Onemocnění štítné žlázy

Některé z postižení štítné žlázy se vyskytuje u 30-50% evropské populace. Nejčastější jsou:

Hashimotova thyreoiditida. Je to nejčastější příčina snížené činnosti štítné žlázy. Je to chronické autoimunitní onemocnění, které vede k poškození buněk štítné žlázy a tím k poruše její funkce.

Gravesova – Basdowova choroba. Je to nejčastější příčina zvýšené funkce štítné žlázy. Imunitní systém postižených osob vytváří protilátky, které se váží na buňky štítné žlázy a stimulují nadbytečnou tvorbu jejích hormonů.

Uzly štítné žlázy. Uzel či uzly ve štítné žlázy se najdou u až v 50 % % naší populace. Jsou buď solidní (tuhé) nebo cystické (vyplněné tekutinou). Většina z nich je bezvýznamných, přibližně 5 % z nich však tvoří karcinom štítné žlázy Některé z uzlů (tzv. autonomní adenomy) mohou způsobovat hypertyreózu.

Karcinom štítné žlázy. Nádory štítné žlázy patří mezi vzácná onemocnění. Jejich výskyt v poslední době výrazně stoupá, což může být dáno i lepšími diagnostickými možnostmi. Incidence se pohybuje kolem 100 nových případů za rok na 1 milion obyvatel. Nejčastější variantou je papilární karcinom, který tvoří více něž 80 % všech karcinomů štítné žlázy. Postihuje častěji ženy a jeho výskyt roste s věkem. Folikulární karcinom představuje asi 10 % tyreoidálních karcinomů. Oba tyto typy řadíme mezi diferencované karcinomy, které mají relativně velmi dobrou prognózu. Naopak vzácný anaplastický karcinom je agresivní a velmi špatně léčitelný, vyskytuje především u starší populace a představuje asi 1–3 % všech karcinomů. Je spojen s velmi špatnou prognózou. Medulární karcinom (MTC) se vyvíjí z C-buněk, které jsou disperzně roztroušeny po štítné žláze. MTC tvoří kalcitonin a může se vyskytovat společně s jinými karcinomy endokrinního systému jako tzv. syndrom mnohočetné endokrinní neoplazie. Pokud se MTC šíří mimo štítnou žlázu, je rovněž obtížně léčitelný.  MTC představuje také asi 1-3 % všech karcinomů štítné žlázy. Ostatní nádory štítné žlázy jsou ještě vzácnější.

Thyreoiditida. Thyreoiditida je zánět štítné žlázy, který může být spojen s hypofunkcí i hyperfunkcí. Štítná žláza může být bolestivá, s pocitem cizího tělesa v hrdle, ale často je zcela bez příznaků. Je způsobena nejčastěji autoimunitním procesem, vzácně infekcí, chemikáliemi toxickými pro buňky štítné žlázy nebo vzniká z dosud neznámých příčin. Podle příčiny může probíhat jako akutní, přechodné nebo chronické onemocnění.

Struma. Struma je viditelné zvětšení štítné žlázy. Může být difuzní nebo uzlovitá na podkladě uzlové přestavby štítné žlázy. V minulosti byla struma velmi častá a byla způsobena nedostatkem jodu ve stravě – jod je totiž nutnou součástí pro tvorbu hormonů štítné žlázy. U nás, kde se jodizuje sůl, je incidence strumy z nedostatku jodu nízká. Strumu však může způsobit kterékoliv z výše uvedených onemocnění. Struma může komprimovat vitální struktury na krku včetně průdušnice a jícnu. To může způsobit dechové a polykací obtíže.

Laboratorní vyšetření

Prvým testem k vyšetření funkce štítné žlázy je obvykle TSH (tyroideu stimulující hormon). V případě abnormálního výsledku TSH je vyšetřován dále volný sérový tyroxin (fT4) a někdy rovněž volný sérový trijodtyronin (fT3). Vyšetření TSH není spolehlivé, je-li snížení funkce štítné žlázy druhotné – v důsledku onemocnění hypofýzy.

TSH: využívá se k diagnóze hypotyreózy (při snížené funkci štítné žlázy je TSH vždy zvýšené), hypertyreózy (při zvýšené funkci štítné žlázy je TSH vždy snížené) a monitoruje substituci hormony štítné žlázy.

fT4: využívá se k diagnóze hypotyreózy i hypertyreózy. Informuje o závažnosti poruchy funkce štítné žlázy

fT3: využívá se k diagnóze hypertyreózy.

Mezi dalšími testy využíváme:

Protilátky proti štítné žláze– pomáhají diferencovat různé typy tyreoiditidy a diagnostikovat autoimunitní původ onemocnění.

Anti-TPO (protilátka proti tyreoperoxydáze) a Anti-TG (protilátka proti tyreoglobulinu) bývají pozitivní při Hashimotově tyreoiditě nebo při jiných typech autoimunitního postižené štítné žlázy

TRAK (protilátka proti TSH receptoru) bývá pozitivní při Graves-Basedowově tyreoiditidě

Kalcitonin - diagnostikuje přítomnost zvýšené tvorby kalcitoninu (u medulárního karcinomu štítné žlázy)

Tg (tyreoglobulin) využívá se k monitoraci recidivy onemocnění u pacientů s diferencovanými karcinomy štítné žlázy

Zobrazovací vyšetření

Ultrazvuk: Je dnes základní zobrazovací metodou na oblast štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření je široce dostupné, levné a není spojeno s žádnou zátěží pro vyšetřovanou osobu ani vyšetřujícího. Dovoluje vyhledávání uzlů  štítné žlázy a zhodnocení jejich rizika Pomáhá diagnostikovat zánět ve štítné žláze a změřit velikost štítné žlázy.

