Mykoplazma

Co je vyšetřováno?

Bakterie rodu mykoplazma jsou nejmenší známé volně žijící mikroorganizmy. Vyskytují se jako součást běžné flóry nacházející se v krku, horních cestách dýchacích nebo urogenitálním traktu. Jsou v mnoha směrech odlišné od ostatních druhů bakterií, je složité je kultivovat a identifikovat. Vyšetřování mykoplazmat je indikováno k určení aktuální nebo nedávno prodělané mykoplazmové infekce.

Vyšetření na mykoplazmata zahrnuje skupinu testů, kterými se buď měří protilátky v krvi vzniklé jako odpověď na mykoplazmovou infekci, nebo se mikroorganizmy přímo stanovují kultivací, nebo je prokazována přítomnost jejich DNA v tělním vzorku. Nejčastěji se používá zjišťování bakterií Mycoplasma pneumoniae (M. pneumoniae) jako původce infekcí dýchacích cest často označovaných jako atypická pneumonie.

V USA je M. pneumoniae běžnou příčinou infekcí horních cest dýchacích s odhadovaným počtem 2 milionů případů ročně. Je odpovědná za 15-20 % případů komunitní pneumonie vyskytující se jak v jednotlivých případech, tak v pravidelných epidemiích zejména u dětí školního věku, ve vojenských zařízeních nebo v jiném prostředí, kde lidé žijí v těsné blízkosti. Infekce se může objevit kdykoliv během roku, častější je na podzim a počátkem podzimu.

Ve většině případů je průběh infekce mírný a sama odezní, nespecifické příznaky jsou zánět průdušek, rýma a suchý kašel, který může přetrvávat po dobu několika týdnů. Může dojít ke zhoršení symptomů (horečka, bolesti v krku, bolesti hlavy, bolesti svalů, zápal plic) pokud infekce zasáhne dolní cesty dýchací. Méně často se šíří do ostatních částí těla. To platí zejména u velmi malých dětí, u pacientů s astmatickým onemocněním a u pacientů s oslabeným imunitním systémem např. HIV/AIDS. V závislosti na tom, jakou část organismu infekce postihne, dochází k celé řadě komplikací zahrnujících například meningitidy, dýchací potíže, srdeční arytmie, zánět a kožní vyrážky, léze, zduření uzlin, anemie, případně Guillain-Barré syndrom.

V některých případech se provádějí vyšetření na zjištění dalších, méně častějších druhů mykoplazmat. Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium a infekce Ureaplasma urealyticum jsou méně časté než M. pneumoniae. U dospělých pacientů jsou tyto organizmy primárně přenosné pohlavním stykem a způsobují negonokokové uretritidy, záněty prostaty u mužů, jindy jsou spojeny s vaginálním výtokem a se zánětlivým onemocněním u žen. M. hominis a U. urealyticum mohou být přeneseny z matky na dítě během porodu, když dítě prochází infikovanými porodními cestami. Na prvních pár let kolonizují dětský organizmus. Vzácně způsobují systémové infekce u dětí a pacientů s oslabeným imunitním systémem.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Druh potřebného vzorku je závislý na použité metodě a na zdravotním stavu pacienta.

Při vyšetřování na protilátky je potřeba vzorek žilní krve z paže.

Pro přímé zjišťování mykoplazmy se používají různé druhy vzorků. Při infekci dýchacích cest mohou vzorky obsahovat sputum, výplachy průdušek nebo výtěry krku. Pokud je diagnostikována systémová infekce, používají se vzorky jako krev, tělní tekutiny, tkáně. Některé vzorky vyžadují zvláštní postupy při jejich odběru. Při vyšetřování genitální infekce může jít o tampon z děložního hrdla nebo močové trubice.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Není vyžadována žádná speciální příprava vzorku.

 

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetřování na mykoplazmu se primárně používá k určení M. pneumoniae jako přičiny infekce dýchacích cest. Také může být použito v diagnostice systémové infekce při podezření, že je způsobena mykoplazmou.

