G6PD

Co je vyšetřováno?

Glukózo-6-fosfát dehydrogenáza (G6PD) je enzym zapojený do výroby energie. Nalézá se ve všch buňkách včetně červených krvinek a pomáhá je chránit před některými vedlejšími produkty buněčného metabolismu. Při nedostatku G6PD se červené krvinky stávají zranitelnějšími a podléhají rozpadu (hemolýze), jsou-li vystaveny působení určitých látek. Tento test měří množství glukózo-6-fosfát dehydrogenázy (G6PD) v červených krvinkách a umožňuje diagnostikovat deficit G6PD.

Deficit G6PD je genetickou poruchou. Když jsou jedinci, kteří zdědili tuto poruchu, vystaveni určitým spouštěcím vlivům jakými mohou být stres, infekce, určité léky či jiné látky, dochází ke změnám ve struktuře membrány jejich červených krvinek. Hemoglobin, který zajišťuje přenos kyslíku v erytrocytech, precipituje uvnitř buněk za vzniku zvláštních precipitátů tzv. Heinzových tělísek, což následně vyvolá jejich rozpad (hemolýzu). U některých jedinců se takováto reakce projeví po požití bobů ( rostlina Vicia fava – odtud název nemoci „favismus“). Rychlejší rozpad červených krvinek vede k jejich poklesu. Pokud organismus nedokáže dostatečně nahradit tyto rozpadlé červené krvinky, vede to ke vzniku hemolytické anémie, která se může projevit žloutenkou, slabostí, únavou nebo dušností.

Nedostatečnost G6PD je nejčastějším enzymovým deficitem na světě, postihující okolo 400 miliónů lidí (dle Nemourské nadace, což je nezávislá organizace specializující se na dětské lékařství a zdraví dětí). Enzymová nedostatečnost se vyskytuje až u 10% afro-amerických mužů v USA a 20% mužské populace v Africe, V závislosti na lokalitě pak může kolísat výskyt mezi 3 – 35% mužské populace Středomoří a jihovýchodní Asie.

Deficit G6PD je dědičný, přenáší se z rodičů na děti. Mutace nebo změny v G6PD genu mohou vést k tvorbě G6PD enzymu, který má sníženou funkčnost nebo stabilitu. To se projeví jako snížené hodnoty enzymové aktivity. Doposud bylo rozpoznáno více než 440 genových variant G6PD, které mohou být příčinou snížené enzymové aktivity s kolísající závažností závisející na mutaci a jednotlivci. Gen pro G6PD je umístěn na X chromozomu. Protože muži mají jeden X a jeden Y chromosom, jen jeden X chromosom ponese gen pro G6PD, tedy pro G6PD nedostatečnost v případě, že abnormální gen zdědili po matce. Ženy mají dva X chromosomy a tudíž by mohly být eventuálně zděděny dvě kopie G6PD genu. Heterozygotní ženy (ty, které mají pouze jeden pozměněný gen) mohou tvořit dostatek normální G6PD, takže obvykle nemají žádné projevy onemocnění. Avšak přítomnost abnormální formy může být odhalena v případě, že je nedostatečnost G6PD detekována u jejich potomků mužského pohlaví. Ženy mohou být vzácně homozygotky mající dva pozměněné geny (stejnými nebo odlišnými mutacemi) a pak se u nich projeví G6PD nedostatečnost.

U novorozenců může být G6PD nedostatečnost příčinou vleklé žloutenky. Pokud by se tato žloutenka neléčila, mohla by vést k poškození mozku a mentální retardaci.

Většina lidí s G6PD nedostatečností může vést docela normální život, ale musí být opatrná a vyhnout se určitým lékům (aspirin, sulfonamidy, chinin), potravinám (jako jsou boby rostliny Vicia fava) a chemickým substancím (takovým jako naftalen, který se nachází např. v přípravcích proti molům), které způsobují oxidační stres vyúsťující v hemolytickou krizi. Infekce, ať bakteriální či virová, může být také příčinou oxidačního stresu a vést k záchvatům hemolytické anémie. Při hemolytické anémii se ve zvýšené míře rozpadají červené krvinky,čímž se snižuje kapacita pro dodávku kyslíku tělu a pacient se stává bledým a unaveným. V některých případech se může tak&´ v průběhu epizod hemolýzy objevit žloutenka. Většina těchto epizod spontánně vymizí, ale v případě, že dojde k rozpadu velkého množství červených krvinek a tělo je nemůže dostatečně rychle nahradit, potom takto postižený pacient může vyžadovat podání krevní transfúze. Malé procento osob postižených G6PD nedostatečností trpí chronickou anémií.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta či vpichem do prstu nebo patičky u novorozenců

Je třeba nějaké přípravy k vyšetření k zajištění kvality vzorku?

