Parazitů se nejvíce obáváme zejména na cestách za exotikou. Nicméně ani doma se jim zcela nevyhneme. Svádí s nimi tělo souboj, nebo může jít i o „přátelství“?
Na otázku vztahu mezi člověkem a jeho parazity není jednoduchá a stručná odpověď. Někteří parazité nám jednoznačně škodí a je nutné se jich zbavit. Podle nových poznatků nám ale někteří zejména střevní parazité (část prvoků, červů a tasemnic) nejen neškodí, ale jejich přítomnost může mít pozitivní vliv na naše zdraví,“říká úvodem prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., ředitel Parazitologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích, odborník v oboru parazitologie a nekonformní vědec, který se před časem v rámci výzkumu soužití lidí a parazitů dobrovolně „infikoval“ tasemnicí.
Otužit se proti parazitům není možné a ani se nelze příliš efektivně bránit jejich přenosu. Jednoduchá rada je nejíst polosyrové maso a při cestování pít pouze balenou vodu.
Hostíme malou zoo
Jak dále profesor Lukeš připomíná, každý člověk v sobě a na sobě má od jednoho do dvou kilogramů cizích organismů. Takže jsme takové malé chodící zoologické zahrady. „Bez střevních bakterií bychom vůbec nepřežili a i bakterie v dalších našich orgánech jsou nám prospěšné. My bakteriím oplácíme tím, že jim poskytujeme potravu a úkryt. Seznam parazitů, které člověk může hostit, by přesáhl délku časopisu, takže zde musím výrazně zjednodušovat a zmíním jen pár onemocnění,“ podotýká parazitolog. „Nejčastější lidskou parazitickou chorobou v ČR je toxoplazmóza, dále jsou u nás poměrně častí roup dětský a vši, ostatní parazité jsou výjimeční či vzácní. Z tropických zemí si můžete přivézt malárii, leishmaniózu či různé střevní helminty,“ dodává.
Dobrá zpráva je, že všichni uvedení parazité jsou poměrně dobře léčitelní.
Parazit o krok před námi „Parazité mají vcelku komfortní život, žijí vždy na náklady někoho jiného. Kupříkladu komár z přenosu malarického plasmodia na člověka či jiného obratlovce nic nemá, a ani netuší, že něco přenáší. Prostě si ho během milionů let evoluce plasmodium vybralo jako vhodného a výkonného přenašeče a je na nás přijít na způsob, jak tento přenos choroby, která je často smrtelná, přerušit,“ konstatuje odborník. Zde jsme evidentně krok za parazitem a nezbývá než doufat, že jednou tu správnou cestu nalezneme.
Možná přemýšlíte, zda by v tom případě nebylo normální se čas od času odčervit, stejně jako to mnozí dělají s domácími miláčky. Nežijeme sice v exotických končinách, ale často tam cestujeme (alespoň někteří), jíme neověřená (pouliční) jídla, probíhá dovoz potravin z rizikových zemí, tak proč by vlastně mělo být natolik neobvyklé infikovat se i u nás nějakými parazity? „Rozhodně není normální se odčervovat, jestliže u nás lékaři červy nenašli. Pokud jsme se například vrátili z delšího pobytu v tropické zemi či se cítíme nezdravě, je třeba zajít za lékařem a ten nás v případě podezření pošle na specializované vyšetření,“ radí parazitolog.
„Brát odčervovací prášky jen jako prevenci není moudré a můžeme si poškodit naše zdraví,“ zdůrazňuje profesor Lukeš.
Co zajímá našeho odborníka
Nabízí se otázka, jaké parazity nejčastěji zkoumá profesor Julius Lukeš? „Zabývám se zejména studiem trypanosom, což jsou původci africké spavé nemoci, tak se dá říct, že je mám nejraději. Pokud tato choroba není léčená, způsobuje prakticky vždy smrt. Takže je naším cílem najít co nejlepší léky proti trypanosomám, ale zároveň nás zajímá jejich studium i z jiných důvodů, jsou to totiž prastaré organismy se spoustou zvláštností,“ zmiňuje aktuální parazitické téma průvodce naším tématem o parazitech.
Původci chorob z domova i ze zahraničí
Stručný popis parazitárních onemocnění, se kterými bychom se (teoreticky vzato) mohli nejčastěji u nás či ve světě setkat.
Domácí
Toxoplazmóza: Původcem je jednobuněčný parazit Toxoplasma gondii.
- Přenos: Přenašečem jsou kočkovité šelmy (nejčastěji kočka domácí), které se nakazí od myší.
- Projevy: Zpravidla žádné, ale mohou být bolesti hlavy, únava, zvětšení lymfatických uzlin, příznaky se mohou podobat chřipce. Spekuluje se o souvislosti toxoplazmózy s epilepsií nebo schizofrenií. Existují též výzkumy, které se zabývají změněným chováním nakažených lidí (vliv na rychlost reakcí apod.).
- Inkubační doba: Zhruba 5–20 dnů.
- Prevence: Správná hygiena rukou a dezinfekce domácího kočičího záchodu.
Nemoc je nebezpečná zejména pro těhotné ženy, parazit může způsobit potrat či poškození plodu!
Toxocara: Původcem jsou škrkavky (Toxocara canis, Toxocara cati).
- Přenos: Kontaktem s nakaženým zvířetem (kočka, pes apod.) či infikovaným substrátem zvířat (písek, půda), kde se nacházejí vajíčka škrkavek.