Scintigrafie štítné žlázy: Využívá radioaktivního isotopu jodu či technecia především v diagnostice hypertyreózy a uzlů štítné žlázy. Spolu s rozvojem ultrazvuku, však význam v této oblasti klesá.

Biopsie: Jedná se o biopsii tenkou jehlou (FNAB), která dovolí získat cytologické vzorky ze štítné žlázy. Využívá se především v diagnostice biologické povahy uzlů štítné žlázy.

Terapie záleží na typu onemocnění. Léčba hypotyreózy spočívá v substituci synteticky vyrobenými hormony štítné žlázy. V případě hypertyreózy se používají léky snižující tvorbu hormonů štítné žlázy (tyreostatika), léčba radiojodem event. operační řešení. Pokud se štítná žláza operačně odstraní či zničí radiojodem, je nutná trvalá substituce syntetickými hormony štítné žlázy.

Léčba karcinomu štítné žlázy záleží na jeho histologickém typu a jeho šíření a metastazování mimo štítnou žlázu. Obvykle vyžaduje chirugické odstranění štítné žlázy (někdy je dostačující odstranění poloviny štítné žlázy) s eventuální následnou léčbu radiojodem a hormony štítné žlázy. U papilárního karcinomu je obvykle léčba úspěšná. U ostatních typů léčba není již tak snadná. U všech typů je nutno počítat s trvalou léčbou hormony štítné žlázy.

Jsem těhotná, měla bych požadovat vyšetření štítné žlázy?

Bezpříznakové postižení štítné žlázy, vyžadující léčbu v těhotenství, se vyskytuje u 3-5 % žen, a u dalších 10 % má být léčba zvažována. Záněty štítné žlázy mohou výrazně komplikovat těhotenství a poporodní průběh u dětí i u matek.

Bohužel ne každá žena o svém problému s nedostatečnou funkcí své štítné žlázy ví. Rozhodně by toto vyšetření měla nejpozději na začátku těhotenství podstoupit každá žena, která patří do tzv. rizikové skupiny. To jsou ženy, které mají ve své vlastní historii nebo u svých pokrevních příbuzných výskyt poruch funkce štítné žlázy, trpí nějakým autoimunitním onemocněním (např. cukrovka 1.typu) nebo mají věk nad 30 let. Mezi rizikové faktory patří i problémy s otěhotněním, potrat či předčasný porod a také například obezita.

V odborných kruzích se stále vedou debaty o tom, zda vyšetřovat plošně všechny těhotné nebo jen ty rizikové, ale výsledky mnoha studií i seznam všech rizikových faktorů vede k přesvědčení, že všeobecné vyšetřování by bylo nejen účinné, ale také organizačně jednodušší. Na Slovensku se plošné vyšetřování provádí již několik let.

Jak ovlivní porucha štítné žlázy těhotenství?

Těhotenství významně ovlivňuje štítnou žlázu, jejíž správná funkce je nezbytná pro zdravý vývoj plodu. Poruchy funkce štítné žlázy jsou časté nejen v těhotenství, ale u rizikových žen i po porodu. Jde zvláště o ženy pozitivní na protilátky proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO), a to i v závislosti na dostatečném přísunu jódu.

Zdravý vývoj plodu je podmíněn dostatečným množstvím tyroxinu, který v počátku těhotenství přijímá plod pouze od matky. I malá nepoznaná porucha funkce štítné žlázy může mít negativní vliv na psychomotorický vývoj dítěte i na průběh gravidity. Včasná a správná diagnóza a léčba jsou spolehlivou prevencí následků. Zároveň je doporučováno vyšetření hladiny anti-TPO protilátek, ženy s jejich pozitivitou jsou ohroženy poporodním zánětem štítné žlázy, častějším potrácením i rozvojem vlastního onemocnění štítné žlázy.

Jsem těhotná a mám sníženou funkci štítné žlázy. Může to ovlivnit vývoj mého dítěte?

Pokud víte o svém problému se štítnou žlázou, rozhodně navštivte co nejdříve svého endokrinologa, aby Vám upravil dávkování léků během těhotenství a pravidelně kontroloval hladinu TSH. Otěhotní-li léčená žena neplánovaně, pak by měla vědět, že co nejdříve po zjištění těhotenství má zvýšit dávku levotyroxinu průměrně asi o 30 % (např. za týden vzít 2 denní dávky navíc, tedy 9 dávek místo 7 týdně).

Hormonyštítné žlázy jsou nezbytné ke správnému vývoji mozkové kůry plodu a ovlivňují i jeho další vývoj během těhotenství. Významný je hlavně počátek 

těhotenství, kdy rostoucí plod ještě nemá vlastní produkci hormonů štítné žlázy (asi do 14. -15. týdne gravidity), a je tedy zcela závislý na matčině produkci hormonů.

Marek J, Hána V a kolektiv: Endokrinologi, Praha, Galén, 2017 

Haugen et al: 2015 American Thyroid Association Management Guidelines for Adult Patients with Thyroid Nodules and Differentiated Thyroid Cancer, Thyroid. 2016 Jan;26(1):1-133

Marek J.: Farmakoterapie endokrinních onemocnění a léčba kortikosteroidy. In: Marek J. (ed): Farmakoterapie vnitřních nemocí, 4. vydání. Praha, Grada Publishing 2010, s. 343-394.