Vyšetření protilátek

Vyšetření protilátek

Vyšetření protilátek zahrnuje analýzu vzorku pacienta (obvykle krve) ke zjištění přítomnosti/nepřítomnosti určité protilátky (kvalitativní stanovení) nebo její koncentrace (kvantitativní stanovení).

Protilátky jsou součásti imunitního systému. Jsou to imunoglobulinové proteiny, které pomáhají chránit jedince před mikroskopickými patogeny, např. viry a bakteriemi, chemikáliemi nebo toxiny. Každá produkovaná protilátka je jedinečná, vytvořena k rozpoznání specifické struktury na povrchu patogenu či cizí částice. Tato rozpoznávaná struktura se nazývá antigen. Protilátky vytvářejí po navázání na antigen tzv. imunokomplex (komplex antigen-protilátka), který slouží jako signál pro imunitní systém k jeho odstranění.

Poznáme 5 různých tříd imunoglobulinů (IgM, IgG, IgE, IgA, IgD). Nejčastěji vyšetřovanými skupinami jsou IgM, IgG a IgE. Protilátky IgM a IgG spolupracují při krátkodobé a dlouhodobé ochraně před infekcí. IgE protilátky jsou asociovány s alergiemi.

Když je jedinec poprvé vystaven působení cizorodé látky, viru nebo bakterii, imunitnímu systému může trvat až 14 dní, než vyprodukuje dostatečné množství specifické protilátky k odstranění infekce. V první fázi reakce se produkují protilátky třídy IgM. Po několika dnech/týdnech, obvykle poté, co pomine bezprostřední nebezpečí a infekce ustoupí, tělo produkuje protilátky i třídy IgG. Tzv. imunologická paměť spolu s malým množstvím protilátek (IgM i IgG), které v oběhu přetrvávají, slouží k uchování informace o střetnutí s danou cizorodou látkou. V případě, že dojde k opětovnému kontaktu s tou samou cizorodou látkou, imunitní systém reaguje rychleji a silněji a vytváří především protilátky IgG.

Vakcíny slouží k vyvolání produkce ochranných protilátek před tím, než dojde k vystavení jedince potenciálně nebezpečnému mikroorganismu. Při vakcinaci se používají oslabené formy daného mikroorganismu (které nejsou schopny vyvolat infekci) nebo izolovaný protein, který je strukturně podobný antigenu na povrchu mikroorganismu. Vakcína tedy představuje relativně bezpečný způsob prvního setkání s patogenem, který vede k vytvoření účinné ochrany. Vakcíny vyvolávají primární imunitní odpověď a produkci IgM protilátek a také odpověď sekundární s tvorbou protilátek třídy IgG. Tyto protilátky zajišťují dlouhodobou, rychle reagující ochranu (imunitu). Někdy bývá určitou dobu po vakcinaci nutné přeočkování, které slouží ke zvednutí hladiny protilátek proti danému patogenu na dostatečně vysokou ochrannou hladinu.

Přiměřená produkce protilátek a jejich účinnost závisí na schopností organismu správně rozpoznat mezi vlastními a cizími strukturami/látkami. Imunitní systém zdravého jedince se učí rozeznávat a ignorovat antigeny, které jsou přítomné na vlastních buňkách. Někdy ale může dojít k chybnému rozpoznání vlastní struktury jako struktury cizorodé a následně k produkci autoprotilátek. Autoprotilátky spouštějí zánětlivou reakci, která poškozuje vlastní tkáně způsobem, který imunitní systém využívá k odstranění cizorodých látek. Autoimunitní odpověď může postihnout jenom některý orgán (např. štítnou žlázu), nebo může být systémová, kdy postihuje více tkání či orgánů. Tyto stavy vyvolané autoprotilátkami jsou příčinou autoimunitních poruch či autoimunitních onemocnění.

Protilátky můžou spouštět imunitní reakci po krevní transfuzi či orgánové transplantaci. I když je pacientům kvůli minimalizaci imunitní odpovědi poskytován orgán (nebo krev), který je co nejvíce shodný s vlastním orgánem (či krví), shoda nebývá vždy perfektní. Antigeny přítomné v přijaté krvi můžou stimulovat imunitní odpověď a dochází k tzv. transfuzní reakci. Všichni pacienti, kteří dostávají krevní transfuzi, musí být proto sledováni. Antigeny transplantovaných orgánů můžou v důsledku aktivace imunitního systému příjemce vést k odmítnutí orgánu. Pacienti po transplantaci jsou proto léčeni léky, které potlačují funkce jejich imunitního systému, aby se odmítnutí zabránilo.

Někdy může imunitní systém reagovat i na cizorodé látky, které nepředstavují pro organismus nebezpečí, a na které většina lidí nereaguje. Tyto reakce se nazývají alergie (nebo hypersensitivity) a jsou obvykle spojeny s tvorbou IgE protilátek. K cizorodým látkám, které alergické reakce spouštějí, patří potraviny, pyly, plísně a zvířecí lupy a chlupy. Existuje velké množství alergií. Alergické reakce můžou být mírné, ovšem v některých případech až život ohrožující.