Rakovina prostaty

Popis onemocnění

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Karcinom prostaty je celosvětově nejčastější nádorové onemocnění mužů po rakovině kůže. V České republice se jedná o třetí nejčastější nádorové onemocnění.

Riziko vzniku je zvýšené u mužů, kde se již nádor vyskytl v rodině a všeobecně vzrůstá s věkem. Více než 70 % karcinomů prostaty je diagnostikováno u mužů nad 65 let.

Prostata je malá žláza tvaru vlašského ořechu, která u mužů obkružuje horní část močové trubice. Produkuje tekutinu, která je součástí seminální tekutiny. Nádor, který se vyvíjí v prostatě, může zůstat lokalizovaný (celý nádor je uvnitř prostaty) po mnoho let a může způsobovat jen minimální, sotva rozpoznatelné potíže. Ve většině případů je karcinom prostaty pomalu rostoucí a příznaky onemocnění se objevují, až když se karcinom zvětší natolik, že zužuje močovou trubici. Typicky se pak objevují potíže, jako je časté močení (především v noci), slabý či přerušovaný proud moči, bolest či pálení při močení nebo ejakulaci, hnis či krev v moči nebo v seminální tekutině, nepříjemný pocit v dolní polovině zad, pánve a horní části stehen. Nicméně však většina těchto potíží může být způsobena i jinými onemocněními, jako jsou benigní hyperplazie prostaty (BPH), infekce močových cest, akutní zánět prostaty či pohlavně přenosné nemoci.

BPH je nenádorové zvětšení prostaty, které je u mužů velmi časté především v pozdějším věku. Americká urologická společnost udává, že až 90 % mužů v 80 letech má BPH. BPH nezpůsobuje karcinom prostaty, ale můžeme je najít současně. Lékař musí rozhodnout, zda pacientovy potíže jsou způsobeny karcinomem prostaty nebo BPH či jinými onemocněními. Musí také určit, zda karcinom prostaty je malý, lokalizovaný a pomalu rostoucí, což skoro nikdy nezpůsobuje pacientům závažné zdravotní problémy. Říká se, že: „většina mužů zemře s karcinomem prostaty, ale ne na karcinom prostaty“. V těchto případech může mít někdy léčba horší dopady na pacienta než samotný nádor a má závažné vedlejší účinky, jako jsou impotence a inkontinence.

Některé karcinomy prostaty však rostou a šíří se  přes pouzdro prostaty do semenných váčků a na spodinu močového měchýře, později může vrůstat do konečníku a do pánevního dna. Dále se šíří lymfatickými cestami do lymfatických uzlin, krevní cestou poté do kostí, ale i do jater a plic a jiných orgánů.  Také některé pomalu rostoucí karcinomy jsou časem tak velké, že způsobují klinické obtíže a vyžadují proto léčebný zásah. Úkolem lékaře je tedy nalézt karcinom prostaty, určit jeho rozsah (velikost nádoru) a zhodnotit stupeň agresivity a pak spolu s pacientem se rozhodnout, jakým způsobem a kdy bude probíhat léčba.

Vyšetření

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Zlatým standardem pro stanovení diagnózy karcinomu prostaty je biopsie prostaty, tj. odběr malých vzorků tkáně prostaty s následným mikroskopickým vyšetřením k identifikaci abnormálních buněk. Jestliže je nalezen nádor, lékař využívá dalších vyšetření (krevní vzorky, zobrazovací metody) k určení rozsahu onemocnění (staging) a míry abnormality a dediferenciace buněk (grading). Čím více jsou nálezy abnormální, tím pravděpodobnější je, že chování nádoru bude agresivnější.

Základními nástroji ke zhodnocení potřeby biopsie prostaty je stanovení celkové hladiny prostatického specifického antigenu (celkový, total PSA) a rektální vyšetření.

Rektální vyšetření je vyšetření prováděné lékařem, který zavede prst v rukavici s lumbrikačním gelem do rekta (řitního otvoru) pacienta a pohmatem hodnotí velikost, tvar prostaty a její citlivost při vyšetření.

