Herpes

Co je vyšetřováno?

Vyšetření na herpes simplex virus se provádí ke zjištění akutní oparové infekce nebo k odhalení oparových protilátek, nebo na základě předchozích projevů oparů. Jeden z nejběžnějších virových onemocnění – herpes simplex virus (HSV) existuje ve dvou typech, HSV-1 a HSV-2. Oba typy jsou nakažlivé a opakovaně způsobují malé opary na rtu (puchýře), které se změní na otevřené rány. Z počátku HSV-1 způsobuje puchýře nebo opary okolo ústní dutiny a ústech, zatímco HSV-2 způsobuje rány okolo genitální oblasti. Pozor ale, vir HSV-1 se může také objevit v oblasti genitálií, zatímco vir HSV-2 zase v oblasti ústní.

Herpes simplex virus se může přenášet z jedné osoby na druhou prostřednictvím dotyku pokožky, když opary jsou otevřené a hojí se. Někdy se ale také mohou opary přenášet, i když je osoba viditelně bez příznaků. HSV-2 se často přenáší pohlavním stykem, kdy jedna osoba je nakaženáale i HSV-1 může být přenesen na pohlavní orgány a to orálním stykem. Podle Americké Asociace Zdraví (ASHA) a jejímu mezinárodnímu výzkumu v oblasti virů herpes, je zhruba 50% - 80% dospělých v USA nakažených virem herpes HSV-1 a zhruba 20% je nakažených virem herpes HSV-2. Vzhledem k tomu, že symptomy se nemusí projevovat nebo se projevují jen mírně, až 90% nakažených virem HSV-2 není schopno infekci rozeznat.

Pokud je někdo nakažen poprvé, může mít zjevné a bolestivé puchýře na místě infekce, které se obvykle objeví do dvou týdnů od doby, kdy je virus přenesen a obvykle se zahojí během dvou až čtyř týdnů. Puchýře se mohou objevit ve vaginální oblasti, na penisu, kolem řitního otvoru, na hýždích nebo na stehnech. Po těchto prvotních příznacích se můžou vyskytnout další puchýře doprovázené symptomy chřipky, jako je horečka a oteklé žlázy. Nicméně, ne u každého se objeví puchýře a někdy jsou příznaky tak mírné, že si je člověk může splést např. s bodnutím hmyzem nebo vyrážkou.

Jestliže je osoba již nakažena a počáteční infekce vyřešena, bude mít HSV sotva znatelnou formu. Během období stresu a nemoci se může virus znova objevit. Ve většině případů, propuknutí HSV je bolestivá nepříjemnost než ohrožení na zdraví. Ale virus může také způsobit novorozenecký opar (kdy kojenec je nakažen matkou, která má aktivní genitální opar v době porodu)a encefalitidu. Tato onemocnění mohou být fatální a mohou způsobit velmi závažné neurologické problémy těm, kteří přežili. U pacientů s oslabeným imunitním systémem (např. u lidí s HIV/AIDSnebo s transplantovanými orgány) může být výskyt a propuknutí HSV častý a opakovaný.

Testování na HSV odhalí samotný virus, virová DNA nebo protilátky k viru. Během akutní primární infekce nebo znovu objevení, virus může být takto odhalen:

