Co to je?

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

 

Co to je?

Vyšetření užívání drog nebo také „drogový screening” představuje detekci přítomnosti povolených i nepovolených návykových látek v biologickém materiálu. Důvody k vyšetření mohou být jak klinické a léčebné, tak soudní (zjištění příčiny smrti, práce pod vlivem návykových látek, kntrola ve výkonu trestu ap.) a sportovní testování. Každý z těchto důvodů vyžaduje poněkud odlišné požadavky na vyšetření, jako jsou zejména rozsah testovaných látek, požadavek na rychlost dodání výsledku vyšetření, požadavek na specifitu vyšetření (které drogy jsou testem detekovány) a citlivost (tj. jaká nejmenší množství testovaných látek jsou detekovatelná). Pro účely soudně znalecké jsou platnou legislativou stanovena pravidla, pokrývající proces od odběru vzorku, přes interpretaci až k vydání výsledku.
Pro žadatele vyšetření (lékaře, orgány státní správy, zaměstnavatele, sportovní organizace, zástupce pojišťoven apod.) je velmi důležitá znalost parametrů vyšetření (spektra vyšetřovaných látek, použitých metod a způsobu interpretace vyšetření).
 

Jak je vyšetření prováděno?
Vyšetření se provádí různými způsoby, v závislosti na požadavku. V případě vyšetření z klinických, sportovních nebo pracovních důvodů zní obvykle požadavek, zda je určitá droga (drogy) ve vzorku přítomna. Prvotní vyšetření je orientační záchytové (screeningové) a nespecifické, v případě pozitivního výsledku následuje potvrzení (konfirmace) specifickými a přesnými metodami. V některých klinických případech není konfirmace orientačního nálezu nezbytně nutná. Orientační záchytový test může poskytnout falešně pozitivní nebo falešně negativní nálezy. Z tohoto důvodu může být zavádějící postupovat pouze na základě výsledků orientačního záchytového testu. Většina laboratoří používá v dnešní době komerčně dostupné testy, které byly vyvinuty pro záchyt nejčastěji zneužívaných drog. Výsledek takového vyšetření je orientační a předběžný.

V testu se ověřuje přítomnost látek z jednotlivých skupin, kterými jsou například amfetaminy, benzodiazepiny, kanabinoidy, kokain, fencyklidin. Výsledek testu je v jednotlivých skupinách porovnáván s předem stanovenou hodnotou CUT-OFF. Výsledky s hodnotou ležící pod CUT-OFF jsou považovány za negativní. Výsledky s hodnotou ležící nad CUT-OFF jsou považovány za pozitivní a konfirmovány specifickou metodou. Během konfirmace se přesně identifikuje, která z látek dávající pozitivní výsledek při záchytovém vyšetření, je ve vzorku přítomna. K tomu se používají vysoce specifické a citlivé metody, jako například plynová chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií.

Některé tzv. „klubové drogy”, jako například methylendixymetamfetamin (MDMA, extáze) nebo flunitrazepam (Rohypnol) mohou být obtížně detekovatelné, protože záchytový test pro ně není dostatečně citlivý nebo pro jejich krátký biologický poločas (gama-hydroxybutyrát, GHB).

Požadovaný druh vzorku
Nejčastěji se přítomnost drog vyšetřuje ze vzorku moči, je však také možné použít jiný druh vzorku, zejména vlasy, sliny, pot a krev. Výsledek takového vyšetření je však nutné interpretovat zvlášť, a to především z důvodu, že jsou zde drogy přítomné převážně ve své původní formě a nikoliv ve formě metabolitů a odrážejí užití v odlišném časovém období, než u moči. V moči je možné detekovat například amfetaminy, kokain nebo opiáty 2-3 dny po užití, kanabinoidy (účinné složky marihuany) jsou detekovatelné ještě několik týdnů po užití.

Ze vzorku vlasů (od kořínků) je možné určit požití drog v době před 2-3 měsíci, ale nikoliv před 2-3 týdny, kdy ještě ve vlasu nejsou přítomny. Ze vzorku slin je možné detekovat užití v předchozích 24 hodinách a vzorek potu získaný z oděvu odráží časově průměrné užití. Vyšetření výše zmíněných méně obvyklých vzorků se obvykle provádí ve zvláštních případech. Krev se nejčastěji používá při vyšetření přítomnosti alkoholu.