Laboratorní vyšetření

Laboratorní vyšetření je užíváno k vyhledávání možných nádorů prostaty u mužů s prostatickými potížemi či bez nich, dále k vyloučení dalších onemocnění způsobujících či zhoršujících obdobné potíže, ke sledování efektu terapie a k časnému záchytu recidivy nádorového onemocnění.

Tyto testy zahrnují:

PSA (total čili celkový prostatický specifický antigen) – pomáhá vyhledávat a sledovat průběh karcinomu prostaty. PSA je sice dobrý, ale ne dokonalý nástroj. Zvýšené hladiny PSA jsou spojeny se zvýšeným rizikem karcinomu prostaty, ale také je nalézáme u BPH, prostatitidy (zánětu prostaty), infekcích a dalších přechodných okolností. Při hodnocení výsledku PSA musí lékař zhodnotit  vlastní koncentraci PSA v krvi, věk pacienta, objem prostaty, poměr mezi volným a celkovým PSA (viz kapitola PSA v sekci Laboratorní vyšetření), a také případný výskyt karcinomu prostaty v rodině, aby mohl správně indikovat biopsii prostaty.

Poměr volného a vázaného PSA patří mezi tzv. pomocné odvozené hodnoty PSA. Za normálních podmínek je u zdravého muže poměr volného a vázaného PSA 1:4. V závislosti na patologických změnách prostaty dochází ke změnám tohoto poměru.

Dále se stanovuje část PSA, tzv. proPSA. Tato část PSA je ve zvýšené míře produkována nádorovými buňkami. Rovnice využívající hodnot proPSA, PSA a volné PSA dává výsledek tzv. indexu zdraví prostaty (prostate health index – PHI). Hodnota PHI nad 30-40 může být známkou přítomnosti nádoru. Stanovení PHI může pomoci rozhodnout o indikaci biopsii prostaty.

Nelaboratorní vyšetření

Ultrazvuk – transrektální ultrasonografie (TRUS = skrze rektum)  Pro stanovení diagnozy je nezbytné provést odběr biopsie, která se nejčastěji provádí přes konečník pod ultrazvukovou kontrolou. Vzorky tkáně jsou poté vyšetřovány mikroskopicky, a v každém vzorku je popsáno, jestli se jedná o nezhoubné zbytnění prostatických žlázek (benigní hyperplazie), zánět, nebo karcinom.  Při nálezu karcinomu se dále stanovuje počet postižených vzorků a procento postižení v každém vzorku. Poté se určuje Gleasonovo skóre – zhodnocení agresivity nádoru. Na základě Gleasonova skóre, rozsahu onemocnění a hodnoty PSA se nádory prostaty dělí na tři skupiny – nízce, středně a vysoce rizikové. CT (počítačová tomografie) není vhodnou metodou pro zhodnocení nálezu v prostatě, ale pomáhá posoudit pokročilost onemocnění – zjištění postižení lymfatických uzlin a dalších orgánů.

MRI (magnetická rezonance) pomáhá upřesnit velikost ložiska v prostatě a jeho vztah k okolním strukturám (např. prorůstání přes pouzdro prostaty, postižení semenných váčků, močového měchýře nebo konečníku).

Radioizotopová kostní scintigrafie je užívána příležitostně k posouzení možného rozšíření karcinomu prostaty do kostí.

RTG plic slouží k vyloučení plicních metastáz.

PET (pozitronová emisní tomografie) – je to vyšetření kombinující PET vyšetření buď s CT nebo MR v jedné době. Toto vyšetření je vhodné provést v rámci stagingu (zhodnocení rozsahu onemocnění) u pacientů s vysoce rizikovým karcinomem prostaty.

Po stanovení stádia onemocnění může lékař po dohodě s pacientem zvolit vhodný léčebný postup.

