Nemoci spojené s cestováním

„Onemocnění cestovatelů“ je široký pojem zahrnující bakteriální, virové, mykotické a parazitární infekce, které mohou být získány při cestování, zvláště při cestování z rozvinutých nebo průmyslových oblastí, do oblastí méně rozvinutých. (Některá z onemocnění, probíraná v tomto článku, však mohou být také získána ještě před výjezdem do zahraničí, ne zrovna v průběhu cestování - například infekce HIV/AIDS, nebo virová hepatitida). Každá cílová destinace a každá zeměpisná lokace představuje určité nebezpečí, včetně domácího prostředí. Lidé žijící v určité lokalitě, nejsou zpravidla ohroženi rizikem místních nemocí, případně jiných nebezpečí, neboť dělají maximum pro to, aby se tomuto nebezpečí přizpůsobili a vyhnuli se mu. Například ve státě Montana, na severozápadě USA, nekrmíte medvědy, vyhýbáte se jedu ivy z břečťanu, pamatujete na nebezpečí chřestýšů, nosíte oděv s dlouhými rukávy během období klíšťat (nebezpečí horečky Skalistých hor, angl. Rocky Mountain Spotted Fever), nepijete vodu z horských potoků (nebezpečí nákazy Giardia lamblia), vyhýbáte se pavoukům černým vdovám, zacházíte opatrně s výkaly hlodavců (nebezpečí hantavirové infekce) a používáte prostředky na hubení hmyzu, abyste se vyhnuli pokousání komáry, kteří přenášejí West Nile virus.

I když medvědi, pavouci a hadi nepatří do článku o mikroorganismech, dokumentuje to, aby návštěvník určité oblasti zhodnotil rizika, s kterými se může setkat. Několikadenní pobyt v městském hotelu v rozvinuté zemi se může velmi lišit od dvoutýdenního dobrodružství v tropické jižní Americe. Cestovatelé by se měli sami obeznámit a prodiskutovat se svými lékaři svoji cílovou destinaci, očekávanou délku pobytu a zamýšlené aktivity. Při patřičné opatrnosti je řada nemocí cestovatelů preventabilních – v případě, že se vyhneme přenašečům (vektorům) nákazy v určité oblasti, dále rizikovému chování, jsme opatrní na konzumovanou stravu a vodu, užíváme chemoprofylaxi (léky užívané před a během cesty k zabránění specifického onemocnění) a jsme očkovaní.

Nemoci cestovatelů lze získat kontaminovanou potravou nebo vodou, ze zvířecích výkalů a půdy. Také může ohrozit jak blízký kontakt s infikovanými zvířaty, tak úzký kontakt s kůží zvířat. Obvykle nejsme schopni vidět, cítit nebo poznat chutí co je kontaminované. Onemocnění jsou také přenášena vektory jako poštípáním komáry, mouchami a klíšťaty. Některá onemocnění mohou být získána po kontaktu s říční vodou nebo po chůzi na pláži bez obutí, zatímco u jiných je možný mezilidský přenos – v důsledku blízkého kontaktu, sdílením jehel a injekčních stříkaček, dále krví nebo nechráněným pohlavním stykem. Příznaky některých onemocnění mohou být tak mírné a samolimitující (spontánně mizející), že je lze přehlédnout; někdy však může během několika dnů dojít k závažnému průběhu a některá mohou způsobit i akutní naléhavý případ. Existují také onemocnění, která se neprojeví, dokud se cestovatel nevrátí domů a manifestují se až po návratu příznaky, které mohou vést k rozřešení případu, nebo se cyklicky opakují, mohou se i progresivně horšit nebo se vléci. Pokud nedojde k léčbě, některé z těchto nemocí mohou způsobit slepotu, orgánové selhání, koma a úmrtí.