Žádná zvláštní příprava není potřebná. Nicméně pokud má vyšetřovaný jedinec akutní příznaky hemolytické anémie, doporučuje se odložit testování na dobu, kdy krize pomine.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření G6PD by mělo být požadováno u dětí, které v novorozeneckém období prodělaly vleklou žloutenku, jejíž příčina nebyla jinak objasněna. Vyšetření může být také ordinováno u pacientů jakéhokoliv věku, kteří měli jednu či více nevysvětlitelných epizod hemolytické anémie. Jestliže měl pacient virové či bakteriální onemocnění nebo byl vystaven působení známých vyvolávajících faktorů (takových jako boby z rostliny Vicia fava, „sulfo“ léky nebo naftalen) s následnou hemolytickou epizodou, pak by se mělo uvažovat o nedostatečnosti G6PD. Opakovan&∓´ vyšetření G6PD může být příležitostně požadováno a to pro potvrzení prvotního nálezu nebo v případě, že původně normální výsledky byly následovány epizodou hemolýzy. U nejběžnější formy, s níž se setkáváme u osob afrického původu, jsou hodnoty enzymu normální u nově tvořených buněk, ale klesají se stářím červených krvinek, a tyto starší vadné buňky jsou následně zničeny.

Novorozenci zatím ještě nejsou rutinně vyšetřováni na G6PD nedostatečnost, ale tato porucha je jedním z 30 onemocnění, které jsou doporučeny k cílenému vyhledávání několikerými organizacemi (zahrnujícími např. March of Dimes, což je charitativní nezisková organizace založená Rooseveltem). Genetické vyšetření se rutinně neprovádí, ale může být požadováno za účelem zjištění, které G6PD mutace jsou přítomny. Vyšetřovány jsou pouze nejběžnější G6PD mutace. Jestliže je známa specifická mutace, která je přítomna v rodinné linii, pak může být provedeno i vyšetření k odhalení této konkrétní mutace.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření enzymové aktivity G6PD je především prováděno u pacientů, kteří měli příznaky hemolytické anémie (jako je únava, slabost, bledost, rychlý srdeční pulz, dušnost, žloutenku, červenou či hnědou moč z důvodu přítomnosti krve nebo hemoglobinu, zvětšenou slezinu. Výsledky jejich laboratorních testů mohou ukazovat zvýšenou koncentraci bilirubinu (hyperbilirubinémii), hemoglobin v moči (hemoglobinurii), snížený počet červených krvinek, zvýšený počet retikulocytů a někdy přítomnost Heinzových tělísek v červených krvinkách.

Vyšetřování aktivity G6PD je požadováno pro objasnění akutní příhody u pacientů, u kterých jiné příčiny anémie a žloutenky byly vyloučeny. Vyšetření by nemělo být prováděno v době, kdy pacient právě prodělává nebo se zotavuje z hemolytické příhody. To proto, že starší, více G6PD deficientní červené krvinky jsou obvykle zničeny a vyšetřovány jsou pak žijící mladší, méně deficientní červené krvinky. To by mohlo způsobit, že hodnota aktivity G6PD by se více blížila normálu než by odpovídalo skutečnosti. Jestliže je vyšetření provedeno v tomto období, mělo by pak být opakováno v pozdější době pro potvrzení hodnoty G6PD.

Genetické vyšetřování G6PD může být někdy provedeno v rámci rodiny s cílem pomoci odhalit příslušnou mutaci u nosiček ženského pohlaví (jako je matka postiženého syna nebo dcera postiženého otce), když jeden nebo více mužských členů rodiny má G6PD nedostatečnost.

Co výsledek vyšetření znamená?

Jestliže má pacient sníženou hladinu G6PD, pak je pravděpodobné, že se u něj v případě vystavení spouštěcím vlivům projeví příznaky onemocnění. Výsledky vyšetření však nemohou být použity k předpovědi jak bude pacient reagovat v daném souboru okolností. Závažnost projevů se bude měnit od pacienta k pacientovi a od příhody k příhodě.

