MRSA Screening

Co je vyšetřováno?
Tato sbírka testů odhaluje přítomnost a někdy také vyhodnocuje genetický charakter bakterie - Methicillin Resistant Staphylococcus aureus (MRSA). MRSA jsou druhy bakterie Staphylococcus aureus nebo jen“ stafylokok,“ které jsou imunní vůči methicillin antibiotikům a příbuzné beta-laktamázovým antibiotikům jako je oxacilin (protistafylokokový penicilin). Poprvé se bakterie objevila na počátku 60- tých let minulého století. Případů MRSA a jejího propuknutí je problémem v izolované populaci jako jsou nemocnice, vězení a také domovy důchodců od jejich vzniku. MRSA druhy způsobují závažný počet hrozných povrchových, plicních, kostních a srdečních stafylokokových infekcí, které provází náročná léčba a v některých případech končí smrtí. Většina nemocnic ustanovila ochranná opatření a pokusila se vymýtit MRSA a kontroluje šíření MRSA z osoby na osobu. To byl problém pro to, že se stafylokok stal běžnou bakterií, která se usazuje v nose u 25-30% populace. V minulosti, pouze kolem 0,8% usídlených stafylokoků byla MRSA, ale v posledním desetiletí stoupl počet na 1% a několik studií u vybraného vzorku populace ukazuje, že rychlost MRSA osídlovaní u nich stoupl na 9%.

Od roku 1960 bylo jen příležitostné propuknutí bakterie MRSA mimo nemocnici, ale v posledních letech počet případů rapidně vzrostl a roste mezi lékaři a ostatním zdravotnickým personálem. U veřejnosti, MRSA způsobuje infekci u mladých lidí, předtím zdravých s žádnými viditelnými rizikovými faktory. Studie těchto případů a propuknutí ukazuje, že bakterie je šířena ve společnosti lidí, kteří jsou nakaženi nebo je infekce u nich usídlena prostřednictvím bližšího kontaktu (jako je sport nebo pečovatelská služba) a skrz kontaktu s nakaženými předměty (jako je sportovní náčiní, společné ručníky, žiletky atd.). Často infekce vyvolává dlouho přetrvávající infekci kůže, která může být v počátku vysvětlena jako „kousnutí pavoukem.“ Někdy je to plicní infekce, která přetrvává.

Studie také ukázaly, že veřejnost nakažena druhy MSRA, byla mnohdy geneticky odlišná od těch zpozorovaných v nemocničním prostředí (ukazující, že se vyvíjely odděleně), imunní vůči antibiotikům běžně předepsaných k ošetření infekce kůže a v některých dokázaných případech byla bakterie zvláště jedovatá a produkovala toxiny, které způsobily agresivní infekci, Tyto druhy MRSA jsou nyní zpozorované také v nemocnici, kdy infikováni pacienti a/nebo nosiči a zdravotnický personál je přinášejí do tohoto prostředí.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Výtěr z nosu je sbírán otáčením tyčinky v nose z každé nosní dírky. Někdy, je odebrán výtěr z infekce rány nebo z poraněné kůže.

Je potřeba nějaká příprava před testem?

Ne

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
MRSA green je vyšetření, které hledá pouze přítomnost MRSA a žádné jiné patogeny. Vyšetření je v první řadě použito k odhalení přítomnosti MRSA u pacientů, u kterých je bakterie usídlena, nebo odhalit, zda tyto imunní bakterie zůstávají v ráně poté, co byl pacient léčen na MRSA infekci. U veřejnosti, screening může být použit jako pomoc při odhalení zdroje propuknutí a u místního zdroje se používá k určení genetického charakteru identifikovaných druhů MRSA.

Nejrozšířenější užívaný test k identifikaci MRSA osídlení je kultivace. Tento test je konečný, ale trvá nějakou dobu, obvykle 1 až 2 dny. Nosní výtěr se sbírá z nosních dírek bezpříznakových osob a kultivuje se-dává se do speciálních výživných vývarů nebo se rozprostře do výživného gelu, inkubuje se a poté se zkoumá růst charakteristických MRSA kolonií. Příležitostně, se výtěr sbírá z rány nebo z poraněné kůže osoby, která byla již dříve léčena na MRSA infekci a vzorek byl taktéž kultivován.

Některé nemocnice zavedli opatření, která slouží ke kontrole šíření MRSA a to pomocí screeningů u těch pacientů, kteří jsou potenciálními nosiči bakterie (každé nebo specifické cílové skupiny).

dravotnický personál a rodinní příslušníci přenašečů můžou být také vyšetřováni pomocí screeningu na MRSA. Pokud se šíření MRSA objeví ve společnosti, četnost MRSA screeningů může být vykonáno k pomoci identifikovat zdroj infekce. V některých zařízeních jako jsou domovy důchodců, může být vyšetřeno k vyhodnocení šíření kolonizace velký počet lidí najednou specifické skupiny.

