Draslík

Co je vyšetřováno?
Draslík je elektrolyt, kladně nabitá molekula, která spolupracuje s dalšími elektrolyty, například sodíkem, chloridem a celkovým oxidem uhličitým (CO₂), při regulaci množství tekutiny v těle, stimulaci svalového stahu a při zachování acidobazické rovnováhy. Draslík se nachází ve všech tekutinách v těle, ale největší podíl draslíku je uvnitř buněk. Jen zhruba 2 % se nachází v tekutinách mimo buňky a v tekutých částech těla (zvaných sérum nebo plasma). Protože je koncentrace draslíku v krvi tak malá, má i minimální změna veliké následky. Pokud se hladina draslíku příliš zvedne nebo naopak příliš poklesne, může se vaše zdraví ocitnout v reálném nebezpečí: existuje riziko, že utrpíte šok, selže dýchací systém nebo dojde k porušení srdečního rytmu. Abnormální koncentrace může změnit funkci nervosvalové tkáně, například srdeční sval může přijít o svou schopnost se smrštit.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve se odebírá jehlou z žíly na paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Test na draslík patří mezi často používané testy, stejně jako další testy na elektrolyty, a je součástí rutinního lékařského vyšetření. Používá se k odhalení koncentrací draslíku, které jsou buď příliš vysoké (hyperkalémie) a nebo příliš nízké (hypokalémie). Nejčastější příčinou hyperkalemie je onemocnění ledvin, ale mnohé léky mohou způsobit nižší vylučování draslíku z těla a vyvolat tak tento stav. Hypokalemie se může objevit u průjmových onemocnění, u zvracení a u nadbytečného pocení. Draslík se může dostat pryč z těla přes ledviny do moče, ve vzácných případech může být hladina draslíku snížená, jelikož nepřijímáte dostatečné množství látky potravou.

Test na koncentraci draslíku může být vyžádán v pravidelných intervalech, aby se mohly monitorovat léky, které zapříčiňují ztrátu draslíku ledvinami, hlavně diuretika, a vedou k hypokalémii. Monitorování může také probíhat, pokud máte onemocnění související s abnormálními hodnotami draslíku, například akutní nebo chronické selhání ledvin.

Kdy je vyšetření požadováno?
Testy hodnot draslíku v séru nebo plasmě jsou rutinně prováděny pro většinu pacientů, když se jim dělá vyšetření na jakékoliv závažné onemocnění. Také proto, že draslík je tak důležitý pro funkci srdce, je test vyžadován (spolu s dalšími testy na elektrolyty) během všech komplexních rutinních vyšetření, hlavně u osob beroucích diuretika nebo léky na krevní tlak či srdce. Draslík je vyžadován, když lékař diagnostikuje a vyhodnocuje vysoký krevní tlak (hypertenzi) a onemocnění ledvin, a když sleduje pacienta, který podstupuje dialýzu, diuretickou terapii nebo nitrožilní léčbu.

Co výsledek vyšetření znamená?
Zvýšená hladina draslíku značí hyperkalemii.

Zvýšené hodnoty mohou také znamenat následující zdravotní stavy:

• akutní nebo chronické selhání ledvin
• Addisonovu chorobu
• hypoaldosteronismus (viz aldosteron)
• poškození tkáně
• infekci
• cukrovku
• dehydrataci
• nadbytečný příjem draslíku potravou (například ovoce patří mezi suroviny s vysokým podílem draslíku, takže nadbytečný příjem ovoce či džusů může přispívat ke zvyšování hladin draslíku)
• nadbytečný nitrožilní příjem draslíku

Některé léky mohou u nízkého procenta pacientů způsobovat také hyperkalemii. Patří mezi ně nesteroidní protizánětlivé léky, betablokátorů (jako propanolol a atenolol), angiotenzin-konvertující enzymové inhibitory (capropril, enalapril a lisinopril) a diuretika šetřící draslík (jako triamteren, amilorid a spirolacton).

Snížená hladina draslíku značí hypokalemii.

Snížené hodnoty se mohou také objevit u následujících onemocnění:

• dehydratace
• zvracení
• průjem
• hyperaldosteronismus (viz aldosteron)
• nedostatečný příjem draslíku (vzácné)
• jako komplikace při předávkování acetaminofen

Během cukrovky může hladina drasíku poklesnout poté, co si vpíchnete inzulín, obzvlášť pokud jste vaši cukrovku chvíli neléčili. Nízká hodnota draslíku je často zapříčiněna „vodními pilulkami“ (diuretika), proto bude váš lékař pravidelně kontrolovat hladinu draslíku, pokud berete tento typ prášků.