• Kultivace oparu. Vzorek tekutiny získaný z oparu (nejběžnější vzorek). Je uchovaný v živném prostředí kvůli růstu viru a jeho samotného oddělení. Tento test je citlivý a specifickýa trvá 2 nebo i více dní k jeho vyhotovení. Čerstvé rány jsou nejlepší pro testování. Virové odlupování snižuje účinnost a může vést k negativním výsledkům. Pokud již virus roste v kultuře, je pravděpodobné odhalení možného viru HSV-1 nebo HSV-2.
• Vyšetření HSV DNA. Toto vyšetření může odhalit HSV genetický materiál ve vzorku pacienta. Tato metoda určuje a vyjadřuje množství viru a je dobrá v případě, kde je vir přítomný v malém množství (jako je virová encefalitida) nebo rána je několik dní stará. Toto je nejlepší metoda k odhalení HSV meningitidy, encefalitidy nebo keratitidy vzhledem ke zvýšené citlivosti a také proto, že mozkomíšní tekutina není dobrým prostředkempro kultivaci.
• Testování na protilátky HSV. Protilátky vůči HSV jsou specifické proteiny, které tělo vytváří a uvolňuje do krevního řečiště k boji proti infekci. Produkce protilátek HSV IgM začíná několik dní po počáteční infekci HSV a může být rozpoznatelná v krvi několik týdnů. Produkce protilátek HSV IgG začíná po produkci HSV IgM. Koncentrace vzrůstá několik týdnů, pak klesá a následně se stabilizuje v krvi. Jestliže je již osoba jednou nakažena HSV, protilátky pokračují v produkci malého množství HSV IgG. Testování na protilátky HSV může odhalit oba typy (HSV-1 i HSV-2) a vyšetřování jsou užitečná kvůli odhalení včasných protilátek IgM a stejně tak protilátek IgG, které zůstávají navždy u těch, u kterých se již objevily.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Váš lékař Vám udělá výtěr nebo stěr z puchýře nebo oparu v oblasti genitálií. Vzorek mozkomíšní tekutiny (CSF) může být odebrán z páteře, jestliže je podezření na meningitidu nebo encefalitidu. Pro testování protilátek se používá vzorek krve odebraný ze žíly z paže.

Je potřeba nějaké speciální přípravy před testem?

Ne

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření na HSV se používá k odhalení přítomnosti herpes simplex virus u těch, kteří mají opar v genitální oblasti, encefalitidu, a u novorozeňat podezřelých na novorozenecký opar (vzácné, ale závažný stav, kdy oparem je nakažen během porodu). Těhotná žena, která byla již v minulosti diagnostikována oparem by měla být pravidelně monitorována a to dříve než by došlo k přenosu viru nebo k jeho opětovnému výskytu (což signalizuje nezbytnost císařského řezu k vyhnutí se infekce dítěte).

Počáteční metody na vyšetření viru jsou kultivace oparu a vyšetření HSV DNA. Ačkoli vyšetření není tak citlivé, vyšetření na protilátky HSV, pomáhá diagnostikovat akutní infekci HSV, jestliže jsou odebrány akutní a uzdravující vzorky krve. Uzdravující vzorek krve je odebrán několik týdnů po akutním vzorku a hladiny protilátek HSV IgG jsou porovnány k pozorování, zda významně stouply (značící přítomnou infekci). Vyšetření na protilátky může být také použito k pozorování určité populace, jako je skupina sexuálně aktivních jedinců, potenciální příjemci transplantovaných orgánů, lidé s HIV/AIDS nebo již jednou nakažených HSV infekci.

Kdy je vyšetření požadováno?
Kultivace oparu (nebo vyšetření HSV DNA) může být objednáno, když se u pacienta objeví puchýř nebo puchýřek (vesicula) v oblasti genitálií. Vyšetření HSV DNA se objednává, jestliže pacient má encefalitidu a lékař má podezření na nákazu způsobenou virem HSV. Vyšetření se také pravidelně objednává u těhotných žen, které mají opar. Matka a novorozeně mohou být testovány na HSV, jestliže dítě prokazuje znaky HSV infekce (jako je meningitida nebo puchýře na pokožce).

Testování na protilátky HSV se zejména objednává, když pacient byl již vyšetřen na předchozí projevy HSV. Ojediněle se může objednat vyšetření na akutní a uzdravující protilátky jestliže je podezření na aktuální infekci.

Co výsledek vyšetření znamená?
Pozitivní výsledek vyšetření kultivace herpes simplex nebo HSV DNA z výtěru puchýřků znamená činnou infekci HSV-1 nebo HSV-2. Negativní výsledek znamená, že herpes simplex virus nebyl odloučen, ale jednoznačně nevylučuje přítomnost viru. To může být proto, že odebraný vzorek neobsahuje aktivní reprodukující vir nebo transportovaný vzorek nebyl pod optimálními podmínkami. A proto žádné životaschopné viry nemohou být odhaleny a výsledky jsou tedy falešně negativní. Například, viry mohou být rychle zničeny a také pokud byl vzorek odebrán ze staršího poranění, z nečerstvého puchýře nebo transport vzorku byl opožděn. To vše může způsobit nerozpoznání viru, i když je pacient nakažen.

