Celiakie

Celiakie (celiakální sprue, glutenová enteropatie ) je autoimunitní onemocnění charakterizované abnormální imunitní odpovědí na lepek (gluten), bílkovinu obsaženou v povrchních vrstvách zrna pšenice, žita a ječmene. V důsledku této reakce dochází u geneticky predisponovaných jedinců (přítomnost genu HLA-DQ2 či HLA-DQ8 ) k tvorbě protilátek proti vlastní střevní sliznici a typickým zánětlivým změnám.  Dochází ke snižování až vymizení mikroklků sliznice a tím k významné redukci resorpční plochy. Rozvíjí se porucha vstřebávání všech živin, vitaminů, minerálních látek , tekutin. Organismus není schopen dostatečně vstřebávat tyto látky, objevují se příznaky jejich nedostatku, nedostatečné výživy.

Změny jsou způsobeny vznikem autoprotilátek. Organismus celiaka při styku s lepkem vytváří protilátky nejen proti lepku (antigliadiny), ale též proti sliznici vlastního střeva a tím spouští zánětlivý proces. Pokud pacient nadále přijímá v potravě lepek, produkce protilátek trvá a poškozování sliznice pokračuje.

Celiakie je celosvětové onemocnění, s významnými geografickými rozdíly a vysokým výskytem i v Evropě. Četnost je mnohem vyšší než se všeobecně předpokládá, postiženo je až 1 % populace celosvětově.  V České republice je kvalifikovaný odhad výskytu 60-70.000  nemocných ! Diagnostika je ale všeobecně neuspokojivá a většina z nich zůstává po dlouhou dobu neodhalena, nesledována a tudíž i neléčena. Jedním z důvodů této situace je pestrý klinický obraz celiakie, obtíže mohou být nevýrazné, mohou zcela chybět, žádný charakteristický příznak celiakie, který by vedl lékaře k podezření na tuto možnost u dospělých nemocných chybí.  V současné době méně než ¼ nemocných má obtíže zažívací, převažují příznaky necharakteristické, případně odpovídající poruchám funkce dalších orgánů či systémů. Celiakie je stále často považována za onemocnění dětí, ze kterého „se vyroste“. Diagnoza celiakie je proto často pozdní, stanovená až po dlouhém období nevýrazných potíží, již v čase těžkých slizničních změn, ve stadiu komplikací. Nejčastější možné příznaky celiakie:

-          necharakteristické zažívací obtíže, pocity plnosti, nepravidelné průjmy, plynatost

-          chudokrevnost z nedostatku železa, často od dětství

-          bolesti páteře, kloubů, osteoporoza neodpovídající věku

-          hubnutí, nechutenství, únavnost

-          postižení sliznice dutiny ústní, afty, záněty

-          gynekologické obtíže, opožděný nástup menstruace, samovolné potraty, neplodnost

-          nervové a psychické poruchy, migrény, deprese, polyneuropatie.

Lepek může způsobovat rozvoje těchto onemocnění:

1/  celiakie

2/  alergie – vyskytuje se vzácně, na vzniku se ale může podílet i některá z minimálně dalších 20 bílkovin obsažených v obilním zrnu

3/  neceliakální glutenová senzitivita – nejde o alergii ani autoimunitu. Patří sem pacienti, kteří jsou přesvědčeni, že  jejich pestré a necharakteristické potíže jsou způsobeny konzumací lepku. Neexistuje ale žádné vyšetření či laboratorní metoda, která by tuto diagnozu mohla potvrdit, je nutno vyloučit všechny další možné příčiny obtíží.  

Obtíže závisí i na věku manifestace – děti pomaleji a méně rostou, hůře prospívají ve škole, mají zvýšenou kazivost zubů, opožďuje se puberta, zvláště u dívek. Rovnocennou formou manifestace celiakie je Duhringova herpetiformní dermatitida. Na kůži, především na kolenou, loktech, hýždích a ve vlasové části hlavy se objevují zánětlivá, silně svědivá ložiska připomínající opar (herpes). Tito nemocní většinou nemají žádné další obtíže. Časté je spojení celiakie s dalšími autoimunitními chorobami jako je diabetes I. typu (závislý na insulinu), autoimunitní záněty štítné žlázy či jater, IgA deficit (tzv. přidružené choroby).