Inzulin

Co je vyšetřováno?
Inzulin je hormon produkovaný a skladovaný v beta buňkách slinivky břišní. Strávená potrava se rozkládá na základní složky jako je glukóza, hlavní zdroj energie lidského těla. Inzulin je nezbytný pro transport a ukládání glukózy na úrovni buněk; pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi a má úlohu při metabolizmu lipidů.

Když po jídle hladina glukózy v krvi stoupá, je uvolňován inzulin, aby umožnil glukóze přesun do buněk tkání, zejména do svalů a tukových buněk, kde je využita pro produkci energie. Inzulin poté podněcuje játra buď ke skladování zbývající nadbytečné glukózy ve formě glykogenu (pro krátkodobé skladování energie) nebo k produkci mastných kyselin. Tyto jsou nakonec využity buňkami tukové tkáně k syntéze triglyceridů jako základu pro dlouhodobé skladování koncentrovaného zdroje energie.

Bez inzulinu se nemůže glukóza dostat do většiny buněk v těle. Bez glukózy buňky hladovějí a hladina glukózy v krvi stoupá k nefyziologickým hodnotám. To může způsobit poruchy normálních metabolických procesů, jejichž následkem jsou různá onemocnění, včetně ledvinových onemocnění, kardiovaskulárních onemocnění a neurologických problémů. To může nakonec vést k život ohrožujícímu stavu nazývanému diabetické koma.

Lidé s diabetem 1. typu vytvářejí velmi málo inzulinu a často vyžadují doplňování inzulinu injekčně několikrát za den. Lidé s diabetem 2. typu obvykle mohou produkovat inzulin ale postupem času a s rozvojem obezity se jejich buňky stávají necitlivými k inzulinu. Potřebují proto vnitřně užívané léky ke zvýšení citlivosti buněk k inzulinu nebo ke zvýšení produkce inzulinu. Také diabetici 2. typu nakonec mohou potřebovat injekční doplňování inzulinu, aby dosáhli normálních hladin glukózy.

Hladiny inzulinu a glukózy musí být v rovnováze. Hyperinzulinemie je zvýšená hladina inzulinu v krvi. Kromě případů necitlivosti k inzulinu je nejčastěji nacházena u osob s inzulinomem nebo při injekčním podávání příliš velké dávky inzulinu. Způsobuje hypoglykemii, která může vést k pocení, palpitaci (bušení srdce), hladu, zmatenosti, rozmazanému vidění, závratím, mdlobám a křečím. Protože mozek je zcela závislý na glukóze z krve jako na energetickém zdroji, těžký nedostatek glukózy kvůli hyperinzulinemii může vést velmi rychle k inzulinovému šoku a smrti.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebírán jehlou ze žíly na paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Inzulin, často spolu s peptidem C, může být použit k diagnóze inzulinomu a akutní nebo chronické hypoglykémie. Hladina inzulinu a peptidu C může být využita k monitorování endogenního (vnitřně produkovaného) inzulinu, ke kontrole resistence k inzulinu a k určení doby, kdy je třeba u diabetiků 2. typu začít s dodáváním inzulinu injekčně pro doplnění léků podávaných vnitřně.

Hladina inzulinu je často vyšetřována ve spojení s testem na toleranci ke glukóze (GTT). Zde jsou hladiny glukózy a inzulinu měřeny v předem určených intervalech k odhadu rezistence k inzulinu, zejména u obézních jedinců.

Kdy je vyšetření požadováno?
Lékař obvykle ordinuje vyšetření inzulinu poté, kdy byly nalezeny abnormální hodnoty v testu na glukózu anebo má-li pacient akutní či chronické příznaky hypoglykemie jakými jsou pocení, palpitace, hlad, zmatenost, rozmazané vidění, závratě, mdloby a křeče (ačkoli tyto příznaky mohou být způsobeny jinými stavy spolu s nízkou hladnou glukózy v krvi).

Inzulin a C peptid jsou v těle produkovány ve stejném poměru jako součást aktivace a štěpení proinzulinu v pankreatu. Vyšetření obou může být požadováno, aby se stanovilo, kolik inzulinu v krvi je endogenního původu (vytvářeno v těle) a kolik z exogenních zdrojů (dodáváno ze vnějšku). Test na inzulin odráží celkový inzulin, C peptid pouze endogenní inzulin.

Váš lékař může též požadovat oba testy k ověření úspěšného odstranění inzulinomu. Jste-li jedním z nemnoha lidí, kterým byly transplantovány buňky Langerhansových ostrůvků kvůli obnově schopnosti vytvářet inzulin, může být vaše hladina inzulinu monitorována, aby se po čase zjistilo, zda byla procedura úspěšná.

Co výsledek vyšetření znamená?
Hladiny inzulinu je třeba hodnotit v souvislostech.