Jestliže má pacient mužského pohlaví normální hladiny G6PD, je pravděpodobné, že nemá nedostatečnost G6PD. Má-li anémii, je nejspíše jiného původu. Avšak pokud bylo vyšetření provedeno během příhody hemolytické anémie, mělo by být zopakováno o několik týdnů později, kdy měla populace červených krvinek čas k znovuobnovení a dozrání.

Heterozygotní ženy, tj. přenašečky, které mají jednu defektní a jednu normální kopii genu, budou mít G6PD-deficitní i nedeficitní buňky. Budou mít obvykle normální nebo normálu blízké hodnoty G6PD a málo příznaků onemocnění. Přenašečka nemůže být odhalena G6PD screeningem, ale vzácně se vyskytující homozygotní ženy budou vykazovat významně nižší hladiny G6PD.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Zatímco G6PD nedostatečnost je rozšířena po celém světě, nejčastěji se s ní setkáváme u osob původem z Afriky a Středomoří a také ji nacházíme u obyvatel jihovýchodní Asie. Zeměpisné rozložení zvýšeného výskytu odráží oblasti s výskytem malárie. Někteří vědci se domnívají, že ti, kteří mají G6PD nedostatečnost mají historicky danou výhodu při infekci malárií – parazitem, který napadá červené krvinky.

K rozlišení různých variant G6PD enzymu může být použito biochemické vyšetřování a elektroforéza. Tohoto se používalo v minulosti ke studiu prevalence a hodnot různých typů enzymů, jak normálních tak i deficitních, ale testování probíhalo převážně ve výzkumných souborech.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Proč je zjištění nedostatku G6PD důležité?
2. Je důležité určit, kterou mutaci mám?
3. Musím říci novému lékaři, že mám nedostatek G6PD, jestliže nemám žádné potíže?
4. Existují kromě vyšetření enzymu G6PD i jiné možnosti ke zjištění G6PD nedostatečnosti?

1. Proč je zjištění nedostatku G6PD důležité?
Odhalení nedostatku dovoluje pacientům spolupracovat se svým lékařem a umožňuje dozvědět se o zdravotních potížích, které je budou v určité míře ovlivňovat po zbytek života. Dovoluje také pacientům hovořit s lékařem o tom, jak se tento defekt dědí a jaký potenciální dopad to může mít na jejich děti. Pokud lidé s G6PD nedostatečností vědí o svém onemocnění a vyvarují se potenciálních spouštěcích látek a situací, většina z nich může vést relativně normální život.

2. Je důležité určit, kterou mutaci mám?
Ne pro vás osobně, ale může to přispět k odhalení mutace u dalších členů rodiny. Při genetickém vyšetřování jsou obvykle testovány jen nejběžnější mutace. Jestliže máte jednu z běžných mutací, pak je vyšetřování dalších členů rodiny na tuto mutaci výhodné pro sestavení rodinných schémat.

3. Musím říci novému lékaři, že mám nedostatek G6PD, jestliže nemám žádné potíže?
Ano, je to důležitou souč&´stí vaší zdravotní anamnézy a má to vliv na budoucí postupy a léčebné možnosti. Váš lékař potřebuje vědět, jestliže máte G6PD nedostatečnost nebo když víte, že jste bezpříznakový nosič. Jak již bylo upozorněno, různ&´ druhy léků mohou opětovně vyvolávat hemolytické příhody vyžadující okamžitý léčebný zásah včetně krevní transfúze.

4 .Existují kromě vyšetření enzymu G6PD i jiné možnosti ke zjištění G6PD nedostatečnosti?

Ano, v některých případech může být provedeno genetické testování G6PD v rámci rodiny s cílem pomoci identifikovat příslušnou mutaci u žen přenašeček (jako je matka postiženého syna nebo dcera postiženého otce), když jeden nebo více mužských členů rodiny má G6PD nedostatečnost.

Je-li u vyšetřovaného nalezena genetická mutace G6PD, je pravděpodobné, že bude mít nějaký stupeň G6PD nedostatečnosti. U každého jedince s G6PD deficiencí se v průběhu různých obdobích během jeho života můžeme setkat s tím, že příznaky nemoci značně kolísají v rozsahu od prakticky nepřítomných po závažné, od akutních až po chronické. Postižený muž předá mutaci své dceři, která bude přenašečkou. Heterozygotní žena - přenašečka má 50% pravděpodobnost přenosu na každé ze svých dětí. Homozygotní žena přenese jednu ze svých mutací na všechny své děti. Jedna či více mutací bude stejných v rámci téže rodiny a může být společná i v určité geografické oblasti.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v přede&ˇlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.