Bioteroristická agens

Popis onemocnění

Bioteroristická agens představují biologický materiál, jako jsou například bakterie nebo viry, který je užit jako zbraň proti státům nebo skupině obyvatel. Rozesílání spór antraxu poštovními zásilkami ve Spojených státech v roce 2001 představovalo první bioteroristický útok na tuto zemi. Biologická agens mohou být šířena vedle rozesílání poštou i v potravinách, pitné vodě a záměrně infikovanými zvířaty.

Centra pro kontrolu chorob a prevenci (CDC, Centers for Disease Control and Prevention¹) kategorizují biologická agens podle rizika, které představují pro veřejnost. Agens, která představují značné riziko, protože je lze lehce šířit, a která mohou způsobit infekci s vysokou smrtností, jsou klasifikována jako kategorie A. Tato agens zahrnují bakterie a viry, které vyvolávají následující infekční choroby:

• Antrax
• Botulismus
• Mor
• Tularémie
• Pravé neštovice
• Hemoragické horečky (vyvolané např. hantaviry nebo virus Ebola)

Podle CDC je agens, které představuje střední riziko pro veřejnost, klasifikováno v kategorii B. Tato agens mohou být šířena relativně jednoduše a mohou způsobit středně závažné onemocnění, avšak smrtnost těchto infekčních chorob je nízká. Pro bližší informace odkazujeme biologická agens a opatření americké vlády pro případ bioteroristického útoku, která jsou dostupná na webové stránce CDC věnované bioterorismu.

Na doplnění je potřeba dodat, že i chemické a radioaktivní látky mohou být použity jako teroristické zbraně. CDC klasifikuje chemické látky podle jejich cílové aktivity na kůži, plíce, zažívací ústrojí a nervový systém. Za jediný dosud známý teroristický útok, ke kterému došlo v letech 1994 a 1995, byla odpovědná sekta Óm Šinrikjó, která vypustila do vzduchu nervový plyn sarin v japonském městě Matsumu a posléze v hlavním městě Tokiu, což vedlo k 19 úmrtím a k ošetření či hospitalizaci tisíců exponovaných osob.

Radioaktivní látky jsou bezbarvé, bez zápachu a nejsou viditelné. Kontaminace jídla, vody a objektů může poškodit nebo zabít lidi a zvířaty, přičemž se tato těžko prokazuje. Příznaky ozáření mohou zahrnovat nauzeu, zvracení, průjem a v závislosti na dávce krvácení z dásní, nosu, tvorbu modřin a ztrátu vlasů. K expozici radioaktivním látkám může dojít požitím, inhalací nebo kontaminací otevřené rány. Příkladem může být radioaktivní látka polonium 210, která v roce 2006 způsobila smrt ruského disidenta Alexandra Litviněnka.