Mezi nejčastější nemoci, s kterými se cestovatelé setkávají, patří průjem, nausea, zvracení, horečka a kožní problémy (vyrážky, různé boláky, otoky atd.). Často dochází k virové hepatitidě (zánětu jater virového původu) a ji provázející žloutence (zežloutnutí kůže a očního bělma), bolestem hlavy, meningitidě (infekci obalů mozku a míchy) a nebo encefalitidě (infekci mozkové tkáně). Některá onemocnění také způsobí respirační příznaky – kašel a nebo obtíže při dýchání.

Některá onemocnění se vyskytují celosvětově, a i když se proti nim preventivně očkuje, často způsobují onemocnění v dětském věku. Někdy mohou tato onemocnění vést k celoživotním komplikacím. V mnoha zemích existují vakcinační programy za účelem snížení počtu nemocných spalničkami, zarděnkami, příušnicemi a dětskou obrnou. V oblastech, kde ovšem není možné jednotně postupovat při očkování populace, tato onemocnění se zde mohou vyskytovat endemicky (stále jsou přítomna v určitém počtu) a nebo zde může docházet k epidemiím (vzplanutím) těchto nemocí. Cestovatelé, kteří nejsou chráněni předchozí vakcinací, nebo malé děti, které nebyly kompletně imunizovány, stejně tak i imunokompromitovaní pacienti (pacienti s poruchou imunity) jsou ve zvýšeném riziku získání těchto infekcí. Adoptované děti a imigranti do USA mohou si sebou přivézt tato, nebo jiná onemocnění cestovatelů, a tato onemocnění by měla být diagnostikována.

Cestovatelský průjem může být způsoben celou řadou bakterií, virů a parazitů, vyskytujících se na celém světě. Tyto patogeny se vyskytnou ve vodě nebo potravě, pokud je na špatné úrovni kanalizace a je špatná úroveň manipulace s potravinami. Lidé jsou obvykle odolní k bakteriím a virům, které se vyskytují v místě jejich trvalého pobytu, ale ne k mikroorganismům přítomným v jiných lokalitách. Parazitární nákaza může postihnout jak místní obyvatele, tak i ty, kteří sem přijedou.

Některé průjmy virové a bakteriální etiologie se mohou objevit v průběhu několika hodin od infekce a mohou samy odeznít. Jiné nákazy, např. salmonelou nebo shigelou, mají inkubační dobu 48-72 hodin. Průjmy parazitální etiologie mají delší inkubační dobu a bez léčby mohou u některých způsobit chronická onemocnění.

Virem hepatitidy A (HAV), který může způsobit zánět jater a žloutenku, se lze infikovat z kontaminované potravy nebo vody. Infekce způsobené virem hepatitidy B (HBV) a nebo virem hepatitidy C (HCV) mohou mít příznaky podobné hepatitidě A, ale na rozdíl od ní jsou přenášeny krví a tělesnými tekutinami, pohlavním stykem nebo během porodu (z matky na dítě). Rizikové chování, jako nechráněný pohlavní styk nebo tetování a piercing, vystavují cestovatele také riziku získat infekci HIV/AIDS, případně i jiné sexuálně přenosné nemoci.

Nejčastější nemoci spojené s horečkou jsou malárie, dengue horečka a žlutá zimnice. Všechna tato onemocnění přenášejí komáři a vyskytují se endemicky v tropických a subtropických oblastech světa. Proti žluté zimnici je k dispozici vakcína a doklad o očkování může být vyžadován při vstupu do některých zemí Afriky a Ameriky. Chemoprofylaxe je možná u malárie. Dengue horečka je rychle se rozšiřující onemocnění (prokazovaná ve stále větším počtu zeměpisných oblastí). Od roku 2023 je v ČR dostupná nová vakcína, která poskytuje ochranu proti dengue a brání riziku hospitalizace v důsledku onemocnění způsobeného kterýmkoli ze čtyř sérotypů viru dengue.

Cestovatelé mohou také dostat nemoci z nachlazení a chřipku během cesty letadlem nebo jiným dopravním prostředkem, když cestují do nebo ze své cílové destinace.

Souhrnné informace o onemocnění cestovatelů, jejich výskytu, příčinách průjmů a možnostech očkování lze získat na webových stránkách.