Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Jak je vyšetření využíváno?
Stanovení volných plazmatických metanefrinů je relativně nová metoda a nepanuje dosud konsensus, jak a kdy má být přesně využíváno. Studie ukazují, že stanovení v plazmě je citlivější, než stanovení katecholaminů nebo metanefrinů v moči sbírané 24 hodin. Avšak tato citlivost může být příčinou i falešně pozitivních výsledků, zvláště v případech, je-li vyšetření ordinováno pacientům, u kterých je přítomnost feochromocytomu málo pravděpodobná. Proto se toto stanovení obecně nedoporučuje jako rutinní. Primárně se doporučuje aplikovat u symptomatických pacientů, u kterých nebyly jednoznačné výsledky vyšetření moče. Jelikož výsledky stanovení metanefrinů v krvi i v moči mohou být ovlivněny stresem, kofeinem a některými léky, musí ošetřující lékař hodnotit pozitivní výsledek i s ohledem na tyto záležitosti a pokud usoudí, že výsledek mohl být jimi ovlivněn, měl by se snažit jejich vliv eliminovat a stanovení opakovat.
Někdy se vyšetření provádí i u asymptomatických osob, pokud je při jiném vyšetření detekován tumor nadledvin nebo pokud je v osobní nebo rodinné anamnéze feochromocytom. Tyto tumory mohou recidivovat a v některých případech bývají geneticky podmíněné.
Kdy je vyšetření požadováno?
Primárně je vyšetření volných plazmatických metanefrinů ordinováno při podezření na feochromocytom nebo z důvodů jeho vyloučení. Bývá ordinováno při hypertenzi a při trvalých nebo recidivujících symptomech jako bolesti hlavy, pocení, červenání a zrychlený puls. Ordinuje se také u hypertoniků nereagujících na terapii, protože pacienti s feochromocytomem často na běžnou léčbu hypertenze nereagují.
Vyšetření se provádí také u pacientů s náhodně zjištěným tumorem nadledvin nebo u pacientů s feochromocytomem v rodinné anamnéze. Může též sloužit k monitorování pacientů léčených po feochromocytomu.
Co výsledek vyšetření znamená?
Jelikož stanovení volných metanefrinů je velmi citlivé a feochromocytomy jsou spíše vzácné, jsou výsledky stanovení častěji falešně, než správně pozitivní.. Negativní prediktivní hodnota stanovení je ale velmi dobrá. To znamená, že normální hodnota volných metanefrinů v krvi s vysokou pravděpodobností vylučuje feochromocytom.
Pokud symptomatičtí nebo asymptomatiční pacienti mají mírně zvýšené volné metanefriny, měl by lékař posoudit vliv medikace, diety a stresu, snažit se omezit jejich interferující vlivy a vyšetření opakovat. Vyšetření může být i rozšířeno o stanovení katecholaminů a/nebo metanefrinů v moči. Pokud jsou výsledky i za těchto podmínek zvýšené, měl by být pacient vyšetřen adekvátní zobrazovací metodou. Pokud jsou výsledky negativní, je přítomnost feochromocytomu velice málo pravděpodobná.
Pokud je koncentrace zvýšená u pacientů po feochromocytomu, může to být indikace recidivy tumoru.
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Většina feochromocytomů je lokalizována v nadledvinách, ostatní v břišní dutině. Zvýšená koncentrace metanefrinů v plazmě indikuje přítomnost feochromocytomu, ale neindikuje, kde je tumor lokalizován nebo zda je benigní či maligní.
Zvýšené riziko vzniku feochromocytomu je dědičné. Syndrom MEN-1 a MEN-2 (mnohočetná endokrinní neoplazie typu 1 a 2) patří mezi podmínky, které mohou vyvolat změnu specifických genů. Ty pak zvyšují riziko vzniku tumorů jedné nebo více endokrinních žláz.
Se stanovením mohou interferovat některá léčiva. Proto je třeba při přípravě na vyšetření konzultovat s ošetřujícím lékařem stávající terapii, aby se vliv léků co nejvíc omezil. Výsledky mohou být ovlivněny i potravou, takže při přípravě by pacient neměl přijímat koefin, jíst čokoládu a také by neměl kouřit, protože se stanovením interferuje i nikotin.
