Onemocnění jater

Játra jsou životně důležitý orgán umístěný v pravém podžebří. Orgán o váze 1-1,5 kg má pro lidské tělo celou řadu funkcí: přeměnu živin z potravy na nezbytné složky krve, ukládání vitaminů a minerálů, regulaci krevní srážlivosti, metabolizaci a detoxikaci látek, které by jinak byly pro organismus škodlivé. Játra také vytvářejí faktory, které pomáhají imunitnímu systému bojovat s infekcemi, odstraňují baktérie z těla a tvoří žluč, která je nezbytná pro trávení. Žluč je zeleno-žlutá tekutina, která obsahuje žlučové kyseliny (jejich soli), další žlučové lipidy (cholesterol a fosfolipidy) a žlučové pigmenty. Žluč odtéká z jater intrahepatálními žlučovody, které se spojují ve větší až do společného žlučovodu. Část žluče odtéká přímo do tenkého střeva, část je koncentrována ve žlučníku. Po konzumaci jídla dochází k uvolnění žluči ze žlučníku (orgán ležící v blízkosti jater) do tenkého střeva, kde pomáhá trávit tuky.

Co to jsou jaterní nemoci?

Jaterní nemoci jsou děleny podle příčiny i účinku na játra. Příčiny jaterních nemocí zahrnují infekce, poranění, polékové a toxické poškození, autoimunní procesy nebo genetické defekty (například hemochromatóza). Tyto příčiny mohou vést k hepatitidě, cirhóze, ke vzniku žlučových kamenů, které mohou blokovat žlučové cesty, k jaterní steatóze a ve vzácných případech i k rozvoji hepatocelulárního karcinomu. Genetické defekty mohou poškozovat vitální jaterní funkce a vést k akumulaci poškozujících látek, jako jsou železo nebo měď.

Hepatitis

Existují dvě hlavní formy hepatitidy. V prvním případě dochází k rychlému rozvoji zánětu (hovoříme o akutní hepatitidě), v případě druhém dochází k pomalému rozvoji zánětu a poškození jater po delší dobu (hovoříme o chronické hepatitidě). Ačkoli hepatitida může být způsobena jakoukoli příčinou zmíněnou výše, nejčastěji je způsobena infekcí jedním z několika virů infekční hepatitidy. Tyto viry se nazývají podle pořadí, jak byly objeveny jako viry hepatitidy A, B, C, D, a E.

Hepatitis A se šíří infikovanou vodou a potravou a je obzvláště běžná u dětí. U dospělých se mohou vyvinout příznaky jako žloutenka, nausea, průjem a únava, ale u dětí často ani nevíme, že byly infikovány.

Hepatitis B se vyskytuje na celém světě a je obzvláště častá v jihovýchodní Asii a Africe. Je stále nejčastější příčinou akutní virové hepatitidy v severní Americe a v Evropě. Hepatitida B se přenáší expozicí krvi, pohlavním stykem a z matky na dítě. Příznaky hepatitidy B nemusí být žádné, mohou být mírné a připomínat chřipku, nebo mohou být akutní. U většiny pacientů dojde ke zlepšení bez jakékoli léčby, ale zhruba 1-3% onemocní chronickou infekcí, tito pacienti jsou schopni infikovat jiné lidi a vyvine se u nich chronické progresivní onemocnění jater. Nemocní s oslabeným imunitním systémem mají zvýšené riziko chronické infekce (zhruba 10%). Obzvláště rizikoví jsou novorozenci, u kterých dochází v 90% k rozvoji chronické infekce.

Hepatitis C se šíří hlavně kontaminovanou krví. Může to být používáním společných jehel nebo jiných nástrojů mezi narkomany; použitím kontaminovaných nástrojů používaných pro piercing a tetování; profesionální expozicí pracovníků ve zdravotnictví používajících jehly nebo jiné ostré předměty; při sexuálních aktivitách vedoucích k poranění tkání; přenosem z matky na plod; nebo poraněním při sportu nebo jiných aktivitách. Hepatitida C je méně častá než hepatitida B jako příčina akutní hepatitidy, ale většina nemocných vyvine chronickou infekci, jsou schopni šířit infekci na jiné a obvykle mají chronické poškození jater.

Hepatitida D a E jsou vzácnější, nicméně incidence hepatitidy E má v České republice narůstající trend.

Protože játra jsou zodpovědná za metabolismus alkoholu, léků a toxinu ze zevního prostředí, může delší expozice těmto vlivům způsobovat také hepatitidu nebo dokonce rozvoj cirhózy. Kombinace léků (například acetaminofenu) a alkoholu může způsobit život ohrožující akutní jaterní selhání.

