Protilátky proti cytoplazmě neutrofilů

Co je vyšetřováno?

Protilátky proti cytoplazmě neutrofilů (ANCA) jsou autoprotilátky, vznikající jako následek nesprávného zacílení a útoku imunitního systému proti bílkovin&´m vlastních bílých krvinek - proti neutrofilům. Nejčastějšími cíli těchto protilátek jsou dvě bílkoviny – myeloperoxidáza (MPO) a proteináza 3 (PR3). Vznikají tak protilátky proti MPO a/nebo proti PR3. Vyšetření ANCA spočívá v hodnocení fluorescence a jejího typu na sklíčku pod mikroskopem, na základě kterého lze potvrdit nebo vyloučit přítomnost těchto autoprotilátek v krvi

Protilátky proti cytoplazmě neutrofilů mohou být přítomny u řady autoimunitních onemocnění, při kterých dochází k zánětu a k poškození krevních cév kdekoliv v těle (systémová vaskulitida). Následkem vaskulitidy může být poškození tkání a orgánů, protože způsobuje zúžení až neprůchodnost krevních cév a následně poruchu zásobení krví. Dalším důsledkem vaskulitidy může být zeslabení některých úseků cévní stěny. Tyto takzvaná aneurysmata ohrožují člověka prasknutím.

Příznaky systémové vaskulitidy jsou závislé na stupni aktivity autoimunitního onemocnění a na postižené části těla. Zpočátku jsou příznaky často nespecifické: může se vyskytnout únava, horečka, hubnutí, bolesti svalů a noční pocení. Při progresi onemocnění může vést poškození cév k poruše funkce ledvin, očí, kůže, plic nebo jater. Proto jsou příznaky systémové vaskulitidy velmi rozmanité a odvíjejí se od postiženého systému orgánů.

Protilátky proti PR3 se často vyskytují u Wegenerovy granulomatózy (WG). Protilátky proti MPO jsou nejčastěji spjaty s mikroskopickou polyangiitidou, avšak vyskytují se rovněž u lidí s pauciimunní nekrotizující glomerulonefritidou, syndromem Churg-Straussové nebo s WG. Více informací o těchto onemocněních najdete v knize Autoimunita – vnitřní nepřítel.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve se odebírá jehlou ze žíly na paži.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Není potřebná žádná příprava.

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření ANCA se provádí v případě, že pacient vykazuje příznaky autoimunitní vaskulitidy. Může být ordinováno samostatně, nebo současně se dvěma dalšími vyšetřeními, která pomohou odlišit konkrétní autoimunitní onemocnění.

Jde o vyšetření:

• protilátek proti MPO
• protilátek proti PR3

Dalšími pomocnými vyšetřeními jsou FW (sedimentace erytrocytů), která určí tíži zánětu, KO (krevní obraz), který informuje o počtu a zastoupení bílých a červených krvinek, vyšetření moče a močoviny a kreatininu v krvi k posouzení ledvinových funkcí.

Někdy je vyšetření ANCA využíváno k monitorování odpovídavosti na léčbu, ke sledování vývoje nemoci a/nebo k detekci opětovného vzplanutí onemocnění.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření ANCA a/nebo anti-MPO a anti-PR3 protilátek se provádí u nemocných s podezřením na systémovou autoimunitní vaskulitidu, zejména při příznacích Wegenerovy granulomatózy nebo mikroskopické polyangiitidy. Na počátku nemoci mohou být příznaky nejasné nebo nespecifické – může se vyskytnout horečka, únava, hubnutí, bolesti kloubů a/nebo svalů nebo noční pocení.

Při další progresi onemocnění dochází k poškození cév v těle. Z toho, v jakých tkáních a orgánech k poškození cév došlo, vyplývají znaky a příznaky onemocnění.

Mohou být postiženy například tyto orgány:

• oči — zarudnutí a svědění očí nebo "červené oko" (zánět spojivky); zrakové poruchy (rozmazané vidění, slepota)
• uši — ztráta sluchu
• nos — rýma nebo jiné dlouhodobé postižení horních cest dýchacích
• kůže — vyrážka a/nebo granulomy
• plíce — kašel a/nebo obtížné dýchání
• ledviny — nadměrné množství bílkoviny v moči

Některé laboratoře provádějí všechny tři testy (ANCA, anti-MPO a anti-PR3) současně, jiné vyšetřují anti-MPO a anti-PR3 pouze v případě pozitivity úvodního vyšetření ANCA.

Pravidelné vyšetřování slouží k monitorování osob s diagnózou autoimunitní vaskulitidy.

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledek vyšetření ANCA musí být pečlivě interpretován s uvážením řady faktorů. Při stanovení diagnózy lékař posuzuje klinické znaky a příznaky a výsledky dalších vyšetření, včetně zobrazovacích metod.

