Endokrinní systém

Endokrinní systém je tvořen žlázami s vnitřní sekrecí, které jsou rozmístěny na různých částech těla. Spolu s nervovou soustavou řídí všechny tělesné funkce. Zatímco nervový systém využívá jako prostředek řízení nervových impulzů, endokrinní systém k tomu využívá chemických molekul - hormonů. Tyto hormony jsou vytvářeny v endokrinních žlázách, uvolňovány do krevního oběhu a tím se dostávají k cílovým tkáním. Tyto tkáně mají receptory, do kterých zapadají hormony jako klíč do zámku. Některé z cílových tkání mohou být jiné endokrinní žlázy a jeden hormon pak vyvolává tvorbu dalšího hormonu. Příkladem je hypotalamus, který vytváří a uvolňuje do oběhu tyrotropin uvolňující hormon (TRH). Ten působením na hypofýzu vyvolává tvorbu tyrotropinu (tyreoideu stimulujícího hormonu, TSH). TSH pak stimuluje štítnou žlázu k tvorbě hormonů štítné žlázy – tyroxinu (T4) a trijodtyroninu (T3), které řídí metabolické děje.

Všechny endokrinní žlázy jsou pečlivě řízeny systémem zpětné vazby. Kupříkladu množství hormonů štítné žlázy působí jako regulační faktor na hypotalamus a hypofýzu – je-li toto množství nízké, stimuluje se více TRH a TSH, je-li vysoké, sekrece TRH a TSH se tlumí. V některých případech, jako u hormonů štítné žlázy, je snahou organizmu udržovat v krvi relativně konstantní množství těchto hormonů.

Některé hormony mají denní či měsíční sekreční cykly. Kupř. kortizol produkovaný nadledvinami má maximum sekrece ráno a minimum v noci, zatímco folikuly stimulující hormon (FSH) a luteinizařní hormon (LH), tvořené hypofýzou, mění svou sekreci v průběhu menstruačního cyklu. Některé hormony, jako např. adrenalin, jsou v krvi jen ve velmi malých koncentracích a stoupají za zvláštních situací, jako adrenalin při stresu.

 Jaké mohou nastat chyby

Hormony ovlivňují tkáně po celém těle. Ovlivňují vývoj mužské a ženské pohlavní charakteristiky, plodnost, růst, rychlost s jakou tělo využívá energii, schopnost organizmu trávit potravu, utilizovat glukózu, reagovat na stres, udržovat vodní rovnováhu a krevní tlak. Endokrinní poruchy vznikají obvykle tím, že se hormonů tvoří příliš málo nebo naopak mnoho. Některé z těchto poruch mají své specifické názvy, kupř. nadměrnásekrece kortizolu vede k vzniku Cushingova syndromu, protože jsou spojeny se specifickými symptomy a komplikacemi.

Dysfunkce endokrinní žlázy může být způsobena buď ve žláze samotné, poruchou ve zpětné vazbě nebo nedostatečné reakci cílových tkání. Snížená hormonální produkce může být způsobena traumatem, infekcí, prorůstáním žlázy nádorovou tkání nebo zděděnou genovou mutací, která ovlivňuje kvantitu či kvalitu tvořeného hormonu či jeho uplatnění. Snížená hormonální produkce může být také následkem poškození nadřazené žlázy. Zvýšená produkce může být také spojena se závadou v nadřazené žláze (kupř. hypofýza tvořící nadbytek ACTH vede k zvýšené tvorbě kortizolu v nadledvinách), nebo se jedná o hyperplazii či nádor ze sekrečních buněk, nedostatečnou reakci cílových tkání, používání léků či zděděnou odchylku.

Nádory endokrinních tkání jsou obecně malé a obvykle nezhoubné. Většina je lokalizována uvnitř žlázy a produkuje jediný hormon. Vzácně se vyvíjí v endokrinních žlázách rakovina a také vzácně je nádor lokalizován jinde než ve tkáni žlázy. Nádor způsobuje příznaky z nadbytku tvořených hormonů, svým nádorovým růstem může poškodit tvorbu dalších hormonů tvořených v postižené žláze a konečně jeho růst může způsobit útlak sousedních struktur a nervů.

Dědičné postižení je vzácné a obvykle se týká nedostatečné či defektní tvorby jednoho hormonu určité žlázy (kupř. kongenitální hypotyreóza). Existují však dědičná poškození, která postihují několik žláz najednou – je to mnohočetná endokrinní neoplazie I. a II. typu (MEN I a MEN II). Tato poškození vyplývají ze změn v určitých genech a celoživotně zvyšují riziko, že v jedné či ve více žlázách se vyvine nádor.