Vyšetření protilátek v krvi

Provádí se jako měření hladin protilátek IgM a IgG, které vznikají jako odpověď na přítomnost infekce způsobenou M. pneumoniae. Nejdříve v organizmu jako odpověď na infekci vznikají protilátky IgM. Hodnoty IgM jsou po krátký časový úsek zvýšeny a následně klesají, často zůstávají detekovatelné v krvi po dobu několika měsíců. Po vytvoření protilátek IgM následuje tvorba IgG, jejichž hladina se v průběhu času zvyšuje a potom stabilizuje. Pokud pacient jednou prodělá infekci způsobenou mykoplazmou, po zbytek jeho života je možno v jeho krvi zjistit určité měřitelné množství mykoplazmatických IgG protilátek. Diagnostikování aktivní infekce M. pneumoniae se provádí v symptomatické fázi onemocnění vyšetřením hladin protilátek IgG a IgM, poté za dva až čtyři týdny se provádí vyšetření hladin IgG. Tato kombinace vyšetření je nutná pro možnost posouzení změn hladin IgG, protože někteří pacienti, zejména děti a lidé se sníženou imunitou, nemusí produkovat očekávaná množství IgG nebo IgM.

Přímé stanovení

Přímé stanovení M. pneumoniae zahrnuje nález mikroorganizmu v sekretu z dýchacích cest, v krvi, tělních tekutinách nebo vzorcích tkání. Provádí se buď kultivací mikroorganizmu v živných mediích, nebo detekcí DNA.

Kultivace mykoplazmatické kultury je tradiční způsob detekce, ale může být náročný a ne vždy spolehlivý. Test zahrnuje očkování živné půdy vzorkem pacienta a inkubaci kultur ve speciálním růstovém mediu. Musí být splněny specifické požadavky na typ živné půdy, aby byl podporován pomalý růst mikroorganizmů. Například M. pneumoniae negativní kultura musí být kultivována po dobu 3-4 týdnů, aby bylo potvrzeno, že mykoplazma není přítomna. Stanovení protilátek nebo někdy testování DNA jsou obvykle provedeny jako doplňující vyšetření nebo namísto kultivace mykoplazmatické kultury.

Testování DNA je rychlé a citlivé, ale není v diagnostice mykoplazmatických infekcí široce používáno. Je to způsobeno z části tím, že může být obtížné rozlišit mezi mykoplazmou, která v těle jen kolonizuje, a mykoplazmou, která způsobuje infekci, a nebo vzhledem k tomu, že DNA mykoplazmy může být zkoumána až po vymizení symptomů infekce, kdy organizmy již nejsou životaschopné. Testování DNA M. pneumoniae může být požadováno ke stanovení a k rozlišení organizmů způsobujících respirační infekce (viz. Chlamydia pneumoniae, Bordetella pertussis a Legionella species).

Příležitostně se provádí stanovení Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium nebo Ureaplasma urealyticum, které způsobují infekce pohlavního ústrojí nebo močových cest. Vzorky s M. hominis a U. urealyticum jsou obvykle testovány pomocí kultivační metody, přičemž odhalení mikroorganizmů trvá několik dní, kultivace M. genitalium může ale trvat 1-2 měsíce a spolehlivější je průkaz přítomnosti DNA.

Volba testů a odebíraných vzorků závisí na věku pacienta, jeho celkovém zdravotním stavu a na příznacích a klinickém nálezu. Případy s podezřením na infekci mykoplazmaty mohou být vyhodnoceny na základě klinických nálezů a výsledků zobrazovacích metod s pomocí laboratorních testů nebo bez nich.

 

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření je požadováno při závažných respiračních onemocněních, u kterých se nejedná o typickou bakteriální infekci, např. pneumokokovou pneumonii.

Symptomy onemocnění zahrnují:

• suchý kašel přetrvávající několik týdnů
• horečku
• škrábání v krku
• bolesti hlavy a svalů

Vyšetření by mělo být provedeno, pokud infekce zasáhne dolní cesty dýchací a ostatní části organizmu a způsobí další komplikace (např. vyrážku, artritidu, encefalitidu, zánět srdečního svalu, perikarditidu nebo hemolytickou anemii) nebo v případě selhání standardní léčby. Také může být vyšetření nařízeno v případě sledování a kontrolování šíření infekce v případě vypuknutí epidemie.

Vyšetření na jiné druhy mykoplazmat se provádí jako doplňkové vyšetření u malých dětí a u imunokompromitovaných pacientů s plicními a systémovými mykoplazmovými infekcemi.

