Močová infekce

Přestože jsou potíže u močových infekcí rozmanité, postižení často mají:

• Silné přetrvávající nucení na močení, často se však vyloučí jen malé množství moči
• Pocit pálení a řezání při močení
• Zakalenou, zapáchající moč
• Bolest v dolní části břicha

Osoby s močovou infekcí často cítí tlak v dolní části břicha a mohou pozorovat příměs malého množství krve k moči. V případě těžší močové infekce nebo při jejím rozšíření do ledvin může mít nemocný bolest v tříslech, vysokou horečku, třesavku, zimnici, nevolnost či zvracení. Horečky jsou přítomny I v případě rozšíření infekce do krve (sepse). U některých lidí, zejména starších, se mohou objevit duševní změny a zmatenost, zatímco u jiných probíhá močová infekce bez jakýchkoliv příznaků.

Ve většině případů probíhá močová infekce akutně a bez komplikací. Po léčbě mizí potíže během jednoho či dvou dnů. Jestliže se však močová infekce rozšíří do ledvin, může způsobit jejich trvalé poškození, zvláště u starších či naopak velmi mladých osob. Stavy a choroby, které vedou k chronické či opakující se infekci močových cest mohou poškodit ledviny a v některých případech i způsobit jejich selhání. Selhání ledvin a septikémie mohou ohrozit nemocného na životě. Vyžadují okamžitou léčbu často během hospitalizace. U těhotných může močová infekce vyvolat předčasný porod a vzestup krevního tlaku. U mužů může dojít k infekci prostaty, která se obtížně léčí.

Opakující se močové infekce se vyskytují u 1 z 5 žen, které prodělaly prvou močovou infekci. Nejčastěji jsou způsobené stejným typem bakterie jako v předchozí infekci. S každou další močovou infekcí roste pravděpodobnost, že se budou tyto infekce opakovat. Rizikové faktory recidivujících močových infekcí zahrnují:

• Častý pohlavní styk
• Prvá močová infekce v mladém věku
• Močové infekce u matky

Muži mají močovou infekci méně často než ženy. Jestliže ji však dostanou, často ji pak dostávají opakovaně, neboť bakterie mohou přetrvávat hluboko v tkáni prostaty.

Běžné laboratorní testy
Většina močových infekcí se rozpozná pomocí vyšetření moči a následně je potvrzena kultivačním vyšetřením. Jsou-li přítomny patogenní bakterie, vyšetřuje se jejich citlivost na antibiotika, abychom se ujistili, že zvolené antibiotikum bude v léčbě močové infekce účinné.

• Vyšetření moči. Důležité je zachytit vzorek ze středního proudu moči, aby se co nejvíce zmenšila možnost kontaminace bakteriemi z okolí ústí močové trubice. Přítomnost bílých krvinek (leukocytů), červených krvinek (erytrocytů), nitritů a bakterií v moči může svědčit o močové infekci.
• Kultivační vyšetření. Moč se nanese na tenkou vrstvu živné půdy (agarová plotna) a pak se inkubuje 24-48 hodin. Všechny bakterie, které rostou na agarové vrstvě, jsou počítány a identifikovány. U osob s močovou infekcí obvykle najdeme vysoký počet kolonií jednoho druhu bakterií. Najdeme-li tři nebo více druhů bakterií (nebo u žen vaginální bakterie jako lactobacillus nebo difteroidní bakterie), je tento nález považován za zevní kontaminaci vzorku a vzorek není dále zpracováván. Jestliže u pacienta přetrvávají potíže, je potřeba zaslat k vyšetření nový vzorek moči.
• Jestliže převažuje růst jednoho druhu bakterií ve vysokém počtu, následuje vyšetření jeho citlivosti k antibiotikům. Schopnost různých antibiotik inhibovat růst bakterií ve zkumavce nebo na agarové plotně předpovídá, které antibiotikum bude v léčbě močové infekce nejúčinnější.
• Kontrolní laboratorní vyšetření
  Má-li lékař podezření, že se močová infekce rozšířila do krevního oběhu, může požadovat vyšetření hemokultury.
• Jestliže má podezření, že potíže nemocného způsobilo sexuálně přenosné onemocnění jako např. onemocnění vyvolané chlamydiemi či gonorea, může požadovat test na jednu či více sexuálně přenosných chorob.
• V případě opakujících se nebo chronických močových infekcí mohou být provedena I další laboratorní vyšetření, např. stanovení glukózy (k vyloučení či potvrzení diabetu) nebo močoviny a kreatininu (pro zhodnocení funkce ledvin).
• Má-li člověk s močovou infekcí močové kameny, je třeba je vyšetřit včetně rizikových faktorů jejich tvorby.

