ASCA

Co je vyšetřováno?

Protilátky proti Saccharomyces cerevisiae (ASCA) jsou proteiny, které se často nacházejí v séru pacientů se zánětlivým onemocněním střev (IBD). Test detekuje ASCA v krvi.

S. cerevisiae jsou běžné kvasinky obsažené v běžných potravinách. Souvislost mezi přítomností ASCA a jejich zapojením do procesu zánětlivého onemocnění střev není dosud známa.

IBD patří do skupiny chronických autoimunitních onemocnění, vyznačují se záněty a následným poškozením tkáně sliznice střevního traktu. Příznaky i závažnost průběhu IBD se liší od člověka k člověku a mění se v čase. Mnozí z postižených mají zkušenost, že období vzplanutí choroby je vystřídáno obdobím mírnějších příznaků nebo dokonce remisí.

Testování ASCA pomáhá rozlišit mezi dvěma nejběžnější typy IBD, Crohnovou nemocí (CD) a ulcerózní kolitidou (UC). CD může postihnout celý trávicí trakt od úst až po konečník, ale primárně zasahuje sliznici tenkého střeva a/nebo tlustého střeva. Zatímco UC zasahuje vždy tlusté střevo.

DiagnózaCD nebo UC se určuje na základě endoskopické vyšetření a analýzy bioptických vzorků ze střev. Protože nález u CD a UC může být v obou případech na sliznici tlustého střeva, může být někdy obtížné rozlišit mezi těmito dvěma diagnózami. Pokud k tomu dojde, je pro doplnění diagnostického procesu užitečné vyšetřit ASCA. Výskyt ASCA je mnohem častější u pacientů s CD, než u pacientů s UC.

Lidské tělo produkujedva izotypy protilátek proti Saccharomyces cerevisiae, ASCA IgG a ASCA IgA. Vyšetřují se obvykle oba dva současně.

Někdyje možné vyšetření ASCA objednat jako součást panelu vyšetření spolu s dalšími autoprotilátkami – perinukleárními protilátkami proti cytoplazmě neutrofilů (pANCA), protilátkami proti flagelinu (anti-CBir1) a protilátkami proti vnějšímu membránovému proteinu (anti-OMP C). Celkové hodnocení vyšetření pak pomáhá rozlišení mezi CD a UC a pomáhá určení prognózy CD pacienta. Přítomnost více druhů protilátek může naznačovat, že se jedná o agresivnější formu onemocnění. Negativní výsledky však agresivitu onemocnění nevylučují.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek je získán odběrem krve ze žíly pacienta, nejčastěji z paže

Je třeba speciálně přípravy na odběr vzorku?

Žádná příprava před odběrem není potřeba

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření protilátek proti Saccharomyces cerevisiae (ASCA) pomáhá rozlišit mezi Crohnovou nemocí (CD) a ulcerózní kolitidou (UC), dvěma nejčastějšími typy nespecifických střevních zánětů (IBD). ASCA jsou obvykle vyšetřovány v izotypech IgG a IgA.

Protilátky proti Saccharomyces cerevisiae (ASCA) jsou často přítomny u pacientů se zánětlivým onemocněním střev (IBD). Asociace mezi přítomností protilátek proti Saccharomyces cerevisiae a jejich zapojením do procesu zánětlivého onemocnění střev není dosud známá.

Primárně se při diagnostice IBD nevyužívá laboratorních testů, ale především biopsie střeva. V některých případech však může být obtížné rozlišit mezi CD a UC. Vyšetření ASCA je často požadováno spolu s testem na přítomnost perinukleárních protilátek proti cytoplazmě neutrofilů (pANCA). Tato kombinace vyšetření slouží k určení, který typ IBD člověk má. Pozitivita ASCA je častější u CD, zatímco pANCA je častější u UC. V kombinaci s vyšetřením ASCA mohou být použity taky Anti-CBir1 (protilátky proti flagelinu) a anti-OMP C (protilátky proti vnějšímu proteinu membrán), jejichž přítomnost svědčí pro CD.

Vzhledem k tomu, že nespecifické střevní záněty jsou asociovány s řadou příznaků, jsou často provedeny spolu s vyšetřením ASCA i další testy, které slouží k vyloučení dalších možných příčin těchto příznaků. Pro více informací viz článek o nespecifických střevních zánětech.

Kdy je vyšetření požadováno?

Testování ASCA je požadováno u nemocných s podezřením na IBD, případně u těch nemocných IBD, kde lékař chce rozlišit, zda se jedná o CD nebo UC. Často jsou zároveň vyšetřovány pANCA a další protilátky.

Mezi příznaky IBD patří:

• bolest břicha a křeče,
• průjem,
• krvácení z konečníku,
• horečka,
• únava,
• postižení kloubů, kůže, kostí a orgánová postižení,
• oddálení vývoje a zpomalení růstu u dětí.

Co výsledek vyšetření znamená?

Pozitivní výsledek ASCA není diagnostickým kritérem pro CD, UC nebo IBD, zvyšuje však pravděpodobnost diagnózy IBD u symptomatických pacientů.

Výsledky ASCA jsou vhodné interpretovat ve spojení s výsledky pANCA:

• Pokud je ASCA pozitivní a pANCA negativní, pak je pravděpodobné, že vyšetřovaná osoba má CD.
• Pokud je ASCA negativní a pANCA pozitivní, pak je pravděpodobné, že vyšetřovaná osoba má UC.

Negativní výsledek vyšetření ASCA a pANCA však nutně nevylučuje IBD. I pacienti ASCA i pANCA negativní, mohou trpět CD, UC nebo jiným IBD.

Pozitivitavíce druhů protilátek (ASCA, anti-CBir1, anti-OMP C) podporuje možnost, že sejedná o agresivnější formu onemocnění. Negativní výsledky však agresivitu onemocnění nevylučují.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Existují i další biomarkery, které jsou spojovány s IBD.

Titry ASCA a /nebo pANCA nekorelují se závažností symptomů nebo stavu pacienta, tato vyšetření není možné použít k monitorování odpovědi na léčbu

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Je vhodné stanovovat ASCA opakovaně?

Vyšetření se obvykle provádí pouze jednou, slouží k rozlišení mezi CD a UC. Většinou je zárověň požadováno vyšetření obou tříd protilátek IgG i IgA. Pokud však byl nejdříve vyšetřen pouze jeden izotyp, je možné vyšetření druhého (nebo obou současně) doobjednat později.

2. Měly by být vyšetřeny ASCA u každého s bolestí břicha a průjmem?

Ne, není to nutné, jedná se o běžné příznaky, které ve většině případů nejsou důsledkem IBD. Většině lidí nebude nutné ASCA nikdy vyšetřovat.

3. Dochází k vymizení ASCA v krvi?

Hladina protilátek může kolísat v čase, ale jakmile tělo člověka jednou začne produkovat ASCA, budou v krvi přetrvávat i nadále.

4. Může být vyšeření ASCA provedeno v ordinaci lékaře?

K vyšetření ASCA je potřebné speciální vybavení. Vzorek krve musí být poslán do klinické laboratoře, ve které se testy provádějí.

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier-Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.