Pozitivní ANCA, anti-PR3 a/nebo anti-MPO podporují diagnózu systémové autoimunitní vaskulitidy a napomáhají rozlišení mezi různými typy vaskulitid. Diagnóza však často musí být potvrzena biopsií z postiženého místa. Negativní výsledek vyšetření snižuje pravděpodobnost autoimunitní vaskulitidy.

Vyšetření ANCA je nejčastěji prováděno metodou nepřímé imunofluorescence s pomocí fluorescenčního mikroskopu. Vzorky séra se nanesou na neutrofily, aby došlo k reakci mezi autoprotilátkami v séru a krvinkami. Poté se sklíčko se vzorkem obarví fluorescenčním barvivem a je hodnoceno pod mikroskopem. Hodnotí se typ fluorescence.

Vyskytují se tyto typy fluorescence:

• perinukleární (p-ANCA) – nejvíce fluoreskují úseky v okolí jádra buněk. Asi 90% vzorků s p-ANCA typem fluorescence má protilátky proti MPO
• cytoplazmatická (c-ANCA) – fluorescence je patrná v cytoplazmě buněk. Asi 85% vzorků s c-ANCA typem fluorescence má protilátky proti PR3
• negativní ANCA — minimální nebo zcela chybějící fluorescence
• atypická p-ANCA — charakteristická pro velkou část nemocných s ulcerózní kolitidou, jakož i pro část nemocných s Crohnovou nemocí a revmatoidní artritidou.

V případě pozitivity vyšetření ANCA se provádějí dodatečné testy k ozřejmení množství přítomných autoprotilátek. Tomuto množství se říká titr protilátek. Ke stanovení titru se vzorek séra postupně ředí a každé ředění je vyšetřováno na přítomnost protilátek. Nejvyšší ředění, při kterém jsou ještě detekovatelné protilátky, se nazývá titr. Pokud je tedy test na protilátky naposledy pozitivní kupříkladu po 64-násobném naředění krevního séra, je titr protilátek 1:64. Čím vyšší je titr, tím více protilátek se v krvi nachází.

Kromě titrování lze též provést vyšetření protilátek proti MPO a PR3:

• pozitivní výsledek vyšetření anti-PR3 a pozitivní c-ANCA nebo p-ANCA je nalézán u více než 80% nemocných s aktivní WG.
• Pozitivita anti-MPO a p-ANCA je typická pro mikroskopickou polyangiitidu, glomerulonefritidu, syndrom Churg-Straussové a Goodpastureův syndrom. Anti-MPO a p-ANCA mohou být prokázány rovněž u dalších autoimunitních onemocnění, například u systémového lupusu erythematodu, revmatoidní artritidy a Sjögrenova syndromu.

Tabulka uvádí možné výsledky vyšetření autoprotilátek u různých vaskulitid.

Hladiny ANCA se v průběhu času mohou měnit. Mohou sloužit k monitorování aktivity nemoci a/nebo ke sledování odpovídavosti na léčbu.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Ve většině případů je pro potvrzení diagnózy autoimunitní vaskulitidy potřebná biopsie tkáně obsahující postižené krevní cévy.

1. Zbavím se někdy ANCA, anti-PR3 nebo anti-MPO?

Hladiny autoprotilátek mohou kolísat, avšak pokud u člověka dojde ke tvorbě těchto autoprotilátek, neustále přetrvávají.

2. Lze provést vyšetření ANCA v ordinaci lékaře?

K vyšetření ANCA, anti-MPO a anti-PR3 je potřebné speciální vybavení. Vzorek krve musí být poslán do klinické laboratoře, ve které se testy provádějí.

3. Mělo by se vyšetření ANCA provést u každého člověka?

Vyšetření ANCA je nezbytné pouze v případě, že má pacient příznaky systémové vaskulitidy. U většiny lidí se nikdy v životě nevyskytne potřeba provést vyšetření ANCA.

4. Vyskytuje se pozitivita ANCA i u jiných stavů než jsou vaskulitidy?

Ano, u některých se mohou vyskytnout. Jde například o revmatoidní artritidu, idiopatické střevní záněty, při užívání některých léků, nebo při infekcích s postižením srdce (při endokarditidě) a dýchacího ústrojí.

5. Ke kolika autoimunitním onemocněním může vést systémov&´ vaskulitida?

Seznam těchto onemocnění je poměrně dlouhý (viz hypertextové odkazy). Rozlišují se podle velikosti postižených cév (malých, středních a velkých) a mohou se částečně překrývat.

´

1. BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.
2. THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.
3. KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.
4. SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.
5. ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.
6. KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.
7. Shoenfeld Y, Fučíková T, Bartůňková J. Autoimunita - vnitřní nepřítel. Grada Publishing a.s., 2007. ISBN: 9788024720449.