Rychlejší metody MRSA screeningu jsou molekulární metody, které se vyvíjejí. Tyto nové metody vyšetřují určité genetické součásti MRSA, jako je mecA gen ve vzorku možného nosiče. MecA gen prokazuje odolnost vůči methicillinovým antibiotikům, oxacilinu, nafcilinu a dicloxacilinu. Když je stafylokok odolný vůči antimikrobiálním činitelům, ostatní podobná antibiotika, jako je cephalosporins nebo amoxicilin/clavulante, nejsou efektivní. Zatímco vyšetření na mecA není ještě hodně užíváno, má potenciál k odhalení nosní přepravy nebo poraněním, během hodin místo dní vyžadovaných na kultivaci. Výzkum je na dobré cestě vydat rozhodnutí o prospěšnosti tohoto rychlého a dražšího molekulárního vyšetření.

Kdy je vyšetření požadováno?
Jedno nebo více MRSA screening vyšetření může být objednáno, pokud lékař, nemocnice, zdravotnická organizace nebo výzkumník chce určit hodnotu potenciálu MRSA kolonizace u jednotlivce, jeho rodiny, anebo skupiny lidí ve společnosti jako zdroj MRSA infekce. Určitá populace, která má blízký kontakt, jako např. fotbalový tým, obyvatelé domova důchodců, pracovníci ve zdravotnictví atd. mohou být vyšetřeni na podezření nositelů MRSA, pokud vzrostl počet nakažených infekcí, včetně jejího blízkého okolí. Příležitostně, osoba, která je léčena na MRSA infekci nebo na MRSA kolonizaci může být vyšetřena screeningem k určení, zda je MRSA stále u nich přítomna.

Co výsledek vyšetření znamená?
Pokud je prověřování na MRSA pozitivní, pak je pacient nosičem. Pokud je výsledek kultivace poraněného místa u osoby léčeny na MRSA stále pozitivní, pak je bakterie stále přítomna. Pokud nosní prověřovaní nebo kultivace poraněné strany je negativní, pak MRSA není přítomna nebo je přítomna v malém množství.

Pokud molekulární test potvrdí přítomnost mecA ve stafylokoku aureus, pak je organismus klasifikovaný za MRSA.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Odběry vzorků pozitivních MRSA vyšetření můžou být podrobeny dalšímu vyšetření na pomoc při zkoumání šíření MRSA uvnitř společnosti nebo regionu, ale nejsou často používány v léčbě individuálního pacienta. Zahrnují elektroforézu (PFGE), která umí identifikovat typ a podtyp stafylokokových druhů a vyšetření DNA, které mohou být použity k pohledu na genetický materiál mikroorganismu a odhalit přítomnost nebo absenci mecA, který potvrzuje odolnost vůči methicilinu, oxacilinu a nafcilinu.

Ve výzkumném prostředí, vyšetření DNA slouží také k odhalení přítomnosti genu Panton-Valentine leukocidin (PVL). Tento gen je spojován s produkcí toxinu, který může velmi zhoršit komplikace spojované s MRSA infekcí a může mít až fatální následky.

Veřejné podvědomí o MRSA a úsilí potlačit jejího šíření roste. Lékaři jsou vyzýváni objednávat MRSA screening u pacientů s kožními infekcemi a u případů, kde mají podezření na MRSA přenášení. Standardní postup užívání antibiotik a/nebo volně prodejných léků ztrojnásobí užívání antibiotických mastí a může být postačující k léčbě běžného stafylokokové infekce, ale často vede v léčbě k selhání u pacientů s MRSA.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Mohu dostat MRSA více než jednou?
2. Mohu být osídlen MRSA aniž bych o tom věděl/a?
3. Jsou různé druhy MRSA vždy identifikovány?

1. Mohu dostat MRSA více než jednou?
Ano, být úspěšně vyléčen na MRSA kolonizaci nechrání před jejím znovu nakažením.

2. Mohu být osídlen MRSA aniž bych o tom věděl/a?
Ano, ti, kteří jsou nosiči, jsou často zdraví a nevědí, že mají MRSA.

3. Jsou různé druhy MRSA vždy identifikovány?
Ne, ne běžně. Ve společnosti a výzkumném prostředí, druhy mohou být identifikovány k určení jejich genetických charakteristik, sledování propuknutí a monitorování jejich geografického šíření.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.