Laktózový toleranční test

Co je vyšetřováno?

Test na laktózovou toleranci obvykle měří hladinu glukózy v krvi a její změny po podání nápoje s definovaným obsahem mléčného cukru, laktózy. Cílem testu je zjistit, zda se tento cukr ve střevě vstřebal a dostal do krve.

V modernějších postupech se měří koncentrace vodíku ve vydechovaném vzduchu.

Laktóza je složený cukr (disacharid), který je obsažen v mléce a mléčných výrobcích. Než jej tělo dokáže vstřebat, musí jej pomocí zvláštního enzymu (laktáza) ve střevě rozložit na dvě složky – jednoduché cukry glukózu a galaktózu.

Pokud člověk neprodukuje buňkami tenkého střeva dostatek laktázy (má laktázový deficit), není laktóza rozložena a vstřebána, dostává se do tlustého střeva, kde ji střevní bakterie rozloží na vodík a kyselinu mléčnou. Tento proces vyvolá střevní plynatost, vzedmutí břicha, bolesti a průjem, obvykle během 30 minut až dvou hodin po požití mléka nebo mléčných produktů.

Velká většina dětí se rodí s dostatečnou schopností trávit mléčný cukr, s postupem věku však často produkce laktázy klesá. V průběhu dospělosti se až u 65-70 % lidí vyvine určitý stupeň laktózové intolerance. V této oblasti ale existuje velká individuální a zeměpisná rozdílnost: zatímco až 95 % obyvatel Skandinávie si schopnost trávit mléka uchová v nezměněné míře, téměř u všech Asiatů se v průběhu života vyvine laktózová intolerance.

Existují dvě provedení testu; v obou případech test začíná odběrem vzorku na lačno a podáním nápoje s definovaným množstvím mléčného cukru (laktózy).

Krevní test: v krevním vzorku, odebraném před podáním nápoje a v opakovaných odběrech se měří množství glukózy. Tím se dá stanovit, kolik z podaného množství laktózy se ve střevě správně rozložilo na glukózu a galakotózu a následně vstřebalo.

Dechový test: měří se množství vodíku ve vydechovaném vzorku vzduchu. Tento test se provádí na specializovaných pracovištích.

Jak je vzorek odebírán?

V případě krevního testu jde o standardní odběr krve z loketní žíly, u dechového testu vydechuje vyšetřovaná osoba do sběrného vaku. Velmi vzácně může být odebrán i vzorek stolice pro další vyšetření.

Jak se mám pro vyšetření připravit, aby přineslo požadovanou odpověď?

Před vyšetřením je potřeba být na lačno (přes noc, ráno nic nesnídat). Není vhodné cvičení ani zvýšený tělesný pohyb, vyšetřovaná osoba se musí zdržet kouření.

Jak je vyšetření využíváno?

Kdy je vyšetření požadováno?

Co znamená výsledek vyšetření?

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?

Laktózový toleranční test pomáhá při diagnostice laktózové intolerance, tedy nesnášenlivosti mléčného cukru. Může být prováděn pro zjištění této poruchy nebo jako součást vyšetření obecných poruch vstřebávání.

Kdy je vyšetření požadováno?

Test je obvykle požadován, pokud pacient trpí příznaky laktózové intolerance, tedy nesnášenlivostí mléka a mléčných výrobků. Nesnášenlivost se projeví popsanými příznaky brzy po požití mléka (obvykle během 30 minut až dvou hodin).

Příznaky zahrnují:

• bolesti a vzedmutí břicha
• plynatost
• pocit na zvracení
• průjem

Co znamená výsledek vyšetření:

Při vyšetření je opakovaně odebírán krevní vzorek, ve kterém je vyšetřována koncentrace krevního cukru, glukózy. Pokud po podání testovacího nápoje koncentrace glukózy v krvi nestoupá a vyšetřovaná osoba má popsané klinické příznaky, svědčí test pro diagnózu laktózové nesnášenlivosti, intolerance. Pokud koncentrace glukózy v krvi stoupá a vyšetřovaná osoba má klinické příznaky, je potřeba pátrat po jiných důvodech těchto příznaků.

Je něco dalšího, co bych měl(a) vědět?

Užívání antibiotik měsíc až dva před testem může snížit množství bakterií ve střevě a může vést k falešně negativnímu výsledku testu.

Klinické příznaky nesnášenlivosti mléka se mohou objevit i tehdy, pokud je pohyb potravy ve střevě rychlejší než obvykle a laktáza nestačí mléčný cukr rozložit – v tom případě nejde o laktózovou intoleranci.

Nadměrné množství bakterií v tlustém střevě může vést k podobným příznakům jako laktózová intolerance.

V indikovaných případech lze provést i genetické vyšetření mutace genu, který reguluje tvorbu laktázy (LCT gen).

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Měli by být na přítomnost laktózové intolerance testováni všichni?

2. Mohu udělat něco pro to, abych si zvýšil(a) tvorbu potřebného enzymu, tedy laktázy?

3. Dá se laktózová intolerance léčit?

4. Týká se tato nesnášenlivost pouze mateřského a kravského mléka?

5. Obsahuje sójové mléko laktózu?

1. Měli by být na přítomnost laktózové intolerance testováni všichni?

Mnoho lidí trpí laktózovou intolerancí, ale obecné vyšetřování všech není považováno za potřebné

2. Mohu udělat něco pro to, abych si zvýšil(a) tvorbu potřebného enzymu, tedy laktázy?

Ne, žádná změna životního stylu či jídla nemůže zvýšit tvorbu potřebného enzymu, tedy laktázy. Je ale potřeba zdůraznit, že velká většina lidí, kteří mají laktózovou intoleranci, je schopna dobře strávit menší množství mléka, jogurty nebo tvrdé sýry

3. Dá se laktózová intolerance léčit?

Neexistuje žádná specifická léčba, je ale mnoho způsobů, jak se s poruchou vyrovnat. K dostání jsou mléčné výrobky se sníženým obsahem mléčného cukru nebo lze podávat přípravky s potřebným enzymem. Potřebný příjem vápníku, pro který je mléko hlavním zdrojem, lze nahradit jinými výrobky, potravními doplňky či léky.

4. Týká se tato nesnášenlivost pouze mateřského a kravského mléka?

Ne, laktóza je součástí mléka všech savců, včetně například kozího mléka

5. Obsahuje sójové mléko laktózu?

Ne, neobsahuje. Většina osob s laktózou intolerancí dobře snáší sójové mléko nebo mléko rýžové.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.