Rakovina plic

Klinické příznaky

Rakovinu plic je obtížné odhalit v rané fázi. Často nejsou přítomny žádné symptomy, dokud není onemocnění v pokročilém stádiu.

Mezi příznaky patří:

• Přetrvávající kašel
• Přetrvávající nebo opakující se plicní infekce (např. zápal plic, zánět průdušek)
• Chrapot
• Dušnost
• Sípání
• Bolest na hrudi
• Únava nebo slabost
• Hubnutí
• Ztráta chuti k jídlu
• Vykašlávání krve

Pokud se rakovina plic šíří (metastazuje) do jiných oblastí těla, mohou se vyvíjet další klinické příznaky související s těmito orgány, např. bolesti kostí, neurologické symptomy nebo zduření lymfatických uzlin.

Vyšetření

Cílem testování rakoviny plic je co nejdříve ji odhalit, určit konkrétní typ a stádium, vybrat vhodnou léčbu a zhodnotit celkový zdravotní stav pacienta a jeho plicní funkce.

Screening

Neexistují žádné krevní testy, které mohou být použity pro screening nebo detekci rakoviny plic. Nicméně, nedávné pokyny Amerického kolegia plicních lékařů (American College of Chest Physicians, ACCP), Americké onkologické společnosti (American Cancer Society, ACS) a National Comprehensive Cancer Network (NCCN) doporučují, aby lidem, kteří mají významné riziko vzniku rakoviny plic z důvodu věku a kouření v anamnéze, bylo nabízeno pravidelné skenování nízkodávkovou výpočetní tomografií (LDCT), které pomůže odhalit rakovinu plic včas. Toto doporučení je omezeno na ty, u nichž je vysoké riziko, a screening by mělo provádět pouze zařízení, které s tím má zkušenosti

Pro hledání nádorů může být využit i rentgen hrudníku a blízkých struktur. Stejně tak cytologie sputa (vykašlaného hlenu), založená na vyšetřování buněk pocházejících z plic, může být použita k vyhledávání rakovinných buněk. Nicméně tyto postupy nejsou podle žádného doporučení vhodné pro účely screeningu.

Diagnostika a staging (stanovení stupně onemocnění)

Diagnóza rakoviny plic je obvykle založena na zkoumání tkání nebo buněk z plic pod mikroskopem. Jestliže jsou nalezeny rakovinné tkáně nebo buňky, je dalším krokem stanovení stupně (nebo rozsahu) onemocnění. Léčba pak závisí na stádiu nádoru, který je zařazen do kategorie podle toho, jak daleko se rozšířil z původního místa.

Mezi testy používané pro diagnostiku a staging patří:

• Biopsie - při podezření na rakovinu je provedena biopsie, tj. odběr části tkáně z podezřelého místa pro vyšetření pod mikroskopem, které provádí patolog. Vzorek buněk může být získán vpíchnutím malé jehly do plic a odsátím buněk (jehlová biopsie, aspirační biopsie tenkou jehlou). Častěji je však podezřelá tkáň získána pomocí bronchoskopu, což je dlouhá, tenká, osvětlené hadička, která se zasune do dýchacích cest a slouží k zobrazení jejich struktur a odebrání vzorku tkáně. V některých případech může být vzorek tkáně získán i v průběhu chirurgického zákroku.
• Cytologie - se obvykle používá ke stanovení diagnózy rakoviny plic, zkoumají se buňky ve vzorku tekutiny získané při bronchoskopii nebo ve vzorku sputa. Vzorky sputa (hluboké respirační sekrety, ne sliny) musí být vykašlány do sterilní nádobky dodané laboratoří. Pokud pacientovi nejde vykašlat vzorek sputa, může být indukován inhalací sterilního fyziologického roztoku nebo glycerinového aerosolu po dobu několika minut, aby se uvolnil hlen v plicích.
• Analýza pleurální tekutiny - je hodnocení tekutiny získané z prostoru mezi plícemi a hrudní stěnou postupem nazývaným punkce hrudníku. Může být použita jako součást stagingu pro zjištění, zda se rakovina rozšířila do vnější výstelky plic. Provádí se to však pouze u lidí, kteří mají zvýšené množství tekutiny v tomto prostoru, protože za normálních okolností je množství přítomné tekutiny příliš malé a nedá se bezpečně odebrat.

