Alkoholismus

Vyšetření

Neexistuje přímé a jednoznačné laboratorní vyšetření na alkoholismus. Alkoholismus je diagnostikován lékařem při použití dotazníků, které jsou používány na světě a zahrnující otázky na počet vypitých sklenic alkoholu týdně, pocit nutnosti omezit pití, četnost opilosti v posledním měsíci apod. Mezi takové dotazníky patři např. dotazník AUDIT (alkohol use disorders Indetification test), CAGE a další.

Laboratorní testy, které mohou pomoci diagnostikovat alkoholismus či chronickou konzumaci alkoholu, jsou nespecifické a zahrnují následující vyšetření:

• GGT – gama.-glutamyltransferaza – jaterní enzym, který je zvýšený při poškození žlučových cest a stoupá při dlouhodobé konzumaci alkoholu
• MCV - střední objem erytrocytu (mean corpuscular volume) měření velikosti červené krvinky – erytrocytu. MCV se zvyšuje u těžkých pijáků
• CDT – karbohydrát deficientní transferin – jeden z typů transferinu, proteinu transportující železo. Stoupá jeho poměr u alkoholiků.
• EG – Ethylglukuronid – přímý metabolit, který je možno stanovit v krvi i moči

Další parametry, které bývají změněné – cholesterol, kyselina, močová, imunoglobulin A, ALT a další, avšak tyto změny jsou nespecifické, a souvisí s poškozením různých orgánů alkoholem.

Léčba

Léčba alkoholismu je komplexní a vyžaduje podporu a spolupráci pacienta. Pacient si musí uvědomit (získat náhled), že jeho pití je problém, že mu způsobuje problémy a že musí přestat konzumovat alkohol – musí abstinovat! Zásadním momentem však samozřejmě je, že nestačí pouhá abstinence, ta je vždy jak cílem, tak především také prostředkem. Změna musí být komplexní a zahnovat též změnu životního stylu a zvyklostí, často velmi úzce spojených s alkoholem a alkoholovou kulturou. Léčba zahrnuje ambulantní či ústavní léčbu a záleží na typu a závažnosti závislosti a schopnosti pacienta. Psychoterapeutická léčba je převážně zaměřena na kognitivně (poznání) – behaviorální (chování) postupy s cílem nácviku racionálních vzorů chování a zachycení „nebezpečných „ myšlenek s cílem nemocného naučit se jim čelit. Užívají se též dynamicky orientované přístupy zaměřující se právě na komplexní pojetí léčby. Zásadní je práce s motivací od samotného začátku a v tomto směru se používají různé specifické technicky a postupy, jako jsou např. motivační rozhovory Millera a Rollnika atd. Existují formy skupinové terapie ve zdravotnických zařízeních či terapeutických komunitách. Běžné je využití různých psychoterapeutických forem jako je rodinná terapie buď s rodiči u mladistvých nebo terapie partnerská (párová). Tradici má v ČR též oblast svépomocných přístupů (např. Anonymní alkoholici), a to již od dob Jaroslava Skály, podporujícího kombinaci profesionální zdravotnicky orientované léčby a svépomoci. Možná léčba alkoholismu zahrnuje léky jako antabus (disulfiram), naltrexon, acamprosat a další. Použití těchto léků patří vždy do rukou zkušeného lékaře s problematikou léčby závislosti.

Literatura a odkazy

Doporučené zdroje:

Kamil Kalina: Základy klinické adiktologie, GRADA Publishing, a.s. Praha, 392 s.