- Projevy: Bolesti břicha, nechutenství, malátnost, případně kašel, horečka (záleží na lokalizaci škrkavek, existuje též například oční forma toxokarózy).
- Inkubační doba: Týdny až měsíce.
- Prevence: Dobré hygienické návyky, pravidelné odčervování domácích mazlíčků.
Enterobióza: Původcem je červ roup dětský (Enterobius vermicularis).
- Přenos: Přímý kontakt s infikovanou osobou, jde o typickou nemoc dětí.
- Projevy: Silné svědění kolem řitního otvoru zejména ve večerních hodinách, bolesti břicha.
- Inkubační doba: Několik hodin.
- Prevence: Naučit děti správným hygienickým návykům.
Zahraniční
Malárie: Původcem jsou prvoci Plasmodia (zimničky).
- Přenos: Komár rodu Anopheles.
- Projevy: Bolesti hlavy a svalů, nevolnost, zvracení, citlivost na světlo a především tzv. malarické záchvaty s pocity mrazení a třesavkou.
- Inkubační doba: Jeden až dva týdny, ale i několik měsíců.
- Rizikové faktory: Pobyt v ohrožených oblastech (státy tropického a subtropického pásma).
- Prevence: Používání moskytiér, repelentů a vhodného oblečení, antimalarika.
Jde o nejzávažnější infekční onemocnění, kterému ročně podlehnou statisíce lidí!
Leishmanióza: Původcem jsou prvoci rodu Leishmania.
- Přenos na člověka: Komár rodu Phlebotomus nebo Lutzomyia.
- Projevy jsou různé: Zvětšená játra a slezina, horečky, váhové úbytky, kožní projevy, postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce do těla.
- Inkubační doba: Týdny až měsíce.
- Prevence: Používání moskytiér, repelentů a vhodného oblečení.
Nejvážnější formou je „kala-azar“, tzv. černá horečka!
Helena Míková odborná spolupráce: prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc. Parazitologický ústav AV ČR v Českých Budějovicích www.paru.cas.cz
Zjištění parazitologických onemocnění v laboratořích
Jakým způsobem se v ČR provádí laboratorní diagnostika parazitů u člověka?
Parazitární onemocnění se prokazují nalezením a určením jejich původců v těle člověka. Podle lokalizace parazitů v těle jsme schopni zjistit jejich přítomnost z různých materiálů: střevní parazité se prokazují vyšetřením stolice, krevní parazité vyšetřením krve. Existují také další druhy, které parazitují v jiných oblastech těla, a od toho se odvíjí i vyšetřovaný materiál: vyšetření kůže a útvarů na ní vzniklých, histologické řezy, kousky tkání, identifikace útvarů z těla člověka a jejich potvrzení, že jde o výskyt parazitů, nebo naopak vyloučení parazitárních agens (původců). Samozřejmě existují výjimky. Například k diagnostice našeho nejrozšířenějšího střevního parazita – roupa dětského – nám jen vyšetření stolice nestačí, ale musíme použít i jinou metodu. Stejné je to s diagnostikou tasemnic. U parazitů, kteří mají kontakt s tkání hostitele a provokují svojí přítomností imunitní systém k tvorbě protilátek, používáme k potvrzení onemocnění také jejich detekci (zjištění). V ČR se takto rutinně diagnostikuje onemocnění toxoplazmózou a toxokarózou. Na specializovaných pracovištích se tímto způsobem diagnostikují i méně často se vyskytující onemocnění v naší republice nebo parazitární onemocnění importovaná z tropů.
Na jaká parazitární onemocnění se lze u nás vyšetřit? Je nutné vždy doporučení praktického/ odborného lékaře, nebo je možné zažádat si sám jako samoplátce?
V České republice jsme schopni diagnostikovat všechna parazitární onemocnění člověka, která se zde vyskytují, ale i onemocnění, která k nám mohou být importována. Základní testy by mělo být schopné provést každé mikrobiologické pracoviště, testy specializovanější již záleží na přítomnosti příslušného odborníka – parazitologa. Minimálně v každém kraji takový odborník existuje. Nedisponuje-li konkrétní pracoviště patřičným vybavením (materiálním, odborným), je běžnou rutinou materiál k analýze uchovat a zaslat do laboratoře, kde analýzu provedou. Nad všemi zmíněnými pracovišti máme k dispozici ještě odborníky v tzv. národních referenčních pracovištích, kde je diagnostika prováděna na nejvyšší možné odborné úrovni. Při jakýchkoli potížích by člověk měl nejprve navštívit svého praktického lékaře a parazitologické vyšetření by mělo být provedeno na jeho žádost. Nestane-li se tak, může se klient obrátit s dotazy přímo na laboratoř nebo na specializované pracoviště infekčního lékařství ve své spádové oblasti.
TIP: Více informací o laboratorní diagnostice vám přináší projekt LabTestsOnline na nekomerčním portálu www.laboratornitesty.cz.
Někdy se i při onemocnění může stát, že se v odebraném materiálu (např. stolice) parazit nebo jeho vývojové stadium nevyskytuje. Proto se při přítomnosti klinických příznaků a po konzultaci s klinickým odborníkem provádějí opakovaná vyšetření (stolice až 3x).
Vyšetření původců parazitárních nemocí v laboratořích vysvětluje RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D., přednosta Ústavu mikrobiologie LF UK a FN v Plzni.
připravila Helena Míková