Hemokultura. Jsou odebrány dva vzorky krve, která je normálně sterilní) na vyšetření přítomnosti bakterií. Krevní vzorky jsou pak inkubovány v tekuté živné půdě při tělesné teplotě a v pravidelných intervalech je sledován případný růst bakterií. Má-li pacient sepsi vzniklou na podkladě močové infekce, je stejný mikroorganismus nalezen při kultivaci krve I moči. Vyšetření citlivost k antibiotikům poskytne informaci, které antibiotikum účinně odstraní patogenní bakterii jak z krevního oběhu, tak I z moči.

• Ostatní (nelaboratorní) vyšetření
  Zobrazovací techniky včetně speciálních technik rentgenových je možné užít rovněž při vyhledávání anatomických změn nebo stavů. Má-li osoba opakující se nebo chronickou močovou infekci, může být požadováno jedno z následujících vyšetření; každé z nich poskytuje lékaři jinou informaci.
• Sonografické vyšetření ledvin a močového měchýře – vyšetření využívá ultrazvukové vlny pro vyšetření struktury močového měchýře a ledvin. Jsou vidět jako světlé a tmavší plochy
• Mikční cystouretrografie – rtg vyšetření, které vyšetřuje močovou trubici a měchýř během plnění a vyprazdňování měchýře.
• Izotopové vyšetření – několik druhů vyšetření se může užít k vyšetření funkce a tvaru močového měchýře a ledvin. Před každým vyšetřením je podána radioaktivní látka injekčně do žíly. Látka je pak vylučována ledvinami a dostává se I do močového měchýře a umožňuje znázornění strukturálních odchylek.
• Cystoskopie – ohebná trubice o průměru močové cévky je zavedena močovou trubicí do měchýře. Umožňuje lékaři prohlédnout povrch sliznice močové trubice a měchýře. Umožňuje rozpoznat uzávěr močových cest a abnormality močového ústrojí. Je-li přítomen močový kámen, lze cystoskopem vložit další přístroj, který umožňuje odstranění kamene nebo jeho rozbití na malé kousky pomocí laseru. Rozdrcení močových kamenů se nazývá litotripse. Během cystoskopie lze rovněž odebrat vzorek moči nebo tkáně ze sliznice močového měchýře.
• Intravenózní pyelografie – užívá se s cílem zobrazit celé močové ústrojí. Barvivo, které zachycuje rtg paprsky, je podáno do žíly; barvivo se pak dostává do ledvin a je jimi vylučováno do moči a dostává se až do močového měchýře. Pak následuje pořízení série rtg snímků, které mohou odhalit uzávěr močových cest nebo jejich anatomické abnormality.

Prevence močové infekce se soustřeďuje na udržení průchodných močových cest a vystříhání se bakteriální kontaminace močové trubice; u osob, které již močovou infekci prodělaly, je jejich cílem zabránit recidivě. Doporučení zahrnují:

• Častý pohlavní styk je u mladých žen spojen s opakující se močovou infekcí. Vhodné je dostatečně pít a vymočit se po pohlavním styku. Spermicidní antikoncepční látky mohou rovněž přispívat k opakovaným močovým infekcím.
• Postmenopauzální ženy mohou mít užitek z místního podání estrogenů a probiotik. Místně podávané estrogeny normalizují pH ve vagině, což podpoří růst laktobacilů. Tyto bakterie v probioticích pomohou kolonizovat vaginu a účinně bránit růstu bakterií, které vyvolávají močovou infekci.
• Pít dostatečné množství vody; moč je pak naředěná, rychleji protéká močovým traktem a je menší pravděpodobnost, že se na jeho povrchu bakterie uchytí.
• Po stolici se otírat zpředu dozadu, aby se bakterie ze stolice nezanesly do močové trubice; močová infekce je častější u osob, které mají zácpu či průjem.
• Pít brusinkovou šťávu – někteří lékaři to svým pacientům doporučují pro prevenci přilnutí bakterií ke stěnám močové trubice. Většina studií však ukazuje, že obsah účinných látek v brusinkách není tak vysoký, aby zabránil močové infekci. Doplňky stravy s brusinkami se zdají být účinnější u mladých žen.

