémy a že musí přestat konzumovat alkohol – musí abstinovat! Zásadním momentem však samozřejmě je, že nestačí pouhá abstinence, ta je vždy jak cílem, tak především také prostředkem. Změna musí být komplexní a zahnovat též změnu životního stylu a zvyklostí, často velmi úzce spojených s alkoholem a alkoholovou kulturou. Léčba zahrnuje ambulantní či ústavní léčbu a záleží na typu a závažnosti závislosti a schopnosti pacienta. Psychoterapeutická léčba je převážně zaměřena na kognitivně (poznání) – behaviorální (chování) postupy s cílem nácviku racionálních vzorů chování a zachycení „nebezpečných „ myšlenek s cílem nemocného naučit se jim čelit. Užívají se též dynamicky orientované přístupy zaměřující se právě na komplexní pojetí léčby. Zásadní je práce s motivací od samotného začátku a v tomto směru se používají různé specifické technicky a postupy, jako jsou např. motivační rozhovory Millera a Rollnika atd. Existují formy skupinové terapie ve zdravotnických zařízeních či terapeutických komunitách. Běžné je využití různých psychoterapeutických forem jako je rodinná terapie buď s rodiči u mladistvých nebo terapie partnerská (párová). Tradici má v ČR též oblast svépomocných přístupů (např. Anonymní alkoholici), a to již od dob Jaroslava Skály, podporujícího kombinaci profesionální zdravotnicky orientované léčby a svépomoci. Možná léčba alkoholismu zahrnuje léky jako antabus (disulfiram), naltrexon, acamprosat a další. Použití těchto léků patří vždy do rukou zkušeného lékaře s problematikou léčby závislosti.

 

Literatura a odkazy

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Literatura a odkazy

Doporučené zdroje:

Kamil Kalina: Základy klinické adiktologie, GRADA Publishing, a.s. Praha, 392 s.

Tento článek byl naposledy aktualizován 4. ledna 2019.