Testování EGFR mutace

EGFR je zkratka pro gen kódující receptor pro epidermální růstový faktor. Mutace toho genu je vyšetřována z DNA nádorových buněk. V jistých situacích může být testována i DNA uvolněná z nádorových buněk přítomná v krvi pacienta (tekutá biopsie).

Gen EGFR dává buňce instrukce k vytvoření specializovaného typu bílkoviny – receptoru -  který je umístěný na povrchu buňky. Receptor rozpoznává a váže jiné látky, toto spojení má na buňku specifický efekt. EGFR je jedním ze skupiny tyrosin kinázových receptorů, které pomáhají regulovat růst, dělení, přežití a smrt buňky. Tato regulace je velmi komplexní proces. Tyrosin kinázové receptory, jako je EGFR, vysílají signály z povrchu dovnitř buňky za cestou tzv. signálních drah.

Za normálních okolností vede navázání epidermálního růstového faktoru na EGFR receptor na povrchu buňky ke spuštění kaskády reakcí vedoucí k růstu a proliferaci buňky. Určité mutace nazvané „aktivační mutace“ v EGFR genu mohou vést k nadměrnému a nekontrolovanému růstu a proliferaci nádorových buněk.

Léčba zaměřená na EGFR může být u některých typů nádorů velmi účinná. Příkladem cílené anti-EGFR léčby jsou léky gefitinib či erlotinib, což jsou malé molekuly ze skupiny tyrosin kinázových inhibitorů (TKi), které vstoupí do nádorové buňky a zablokují signální dráhu pro EGFR. Tyto léky prokázaly svoji účinnost u nemalobuněčných nádorů plic (NSCLC) s prokázanou mutací genu EGFR. Pokud testování prokáže aktivační mutaci genu EGFR, přináší léčba anti-EGFR léky významně větší přínos pro pacienta.

Jaký je význam testování?

Toto testování pomáhá více zacílit léčbu. Odhaluje přítomnost mutace genu EGFR v DNA nádorových buněk nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) a pomáhá rozhodnout, zda by pro daného pacienta mohla mít léčba tyrosin kinázovými inhibitory jako je gefitinib či erlotinib, nějaký přínos. Specifické mutace genu EGFR mohou vést k nekontrolovanému růstu nádorových buněk a TK inhibitory mohou tento růst blokovat. 

Testování EGFR mutace může být provedeno samostatně nebo v rámci panelu genů (sériové testování několika genů jako je KRAS, ALK, ROS1 a jiné). Každý z těchto testů může pomoci rozhodnout, zda daný nádor plic u konkrétního pacienta bude reagovat na cílenou léčbu a který z typů cílené léčby bude neúčinnější.

Mimo to může genetické testování odhalit, zda nedošlo v nádoru během léčby ke vzniku nových mutací, což by mohlo vést ke vzniku rezistence na danou léčbu. Kupříkadu, jedna ze známých mutací vedoucích k rezistenci k léčbě, T790M, bude být testováním odhalena a může pak být využit jiný typ cíleného léku, který byl vyvinut speciálně pro tuto danou mutaci.

Kdy je testování provedeno?

Testování mutace EGFR je provedeno po stanovení diagnózy nemalobuněčného karcinomu plic, především adenokarcinomu. Pokud je již pacient léčen cílenými anti-EGFR TK inhibitory bez příznivé léčebné odpovědi, je možno nechat provést doplňující vyšetření mutace EGFR, které mohou odhalit příčinu nedostatečné odpovědi na léčbu. K tomu je zapotřebí nový odběr vzorku nádorové tkáně, někdy vzorek krve, aby bylo odhaleno, zda v nádoru došlo k novým mutacím způsobujícím vznik rezistence na současnou léčbu.

Jaký význam má výsledek testování?

V případě, že se u pacienta s nádorem plic prokáže aktivační mutace genu EGFR, může být použita cílená léčba anti-EGFR tyrosin kinázovými inhibitory. Pokud žádná mutace odhalena není, znamená to nižší pravděpodobnost odpovědi na léčbu TK inhibitory.

Co dalšího bych měl vědět?