Močová infekce se obvykle léčí antibiotiky. Druh, dávka a doba jejich podávání záleží na:

• Jaký druh bakterií je přítomen
• Na jaký lék jsou bakterie citlivé
• Jak velká část močového ústrojí je postižena
• Zdravotní stav postižené osoby (např. alergie k nějakému léku)
• Jedná-li se o opakovanou močovou infekci či nikoliv
• Je-li infekce akutní nebo chronická
• Je-li antimikrobiální lék užit jako prevence nebo s cílem léčit existující infekci
• Zda se infekce rozšířila do krve

Většina nekomplikovaných močových infekcí se léčí antibiotiky po dobu 3 – 5 dní. Příznaky jako bolest a časté nucení na močení ustupují za 1 – 2 dny léčby antibiotiky. Je třeba, aby byly léčba užívána podle doporučení lékaře, aby byly zlikvidovány bakterie a nedošlo k recidivě onemocnění.

U žen s opakovanými močovými infekcemi může lékař doporučit:

·         Dlouhodobou léčbu nízkými dávkami antibiotik (až po dobu 6 měsíců i déle)

·         Jednu dávku antibiotik po pohlavním styku

·         U postmenopauzálních žel vaginální léčbu estrogeny

U komplikovaných nebo opakujících se močových infekcí může být původcem více než jeden druh bakterií; lékař pak musí vybrat antibiotikum nebo kombinaci antibiotik, která budou účinná na všechny bakterie způsobující infekci. Jestliže se infekce rozšířila na ledviny, může pacient vyžadovat několikaměsíční léčbu. Toto platí i v případě, že se jedná o muže, jehož prostata je infikována.

Komplikované močové infekce zahrnují ty, které se objevují u osob s anatomickými nebo funkčními změnami v močovém traktu, u osob s diabetem a dalšími chronickými chorobami a u těhotných žen. Vyžadují obvykle delší dobu léčby antibiotiky se začátkem léčby v nemocnici pro nitrožilní podávání antibiotik. Po krátkém podávání antibiotik do žíly následuje několikatýdenní léčba perorální. Infekce ledvin je často léčena jako komplikovaná močová infekce.

Někdy se objeví opakující se nebo chronická močová infekce doprovázející strukturní abnormality, močové kameny či uzávěr močových cest; v tomto případě je často nutná chirurgická léčba upravující tento problém.

Je-li pacient zvláště náchylný k opakovaným infekcím a k postižení ledvin, může mu lékař doporučit preventivní podávání antimikrobiálních léků, buď trvale, nebo v období zvýšeného rizika.

Je-li močová infekce způsobena pohlavně přenosnou chorobou, jako je Chlamydie nebo gonorea, předepíše lékař specifický lék, o kterém je prokázáno, že je účinný proti těmto mikroorganismům. U sexuálně aktivních osob může být příčinou opakující se močové infekce asymptomaticky probíhající infekce jeho partnera. V některých případech je třeba tedy léčit oba partnery. Užívá-li žena orální kontraceptiva, měla by se poradit s lékařem, neboť některé antimikrobiální látky mohou snižovat jejich účinek.

Užívá-li žena léky s antimikrobiálním účinkem více dní, může se u ní vyvinout průjem nebo vaginální mykotická infekce. Příčinou je skutečnost, že tyto léky hubí rovněž normálně přítomné bakterie a porušují rovnováhu mezi bakteriemi normálně v těle přítomnými. Jestliže k tomu dojde, může stav vyžadovat další léčbu.

Někdy se opakovaná nebo chronická močová infekce objevuje, dokud se nevypořádáme se strukturální abnormalitou močových cest, močovými kameny nebo překážkou v odtoku moči. Některé z těchto případů se musí léčit chirurgicky.

Článek Protein in Urinary Tract Infection na US stránkách Lab Tests Online. Dostupné z: https://labtestsonline.org/conditions/urinary-tract-infection

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

Doporučené postupy při diabetickém onemocnění ledvin (společné doporučení České diabetologické společnosti, České nefrologické společnosti a České společnosti klinické biochemie). Dostupné z: http://www.cskb.cz/res/file/doporuceni/DM/dop_20170901_DKD.pdf)

Doporučení České nefrologické společnosti a České společnosti klinické biochemie ČLS JEP k vyšetřování proteinurie (http://www.cskb.cz/res/file/doporuceni/dop-proteinurie.pdf)

Kasper, DL., Braunwald, E., Fauci, AS., Hauser, SL., Longo, DL., Jameson, JL. (eds,) Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, 2005, McGraw Hill.

RACEK, J. et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

TEPLAN, V. et al. Praktická nefrologie. 2. vydání, Praha: Grada Publishing, 2006, 496 s.

TESAŘ, V., SCHüCK, O. et al. Klinická nefrologie. Praha: Grada Publishing, 2006, 650 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.