 

Proč se vyšetření provádí?

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Klinický screening

V klinické praxi je hlavním účelem drogového screeningu zjištění, zda může být klinický stav pacienta ovlivněn užitím drog, tak aby mohl být adekvátně léčen. Často jsou také drogy zkombinovány s alkoholem. Výsledný účinek na určitého jedince je dán individuální citlivostí, na množství užité drogy a případně jejich kombinaci a čase jejich požití. Například MDMA působí prvotně jako stimulant s přidruženým psychedelickým efektem, během metabolismu a vylučování se však účinek mění na centrálně tlumivý. Při současné kombinaci s alkoholem jsou tak v těle přítomny dvě tlumivé látky, což je potenciálně nebezpečná kombinace.

Nejčastěji se drogový screening v klinické praxi provádí v následujících případech:

  • pacient s akutními zdravotními problémy jako bezvědomí, zvracení, delirium, panika, paranoia, zvýšená teplota, bolest na hrudi, dýchací obtíže nebo bolesti hlavy, které by mohly být způsobeny požitím drog.
  • účastník nehody s podezřením na ovlivnění drogami nebo alkoholem.
  • dítě nebo dospělý podezřelý z užívání drog.
  • pacienti sledovaní pro předchozí prokázané užívání drog, ať už legálních nebo nelegálních.
  • těhotné ženy s rizikem užívání drog a novorozenci s typickými projevy chování (abstinenční syndrom).

Soudně toxikologická vyšetření
Účelem soudně toxikologického vyšetření je prokázání nebo vyvrácení přítomnosti omamných a návykových látek v biologickém materiálu z různých důvodů. Pro tato vyšetření jsou legislativně zakotvena poměrně přísná pravidla, jejichž cílem je mimo jiné zabránit možnostem manipulace se získaným materiálem. Po odběru biologického materiálu (krev, moč apod.) je vzorek zapečetěn proti manipulaci a všechny další manipulace s ním jsou pečlivě dokumentovány od příjmu, přes uskladnění až po analýzu.

Dále jsou uvedeny některé příklady, kdy je soudně toxikologická analýzy požadována:

  • Vyšetření požadované zaměstnavatelem pře přijetím zaměstnanců, namátkové kontroly zaměstnanců nebo jako součást vyšetřování pracovních nehod s podezřením ne užití návykových a omamných látek. Nejčastěji je zjišťována přítomnost alkoholu a méně často dalších omamných a návykových látek. Veškeré pozitivní nálezy musí být konfirmovány specifickými metodami. Zejména v USA je testování na přítomnost drog vyžadované zaměstnavatelem silně rozšířené.
  • Soudem nařízené testování se obvykle týká osob, které byly v minulosti souzeny za trestné činy spojené s výrobou a držením omamných a návykových látek a trestné činy spáchané pod vlivem omamných a návykových látek, které jsou pod ochranným dohledem. U takového testování se provádějí náhodné odběry biologického materiálu.
  • V případě dohledu orgánů státní sociální péče nad výchovou dětí rodiči, u nichž byla v minulosti přítomna drogová závislost.
  • Vyšetřování nehod (nejčastěji dopravních), přítomnost alkoholu je sledována vždy, přítomnost jiných návykových a omamných látek jen v případě podezření na jejich užití..
  • Vyšetřování různých trestných činů, kde existuje podezření, že byly spáchány pod vlivem omamných a návykových látek, které ovlivňují rozpoznávací a rozhodovací schopnosti člověka. Vyšetřování příčin úmrtí a jejich možného spojení s užitím nebo předávkováním omamnými a návykovými látkami, případně jinými léčivy. vyšetření se provádí z různého biologického materiálu (tělní tekutiny, orgány, vlasy apod.).
  • Některé pojišťovací společnosti žádají po svých klientech vyšetření drogového screeningu a také vyšetření přítomnosti nikotinu a jeho metabolitů v moči. V České republice není zvykem a týká se převážně USA.
  • Na některých školách se provádí náhodný preventivní drogový screening, který navíc může zahrnovat i detekci látek používaných v dopingu.