Obecně se vyšetření protilátek IgM a IgG provádí, má-li lékař podezření na akutní infekci M. pneumoniae, za 2-4 týdny následuje vyšetření IgG, kterým lze potvrdit zvýšení protilátek jako odpověď na infekci. Je možné provést kultivaci M. pneumoniae a průkaz DNA.

V urogenitálním traktu se vyšetření často neprovádí, protože mykoplazmata jsou součástí jeho mikrobiální flóry. Kultivace dalších typů mykoplazmat (M. hominis a U. urealyticum) je často prováděna u pacientů s negonokokální uretritidou a při podezření na infekci genitálního ústrojí, pokud se nejedná o gonoreální nebo chlamydiální infekci.

Co výsledek vyšetření znamená?

Stanovení protilátek

Zvýšené hladiny IgM a čtyřnásobné zvýšení hladin IgG ve dvou po sobě následujících odběrech ukazují na akutní nebo chronickou infekci. Samotné zvýšení IgG bez zvýšení IgM ukazuje na reinfekci.

Pokud hladiny IgG a IgM jsou nedetekovatelné, znamená to, že pacient nemá akutní infekci a nikdy tuto infekci ani neprodělal, případně jeho imunitní systém neprodukuje protilátky jako odpověď na přítomnost mikroorganizmu.

 

Přímé stanovení

Je-li mikroorganizmus vykultivován z krve nebo z kloubní tekutiny, znamená to, že pacient má akutní formu mykoplazmové infekce. Při kultivaci vzorku z genitálního nebo dýchacího traktu je třeba počítat s tím, že mykoplazmata mohou být přirozenou součástí mikroflóry. U. urealyticum je přítomna v genitálním traktu u 60 % zdravých žen, M. hominis přibližně u 20 % žen.

Pokud není mykoplazma zjištěna v kultivačním vzorku, znamená to, že pacient není infikován nebo že množství mikroorganizmu ve vzorku bylo příliš malé.

Průkaz DNA potvrdí přítomnost mikroorganizmu ve vzorku. Pokud není DNA prokázána, znamená to, že pacient není infikován nebo že množství mikroorganizmu ve vzorku bylo příliš malé.

 

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Mykoplazmové infekce mají často podobné příznaky jako virové infekce, ale odpovídají na léčbu antibiotiky s následným poklesem příznaků.

Prodělanou infekcí pacient nezíská imunitu vůči onemocnění, může docházet k reinfekci.

Mykoplazmata nejsou viditelná pod mikroskopem po obarvení Gramovým barvivem, které se běžně používá při určení bakterií.

Někdy je možné k odhalení infekce způsobené mykoplazmou použít starší aglutinační test, jehož princip spočívá v působení protilátky na erytrocyty v průběhu akutní infekce, které se následně ochlazením shlukují. Tato zkouška není pro mykoplazmatické infekce specifická, ale více než polovina těchto infekcí s M. pneumoniae poskytuje pozitivní výsledky na aglutinační test.

 

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

Proč jsem o mykoplazmě nikdy nic neslyšel?

Je běžnou, ale často neidentifikovanou příčinou respiračních infekcí. Podobně jako viry, které způsobují nachlazení, má tendenci způsobovat u většiny lidí a ve většině případů mírná, nespecifická nachlazení, která spontánně odezní bez nutnosti ošetření nebo léčby antibiotiky.

Je možné se infekce mykoplazmy vyvarovat?

Mykoplazmata se v okolním prostředí vyskytují zcela běžně, takže zabránit infekcím není vždy možné. K šíření dochází kapénkovou cestou a chránit se lze řádným mytím rukou, přikrýváním nosu a úst při kašli nebo kýchání a vyhýbáním se blízkému kontaktu s nemocnými lidmi. Případům, kdy k přenosu dochází pohlavním stykem, lze zabránit jako u ostatních pohlavně přenosných chorob. Případy přenosu z matky na dítě jsou obtížně předvídatelné a je obtížné jim předcházet.

Může být testování na mykoplazmu provedeno v ambulanci mého lékaře?

Vzorky mohou být odebrány v ambulanci ošetřujícího lékaře, ale samotné vyšetření vyžaduje speciální vybavení a musí být provedeno v nemocnici nebo v referenční laboratoři.

 

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier-Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.