Staging může zahrnovat i jiné hodnocení, jako jsou fyzické zkoušky nebo zobrazovací testy, které hledají přítomnost rakoviny v jiných orgánech nebo částech těla.

Pomoc při léčbě

Testování nádorové tkáně se může provádět i z důvodu nasměrování terapie. Pacienti s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) mohou být kandidáty pro cílenou terapii v závislosti na typu NSCLC a výsledcích některých molekulárních testů. Cílená terapie je novější typ léčby rakoviny, který používá léky mající větší účinek na rakovinné tkáně a méně vedlejších účinků spojených se standardní terapií. Vychází ze skutečnosti, že genetická výbava nádorových buněk se liší od normálních buněk kolem nich. Cílená terapie má za cíl narušit konkrétní kroky nebo postupy, které jsou specifické pro růst rakovinných buněk.

Testování zahrnuje:

• EGFR genovou mutaci - přítomnou v 10% až 15% u adenokarcinomu (typ nemalobuněčného karcinomu plic viz tabulka typů rakoviny plic). Pokud je přítomna, pacient méně pravděpodobně reaguje na terapii inhibitory tyrosinkináz, např. gefitinib a erlotinib.
• KRAS genovou mutaci - obsahuje 20% až 30% adenokarcinomů (jeden z typů nemalobuněčného karcinomu plic). Pokud je přítomen, pacient bude méně pravděpodobně reagovat na inhibitory tyrosinkinázy.
• ALK genová mutace/přeskupení genů (EML4-ALK, asi u 5% nemalobuněčného karcinomu plic) - nejčastěji je vidět u lehkých kuřáků a nekuřáků s adenokarcinomem. Pokud je přítomna mutace, je více pravděpodobné, že bude rakovina reagovat na ALK inhibitory kinázy, jako je crizotinib, a méně pravděpodobné, že bude reagovat na inhibitory tyrosinkinázy.
• ROS1 genová mutace (u 1% až 2% adenokarcinomů) – pacienti s touto mutací budou s větší pravděpodobností reagovat na crizotinib a méně pravděpodobně na inhibitory tyrosinkinázy.

Ostatní laboratorní testy:

• Obecné testování je často používáno jako pomocný nástroj pro hodnocení zdraví postiženého člověka a jeho sledování v průběhu léčby. Některé z těchto testů mohou zahrnovat:
• Kompletní krevní obraz - zhodnocení krevních buněk
• Úplný metabolický panel - vyhodnocení funkcí orgánů
• Krevní plyny (nebo ABR) - vzorek krve z tepny je odebrán k měření krevního pH, kyslíku a oxidu uhličitého pro zhodnocení plicních funkcí
• Sputum na kultivaci (bakteriologické vyšetření) - slouží k detekci a identifikaci bakteriálních infekcí plic
• Nelaboratorní testy
• Funkční plicní testy slouží k vyhodnocení funkce plic.
• Zobrazovací testy se používají k diagnostice a určení stádia rakoviny plic. Patří mezi ně:
• Rentgen hrudníku
• Počítačová tomografie (CT)
• Magnetická rezonance (MR)
• Pozitronová emisní tomografie (PET)
• Ultrazvuk
• Kostní scan

Léčba

• Léčba rakoviny plic závisí na typu nádoru, jeho fázi a jeho vlastnostech. Staging hodnotí velikost nádoru, jeho umístění a jak daleko se rozšířil. Léčba může zahrnovat:
• Chirurgické odstranění části laloku plic, laloku plic, nebo celé plíce
• Chirurgické zmírnění příznaků, jako je ucpání dýchacích cest nebo nahromadění tekutiny
• Radiační léčba
• Chemoterapie
• Cílená léčba
• Léky, které se zaměřují růst krevních cév v nádoru (angiogenezi)
• Léky, které se zaměřují na EGFR (receptor epidermálního růstového faktoru) - inhibitory tyrosinkináz, jako je gefitinib a erlotinib
• Léky, které se zaměřují na protein kódovaný změněným ALK genem, jako je například crizotinib