Přítomnost protilátek u HSV-1 nebo HSV-2 IgM znamená činnou nebo současnou infekci. Protilátky u HSV-1 nebo HSV-2 IgG znamenají dřívější infekci. Závažné zvýšení protilátek v HSV IgG, změřené porovnáním akutními a uzdravujícími vzorky, znamená činnou nebo současnou infekci. Negativní výsledky protilátek HSV znamená, že je nepravděpodobné, aby pacient byl nakažen HSV nebo, že tělo nemělo čas začít protilátky HSV produkovat.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Nejzávažnější nebo ohrožení na životě může způsobit infekce HSV u novorozeňat po narození a u osob s oslabeným imunitním systémem. Poranění má tendenci být rozsáhlejší a trvá déle než u osob s odolnějším imunitním systémem. Infekce s HSV může zvyšovat virové zatížení HIV. HSV-2 infekce je znatelná přizpůsobivá infekce u HIV nakažených; až 90% z nich je také nakaženo HSV-2.

HSV, v kombinaci s infekcí papiloma viru HPV ( human papilloma virus), je spojeno s vyšším rizikem objevení karcinomu děložního krčku.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak je opar přenášen?
2. Jaké jsou symptomy oparu?
3. Jaká je péče?
4. Jak se může předejít oparům?

1. Jak je opar přenášen?
HSV viry jsou přenášeny přes přímý kontakt s pokožkou, což zahrnuje líbání, orální nebo anální styk nebo další fyzické kontakty. Genitální opar je nejčastěji přenášen pohlavním stykem s osobou, která má puchýře, ale opar může být také dokonce přenesen i když vřed není patrný nebo nejsou viditelné další příznačné symptomy.

2. Jaké jsou symptomy oparu?
Lidé, kteří mají opar často o něj nevědí, protože nikdy předtím symptomy neměli nebo je nedokážou rozeznat. Jestliže jsou infikováni poprvé, mohou mít obvykle bolestivé puchýře na postiženém místě. Tato poranění se objevují do dvou týdnů od nakažení, kdy virus je přenesen a obvykle se hojí během dvou až čtyř týdnů. Puchýře se mohou objevit v oblasti vaginální, na penisu, kolem řitního otvoru, na hýždích nebo na stehnech. Tato počáteční příhoda může zahrnovat druhý průběh poranění a dokonce příznaky chřipky; horečku a oteklé žlázy. Ačkoli osoba nemusí mít žádná poranění a symptomy mohou být slabé, takže postižený nic nezaznamená nebo si poranění zamění s něčím jiným jako je kousnutí hmyzem nebo vyrážkou.

Po počáteční příhodě virus přechází do neaktivního stavu v těle osoby. Tam pak může propuknout čas od času. Propuknutí, které trvá zhruba týden, mohou být puchýře nebo opary, které se objeví a zase odezní. Někdy se vir stane aktivním a infekce je bez viditelné bolesti. Vir nikdy neodejde a frekvence a náročnost těchto vracející se příhod se velmi mění u každého jednotlivce.

3. Jaká je péče?
Neexistuje lék na opary. Antivirové léky potlačují propuknutí a zkracují délku trvání aktivního tvoření viru a jeho symptomů.

4. Jak se může předejít oparům?
Ústní opar (ústní vředy, poranění na pokožce na negenitálních stranách) nemůže být nijak uchráněn. Ohrožení se objevuje během každodenního našeho života. Ačkoli, genitálnímu oparu se můžeme vyhnout a to vyvarováním sexuálního styku s nakaženou osobou, která má aktivní oparovou infekci, a používáním kondomu. Pro více informací, navštivte National Herpes Resource Center.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.