Navíc některé prášky, jako kortikosteroidy, beta-adrenergní antagonisté jako isoproterenol, alfa-adrenergní antagonisté, antagonisté alfa-sympatomimetik jako clonidin, antibiotika jako gentamicin a karbenicilin, a antimykotika amfotericin B mohou způsobovat ztrátu draslíku.

Poznámka: Výsledek testu na draslík je lékařem vyhodnocen podle referenční tabulky pro daný test, aby se dalo zjistit, zda je výsledek v pořádku (je v rozmezí normálních hodnotách), zvýšený (nad horním koncem normy) nebo snížený (pod dolním koncem normy). Protože existuje mnoho proměnných faktorů, které ovlivňují stanovování normy, referenční tabulka je pro tento test specifická pro každou laboratoř, kde se vzorky analyzují. Z tohoto důvodu je laboratoř povinna dodat výsledky společně s odpovídající referenční tabulkou. Lékař je obvykle dostatečně seznámen s laboratorními postupy laboratoře i s vaší anamnézou, a tak je schopen správně vyhodnotit výsledky vašeho testu.

Přestože pro draslík neexistuje „standardizované“ referenční rozmezí, většina laboratoří dodá podobnou i když ne zcela shodnou sadu hodnot, jakou lze najít v lékařských knihách nebo na internetu. Z tohoto důvodu doporučujeme, abyste výsledky testu probrali se svým lékařem. Uvádíme zde referenční rozmezí pro test na draslík z klasické lékařské knihy, Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics, hodnoty nicméně slouží jen jako obecný průvodce testem.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Lékaři zkoumají zvýšené hladiny draslíku, pokud se hodnoty neshodují se zdravotním stavem pacienta.

Hladina draslíku může být mylně zvednuta kvůli následujícím odběrům látek nebo chybám v jejich vyšetřování:

• sevření a uvolnění pěsti během odběru krve
• odběr vzorků, aniž by se bral ohled na správné pořadí zkumavek, to znamená, že nejprve vezmeme zkumavku obsahující antikoagulant s draslíkem a až po něm zkumavku bez antikoagulantu. Z tohoto důvodu dochází ke kontaminaci zkumavky bez antikoagulantu draslíkem.
• zpožděná manipulace nebo vyšetřování vzorku. Červené krvinky a sérum, nebo plasma, musí být správně odděleny od sraženiny nebo. Je-li potřeba vzorek dovézt od lékaře do laboratoře, můžeme se vyvarovat tohoto problému a předejít tak chybným výsledkům.
• nesprávná centrifugace
• jakýkoliv děj, jehož následkem dojde k poškození červených krvinek (hemolýze) a tudíž i k uvolnění většího množství draslíku do vzorku. Mezi tyto děje patří použití jehly s větším průměrem (způsobí, že krev vniká do odběrové zkumavky příliš velkou silou, příliš rázné obrácení zkumavky, odebírání krve malou jehlou a používání stříkačky s velkou silou vyvinutou na píst
• pláč a zrychlené dýchání mohou způsobit jak zvýšení tak snížení hladiny draslíku v plasmě.

V případě pochybností o dodržení výše zmíněných pravidel může lékař pro ověření výsledků požadovat zopakování testu.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Co patří mezi dobré zdroje draslíku v potravě?
2. Existuje nějaký volně prodejný test, kterým bych si mohl zkontrolovat hladinu draslíku?

1. Co patří mezi dobré zdroje draslíku v potravě?
Nízká hladina draslíku může být výsledkem zvýšeného vylučování moči způsobeného některými léky na srdce, které snižují hladinu draslíku a zabraňují zadržování vody. Aby se ztráta dala nahradit, navrhují lékaři jíst více potravin s vysokým obsahem draslíku. Mnoho druhů ovoce a zeleniny (jablka, jahody, banány, melouny, grapefruity, pomeranče, rajčata a brambory) a maso jsou dobrými zdroji draslíku.

2. Existuje nějaký volně prodejný test, kterým bych si mohl zkontrolovat hladinu draslíku?
Ne. Testy na elektrolyty jsou prováděny za použití vysoce citlivých nástrojů ve vyškolených laboratořích.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE. (eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.