Testování EGFR mutací je obvykle zaměřeno na mutace, které prokázaly svůj význam. Mohou však být přítomny také mutace, které nejsou běžné a známé. V případě, že je k dispozici velmi malý vzorek nádorové tkáně a/nebo je ve vzorku příliš malé množství nádorových buněk, testování nemusí žádnou mutaci EGFR genu odhalit, přestože je přítomna v menšině nádorových buněk. Testování ze vzorku krve (tekutá biopsie) není preferováno, protože množství nádorové DNA v cirkulující krvi je nejisté. Provádí se spíše jako alternativa a to právě v případech, kdy není v tkáňovém vzorku dostatečné množství nádorových buněk nebo nelze biopsii z místa nádoru odebrat. Známé aktivační mutace EGFR typicky způsobují změny malých oblastí proteinu EGFR. Testování těchto mutací je běžně prováděno technikami real-time PCR (RT-PCR) nebo next-generation sequencing (NGS).

Jaké další testování může být provedeno?

Je doporučeno testování mutací ALK a ROS1, které by přinášely možnou odpověď na léčbu dalšími typy cílené léčby. Testování další typů genů (např. KRAS) je možné provést v případě, že je k dispozici dostatečně velký vzorek nádorové tkáně.

Jak dlouho trvají výsledky EGFR testování?

Testování mutací EGFR není dostupné v každé laboratoři, je možné je provést pouze v tzv. referenční laboratoři. Výsledky jsou k dispozici během několika dnů v závislosti na použité laboratorní metodě.

Mohu si nechat udělat vyšetření z krve, namísto z tkáňové biopsie?

Klasická tkáňová biopsie je nutná ke stanovení diagnózy Vašeho tumoru. Mimo to může být z krve vyšetřena přítomnost cirkulující nádorové DNA (ctDNA), v tzv. tekuté biopsii, z níž lze vyšetřit eventuální mutace EGFR předpovídající možnou léčebnou odpověď či rezistenci na cílenou terapii.  Z tekuté biopsie lze vyšetřit také mutaci EGFR T790M, která způsobuje rezistenci na cílenou léčbu. Nicméně, testování cirkulující nádorové DNA někdy přináší falešně negativní výsledky (mutace DNA je přítomna, ale není testováním zjištěna).

Z toho důvodu je Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA, Food and Drug Administration) doporučeno provést tkáňovou biopsii v případě negativního testování mutací z tekuté biopsie. 

Jaký je rozdíl mezi EGFR (také znám jako HER-1) a HER-2?

EGFR i HER2-2 patří do stejné skupiny receptorů buněčné membrány. Pokud je na nádorových přítomný EGFR či HER-2 ve zvýšené míře, často to indikuje agresivnější chování nádoru a tedy horší prognózu pro pacienta.  Hlavním rozdílem mezi testováním EGFR a HER-2 je, že se provádějí u jiných typů nádorů a cílená léčba proti nim namířená je specifická pro oba typy receptorů. HER-2 je vyšetřován u nádorů prsu, žaludku a přechodu jícnu a žaludku.

Existují také jiné možnosti testování EGRF v nádorech?

K dispozici jsou v současné době metody testování, které odhalí i jiné typy odchylek v EGFR, například amplifikaci genu (abnormálně zvýšené množství kopií genu EGFR v nádorových buňkách). Další typy testů hodnotí množství proteinu EGFR přímo na nádorových buňkách. Nepřináší sice informaci o tom, zda bude daný nádor plic odpovídat na cílenou léčbu TK inhibitory, ale může být přínosný u jiných typů nádorů. Testování amplifikace genu EGFR může napovědět, jaká bude pravděpodobně prognóza u některých nádorů hlavy a krku.

U kterých dalších typů nádorů může být zvýšená přítomnost EGFR?

Další typy nádorů, u kterých může být přítomno zvýšené množství EGFR proteinu jsou nádory tlustého střeva, glioblastom (typ nádoru mozku), nádory hlavy a krku, prsu a slinivky. Cílená anti-EGFR léčba je běžně užívána v léčbě pokročilých nádorů tlustého střeva a hlavy a krku. Využití EGFR inhibitorů a jejich srovnání s mutacemi EGFR v různých typech nádorů neustále probíhá.