Pozorované výsledky:

Zvýšené hladiny inzulinu pozorujeme při:

1. Akromegalii
2. Cushingově syndromu
3. Užívání léků jako jsou kortikosteroidy, levodopa nebo antikoncepce
4. Nesnášenlivosti k fruktóze nebo galaktóze
5. Inzulinomu
6. Obezitě
7. Necitlivosti k inzulinu jaká se projevuje při diabetu 2. typu a metabolickém syndromu

Snížené hladiny inzulinu pozorujeme při:

1. Diabetu
2. Snížené činnosti epifýzy
3. Onemocněních pankreatu, jako je chronická pankreatitida (včetně cystické fibrózy) a nádoru pankreatu.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Dříve pocházel inzulin pro injekční použití ze zvířat (ze slinivek skotu a prasat). Dnes používaný inzulin je většinou rekombinantní, tj. připravovaný biotechnologicky tak, aby přesně odpovídal inzulinu produkovanému lidskými buňkami.

Existují různé farmakologické varianty inzulinu s rozdílnými vlastnostmi. Některé se uvolňují rychle a působí okamžitě, jiné preparáty se uvolňují pomalu a působí během delší doby. Diabetici mohou v průběhu dne užívat různé typy inzulinu nebo jejich směsi.

Testy na inzulin jsou založeny na měření endogenního inzulinu produkovaného lidskými buňkami. Různé testy mohou ovšem reagovat rozdílně s inzulinem dodávaným injekčně, ať už zvířecím nebo rekombinantním. Pokud užíváte inzulin, měla by vaše vyšetřující laboratoř vyjasnit tyto efekty. Podstupujete-li různá vyšetření na inzulin, měla by být provedena stejnou laboratoří, aby byla zajištěna jejich porovnatelnost.

Test na toleranci vůči inzulinu (ITT) není běžně používán, je to ale jedna z metod pro určení citlivosti (nebo resistence) zejména u obézních jedinců nebo při syndromu polycystických vaječníků. Tento test zahrnuje nitrožilní infúzi inzulinu a následné měření hladin inzulinu a glukózy.

Pokud vaše tělo vyvíjí protilátky proti inzulinu, zejména v důsledku užívání zvířecího nebo rekombinantního inzulinu, mohou tyto protilátky narušovat vyšetření. Váš lékař a vyšetřující laboratoř musí určit, zda vaše vyšetření není narušeno tímto způsobem.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Mohu si provést test na inzulin doma?
2. Proč musí být inzulin podáván injekčně?
3. Jak se léčí inzulinom?
4. Proč je důležitá rezistence k inzulinu?

1. Mohu si provést test na inzulin doma?
Ne. Ačkoli lze doma sledovat hladinu glukózy, test na inzulin vyžaduje specializované přístroje a školení.

2. Proč musí být inzulin podáván injekčně?
Inzulin je třeba podávat injekčně nebo inzulinovým čerpadlem. Nelze jej užívat vnitřně, protože je to bílkovina, která by se v žaludku rozložila dříve, než by mohla být vstřebána do krve.

3. Jak se léčí inzulinom?
Inzulinom je benigní nádor produkující inzulin. Obvykle se léčí odstraněním, po kterém se zpravidla neobnovuje. je často následkem dlouhotrvající virové hepatitidy nebo abúzu alkoholu a obvykle neodpovídá dobře na žádnou léčbu. Protivirové léky, abstinence od alkoholu, vyhýbání se dalším možným látkám s toxickým účinkem na játra a dobrá výživa mohou situaci zlepšit, jestliže játra nebyla dosud vážně poškozena.

4. Proč je důležitá rezistence k inzulinu?
Necitlivost, tj. rezistence k inzulinu, je varovným signálem, že lidské tělo má problémy se zpracováním glukózy, což je charakteristické pro pre-diabetes. Pacienti s časnou nebo mírnou rezistencí k inzulinu často nemají žádné příznaky. Je-li ovšem jejich stav přehlížen, jsou vystaveni velkému riziku, že se u nich po několika letech rozvine diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina lipidů v krvi a/nebo srdeční onemocnění (tyto čtyři stavy jsou souhrnně nazývány metabolický syndrom).

Rizikové faktory pro rezistenci k inzulinu zahrnují:

• Obezitu, zejména obezitu v oblasti břicha
• Rodinnou anamnézu diabetu a inzulinové resistence
• Těhotenskou diabetes
• Syndrom polycystických vaječníků

Léčba inzulinové rezistence zahrnuje změnu výživy a životního stylu. Pro snížení hladiny inzulinu a zvýšení citlivosti vůči němu doporučuje Americká asociace pro diabetes (ADA) snížení nadbytečné tělesné hmotnosti, pravidelnou a přiměřeně intenzivní tělesnou aktivitu a zvýšený obsah vlákniny v potravě.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.