Léčba

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

V případě, že je nádor lokalizovaný na prostatu, nezpůsobuje žádné klinické potíže a z histologického hlediska se zdá být neagresivní, je možné nemocného pouze sledovat (tzv. „watchfull waiting“). Pacient takto může být dispenzarizován i několik let.

U nemocných, kde je nutná léčebná intervence, je možno kombinovat chirurgickou léčbu, ozáření a hormonální léčbu.

U pacientů s nádorem lokalizovaným pouze v prostatě je možné provést buď radikální prostatektomii, nebo radikální radioterapii (ozáření). Radikální prostatektomie znamená odstranění celé prostaty včetně jejího pouzdra, a to buď klasicky otevřenou cestou, nebo miniinvazivními technikami – laparoskopicky nebo roboticky. Při zvýšeném riziku postižení lymfatických uzlin je výkon doplněn o pánevní lymfadenektomii (odstranění pánevních lymfatických uzlin). Operace je prováděna u pacientů v celkově dobrém stavu, a kteří nemají další závažná onemocnění. Po radikální prostatektomii se často vyskytuje erektilní dysfunkce (tzn. snížená schopnost erekce) a inkontinence. Z tohoto důvodu dává část pacientů přednost ozáření prostaty.

Radioterapie, léčba zářením, je alternativou k operačnímu řešení. Léčbu je možné provést dvěma způsoby. Brachyterapie je způsob, kdy je zdroj záření v podobě zrn vložen přes kůži přímo do prostaty. Je to metoda určená pro vybrané pacienty s časným karcinomem, kdy je nádor lokalizovaný pouze v prostatě. Tato léčba je prováděna jen v některých specializovaných centrech.

Většina pacientů je léčena teleradioterapií, zevním ozařováním, kdy zdroj záření je mimo tělo pacienta.

U pacientů s pokročilým karcinomem prostaty je metodou volby zevní ozáření v kombinaci s hormonální terapií. Nádor prostaty je velice rezistentní, proto dávka z ozáření musí být vysoká, a léčba trvá 6 – 8 týdnů. I léčba zářením je spojena s možnými vedlejšími účinky – zejména postradiační zánět močového měchýře, zánět konečníku, event. porucha erekce.

Karcinom prostaty je svým růstem závislý na mužských hormonech, a toho se využívá při hormonální léčbě – snižuje se hladina těchto hormonů a brání se tak jejich vlivu na nádorové buňky. Tohoto účinku se dosáhne buď chirurgickým odstraněním obou varlat, nebo pomocí léků. Hormonální léčba se zahajuje 3 – 6 měsíců před zahájením radioterapie, a zvyšuje její účinek. Nežádoucí účinky hormonální léčby jsou ztráta libida, impotence, návaly horka, bolesti hlavy, deprese, zvětšení a citlivost prsů. Po určité době přestává být hormonální léčba účinná a onemocnění postupuje. Poté je při dobrém stavu pacienta možné pokračovat v léčbě chemoterapií, nejčastěji na bázi taxanů.

Pokud je onemocnění rozšířené do jiných orgánů, nelze jej vyléčit, ale pouze onemocnění na nějaký čas stabilizovat a zlepšit kvalitu života. Pro tyto pacienty je vhodná hormonální léčba. Při jejím selhání je další možností podání chemoterapie.

Nádory prostaty velmi často metastazují do kostí. K léčbě kostních metastáz se jako podpůrná léčba zahajuje terapie bisfosfonáty, což jsou léky, které stabilizují kostní metastázy, zpomalují jejich progresi a mají i analgetický efekt (tlumí bolesti způsobené kostními metastázami).

Diagnostické metody a způsoby léčby se u karcinomu prostaty neustále vyvíjejí. Je proto vždy nezbytné váš zdravotní stav a možnosti screeningu karcinomu prostaty konzultovat s Vaším ošetřujícím lékařem (urolog, onkolog-specialista na léčbu karcinomu prostaty), který pak zvolí diagnostický a léčebný plán, který je pro Vás optimální.

Tento článek byl naposledy aktualizován 3. července 2020.