Steatóza jater (ztukovatění jater)

Jaterní steatóza vede ke zvětšení jater, k jejich bolestivosti a k abnormálním jaterním funkcím. Nejčastější příčinou je nadměrná konzumace alkoholu. Jedná se většinou o reverzibilní onemocnění, které ustupuje při abstinenci. Jinou příčinou jaterní steatózy je nealkoholová steatohepatitida (NASH), v současnosti nejčastější chronická hepatitida. Ačkoli příznaky jsou většinou mírné, může vést až k rozvoji cirhózy či hepatocelulárního karcinomu. Nejčastěji se vyskytuje u jedinců s nadváhou a u diabetiků.

Cirhóza

Jakákoli příčina vedoucí k chronickému poškozování jater může vést k cirhóze. Ta je charakterizována buněčným odúmrtím a jizevnatěním, je to progresivní onemocnění, které vede k nevratnému poškození. Cirhóza se léčí omezením vyvolávající příčiny. Pokud je způsobena virovou infekcí nebo jinou léčitelnou příčinou jaterního poškození, může léčba stabilizovat onemocnění a zabránit zhoršení jaterních funkcí. Cirhóza nemá v časných stádiích žádné příznaky, ale při progresi může vést ke zvětšování břicha (v důsledku ascitu), atrofii svalů, krvácení do zažívacího traktu, tvorbě modřin, zvětšení prsů u mužů (hovoříme o gynekomastii), a k celé řadě dalších problémů. Jaterní funkce jsou monitorovány laboratorními testy, jako jsou albumin, protrombinový čas, bilirubin a aktivity jaterních enzymů. V extrémních případech může být nezbytná transplantace jater.

Obstrukce žlučových cest

Žlučové kameny, nádory, traumata a záněty mohou vést k blokádě nebo obstrukci žlučových cest odvádějících žluč z jater. Dojde-li k obstrukci, akumuluje se žluč s odpadními produkty a kůže a oči pacienta zežloutnou (žloutenka); bilirubin v moči mění její barvu na tmavě hnědou, zatímco jeho chybění ve střevě způsobuje světlou barvu stolice (tzv. acholická stolice) (podobné symptomy se mohou vyskytnout i u akutní hepatitidy a občas i u cirhózy). V krevních testech mohou být vyšší koncentrace bilirubinu, i aktivit alkalické fosfatázy (ALP) a dalších jaterních enzymů.

Cholesterol a žlučové pigmenty (bilirubin) ve žluči mohou vytvářet ve žlučníku (kde je žluč skladována) kameny. Tyto kameny mohou, ale nemusí způsobovat problémy, v závislosti na jejich velikosti a umístění. Pokud jsou přítomny delší dobu, mohou poškodit žlučník a jeho funkce; to je často vnímáno pacienty jako nadýmání a dyskomfort v epigastriu po jídle, obzvláště po tučných jídlech. Žlučové kameny mohou blokovat žlučovody, které odvádějí žluč ze žlučníku, a způsobují ostrou bolest, která se vyvíjí náhle v pravé horní části břicha a v mnoha případech vedou k infekci žlučníku a k horečce.

Může také dojít k obstrukci jaterní žíly, žíly odvádějící krev z jater, což vede ke snížení průtoku krve odcházející z jater. Obstrukce může být způsobena nádory stlačujícími žílu, nebo krevní sraženinou v žíle. Obstrukce mohou být chronické a způsobovat některé symptomy, ale většinou jsou akutní a život ohrožující. Některé mohou být léčeny medikamentózně, jiné vyžadují chirurgickou léčbu.

Zhoubné nádory jater

Hepatitida a cirhóza mohou vést v některých případech k rozvoji hepatocelulárního karcinomu, ale častěji nádorové onemocnění vychází z jiné části těla a poté metastazuje do jater. Pokud nádor vychází z jater, hovoříme o primární zhoubném nádoru jater. Nejčastějším typem je hepatocelulární karcinom, nádor, který vychází z jaterních buněk. Méně častým je cholangiokarcinom vycházející z epitelu žlučovodů. Lidé, kteří mají chronickou hepatitidu nebo cirhózu, by měly být pravidelně kontrolováni kvůli možnému rozvoji rakoviny jater, a to pomocí pravidelných ultrazvukových vyšetření.

Genetická onemocnění

Hemochromatóza je nejčastějším genetickým onemocněním jater. Je způsobeno nadměrným ukládáním železa a je obvykle diagnostikováno u dospělých. Dále existuje řada genetických nemocí jater, které postihují děti (i když i hemochromatóza se může manifestovat v dětském věku, jedná se o tzv. juvenilní hemochromatózu). Nejběžnějším dětským genetickým onemocněním jater je deficience alfa 1-antitrypsinu. Většina genetických nemocí jater je způsobena chyběním enzymu nebo bílkoviny, což vede k poškození jater ukládáním materiálu (například galaktosémie, absence enzymu pro mléčný cukr vedoucí k akumulaci tohoto cukru; nebo Wilsonova nemoc, kde dochází k akumulaci mědi v játrech). U novorozenců může poškození jater vyvolat i jiný defekt (například biliární atrézie, kde chybí žlučové cesty, nebo jsou příliš malé).