Antidopingový screening
Antidopingový screening se provádí u profesionálních sportovců a je zaměřen kromě analýzy omamných a návykových látek především na látky podporující růst svalové hmoty, sílu a výdrž. Na národní a mezinárodní úrovni je toto testování vysoce organizované.
Světová antidopingová agentura (WADA), Americká antidopingová agentura (USADA) a Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) spolupracují při antidopingovém programu na národní, mezinárodní a olympijské úrovni. WADA vytvořila přesná a závazná pravidla pro testování a případné následné sankcionování a seznam zakázaných látek. Zodpovědnost za dodržování stanovených pravidel leží na samotných sportovcích. Konzumace většiny zakázaných látek je zakázána v jakémkoliv množství, u některých látek (jako například kofein) je zakázána konzumace velkých množství. U některých biogenních zakázaných látek (erytropetin, růstový hormon, anabolické steroidy, IGF-1) je analýza obtížná, jelikož jsou také produkovány lidským tělem. Testovací metoda musí být natolik specifická, aby dokázala rozlišit mezi endogenní produkcí těchto látek a jiným příjmem.
Mimo závody se také provádí během tréninkového období náhodný screeningový testovací program, obvykle zaměřený především na nabolické steroidy. Během závodů je testování prováděno náhodně a také u všech vítězů, přičemž se sleduje přítomnost: stimulantů, narkotik, cannabinoidů, anabolik a peptidických hormonů. U některých sportovních disciplín (jako například lukostřelba, gymnastika, střelba) se navíc testuje přítomnost vybraných látek, např. β-blokátory, které snižují krevní tlak a zpomalují srdeční činnost.
některé profesionální sportovní organizace (např. NFL, NHL a NBA) mají svá vlastní pravidla, poněkud odlišná od pravidel WADA. Při účasti na olympijských hrách se však podrobují stejným pravidlům jako ostatní sportovní organizace.

 

Nejčastěji zneužívané omamné a návykové látky

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

 

V tabulce 1 je uveden přehled nejčastěji zneužívaných omamných a návykových látek:

 

Skupina návykových látek

 

Dostupné preparáty

 

Slangový název

 

Stimulanty

 

Amfetaminy

 

 

speed

 

Kokain

 

 

koks, crack

 

Metamfetamin

 

 

perník, piko

 

Methylfenidát

 

Ritalin

 

vitaminR, skippy

 

Fenylpropanolamin

 

Propagest

 

BT 72

 

Sedativa

 

Barbituráty

 

   

Benzodiazepiny

 

   

Alkohol

 

   

Ethylchlorvinyl

 

Placydil

 

 

Flunitrazepam

 

Rohypnol

 

 

gama hydroxy butyrát

 

GHB

 

gaba

 

Glutethimid

 

Doriden

 

 

Meprobamat

 

   

Metakvalon

 

   

Methylprylon

 

   

Disociativní drogy

 

Ketamin

 

Ketalar

 

Vitamin K, káčko

 

Fencyklidin

 

 

PCP, andělský prach

 

Opiáty

 

Morfin, opium

 

   

Fentanyl

 

Duragesic

 

STP

 

Heroin

 

 

heráč

 

Propoxyfen

 

Darvon

 

Lily

 

Methadon

 

   

Psychedelika

 

   

Diethylamid kys.lysergové

 

 

LSD

 

Methylendioxymetamfetamin

 

 

MDMA, extáze

 

Psilocybin

 

 

houbičky

 

Cannabinoidy

 

Tetrahydrocannabinol

 

 

tráva, zelí, hašiš

 

Sportovní drogy/doping

 

Anabolika

 

Testosteronapod.

 

 

Betablokátory

 

Betaloc apod.

 

 

Erytropoetin

 

EPO

 

 

Peptidické hormony

 

Růstový hormon

 

IGF-1

 

hCG(choriogonadotropin)

 

 

 

Literatura a odkazy

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.

Tento článek byl naposledy aktualizován 26. března 2009.