Hemoglobinopatie

Běžné hemoglobinopatie

• Hemoglobin S: je to základní hemoglobin lidí se srpkovitou anémií. V průměru 8% Američanů a Afričanů má tuto mutaci v jednom ze dvou beta genů. V našich zeměpisných šířkách je výskyt těchto mutací vzácný. Pacienti a HbS chorobu mají dva abnormální beta (βs) řetězce a dva normální alfa (α) řetězce. Přítomnost hemoglobinu S způsobuje deformaci červených krvinek, které mění svůj tvar na srpkovitý v okamžiku, kdy jsou vystaveny účinku sníženého množství kyslíku (jako se může stát při vyšší fyzické námaze). Srpkovité červené krvinky mohou blokovat periferní cévy a způsobovat bolest při poruše oběhu. Mají sníženou schopnost přenášet kyslík a nižší životnost. Samotná βs kopie nezpůsobuje symptomy, dokud není kombinována s další hemoglobinovou mutací jako např. Hb C (βC).
• Hemoglobin C: Zhruba 25 % lidí západní Afriky a 2 – 3 % afro-američanů jsou heterozygotní pro Hemoglobin C (mají jednu kopii βC). Projevy mají pouze homozygoti – lidé s oběma vadnými geny (βC) – a jsou relativně mírné. Obvykle způsobuje lehkou hemolytickou anémii s lehkým až středním zvětšením sleziny.
• Hemoglobin E: je jedena z hemoglobinopatií se změnou v beta řetězcích. Často se vyskytuje v jihovýchodní Asii, zvláště v Kambodži, Laosu a Thajsku, částečně také v severovýchodní Asii. Lidé s homozygotním HbE (dvě kopie βE) mají obecně mírnou hemolytickou anémii, mikrocyty (malé červené krvinky) a mírně zvětšenou slezinu. Jedna kopie hemoglobinu E nezpůsobuje příznaky, pokud není kombinována s jinou mutací.

Méně běžné hemoglobinopatie

Existuje řada hemoglobinopatií, některé jsou tiché – nezpůsobují žádné příznaky – a jiné ovlivňují funkčnost a/nebo stabilitu hemoglobinu. Příkladem může být hemoglobin D, hemoglobin G, hemoglobin J a hemoglobin M. Mutace v genu alfa globinu způsobují abnormálně dlouhý řetězec alfa (α) a zapříčiňují nestabilitu hemoglobinové molekuly. Dalšími příklady mutací beta řetězců jsou:

• Hemoglobin F: HbF se primárně vytváří v plodu a jeho úkolem je přenášení kyslíku v prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Produkce hemoglobinu F klesá ihned po narození a stabilizuje se na úroveň dospělého člověka ve věku 1 – 2 let. Hemoglobin F může být zvýšený při několika vrozených nemocech, např. beta talasémie. Pacienti se srpkovitou anémií a zvýšeným HbF mívají často mírný průběh onemocnění, neboť Hb F brání srpkovatění červených krvinek. Hladina Hb F narůstá v případě vzácného stavu – přetrvávání produkce fetálního hemoglobinu. Hb F může být zvýšen u některých získaných stavů ovlivňujících krvetvorbu jako je leukémie a myeloproliferativní choroby.
• Hemoglobin H: HbH je abnormální hemoglobin, který vzniká při postižení tří genů pro tvorbu alfa řetězců, vyskytuje se v rámci alfa talasémie. HbH je složen ze čtyř beta (β) globinových řetězců. Přestože každý z beta globinových řetězců je normální, celkově komplex čtyř beta řetězců nefunguje normálně. Způsobuje zvýšenou afinitu ke kyslíku, což má vliv na špatné uvolňování kyslíku ve tkáních.
• Hemoglobin Barts: Hb Barts se rozvine v plodu s alfa talasémií při chybění všech čtyř genů pro tvorbu hemoglobinu alfa, takže nemůže vzniknout žádný hemoglobin HbA, HbA2 a HbF. Hemoglobin Barts tvořen čtyřmi gama (γ) proteinovými řetězci a má vysokou afinitu ke kyslíku. Tento stav je neslučitelný se životem a většinou dochází k odumření plodu během nitroděložního života.
• Hemoglobin SC: kombinace vrozeného beta S genu a beta C genu způsobující onemocnění HbSC. Projevuje se mírnou hemolytickou anémií a středním zvětšením sleziny. Lidé s HbSC mívají vazo-okluzivní komplikace jako u srpkovité anémie, ale většinou méně vážné.
  Srpkovitá anémie a choroba hemoglobinu D: vzniká kombinací HbS a HbD Los Angeles, nebo D-Punjab. Pacienti mívají příležitostně srpkovité krize a střední hemolytickou anémii.
• Hemoglobin E a beta talasémie: jedná se o dvojité heterozygoty. Projevuje se různě závažnou anémií.
  Hemoglobin S a beta talasémie: závažnost je dána typem mutace beta talasémie. Některé mutace snižují beta globulin (beta+), kdežto jiné jej úplně eliminují (beta0). Srpkovitá anémie s beta+ talasémií mívá menší závažnost než srpkovitá anémie s beta0 talasémií. Pacienti s tímto onemocněním mají více nevratně srpkovitých červených krvinek a častěji vazo-okluzivní problémy. Je těžké rozlišit srpkovitou anémii od srpkovité anémie s beta0 talasémií.

Laboratorní testování hemoglobinopatií je založeno na zkoumání „normálnosti“ červených krvinek a zhodnocení hemoglobinu uvnitř červených krvinek. Provádí se analýza odpovídající genové mutace, nebo chybění genu. Každé z vyšetření je součástí skládanky, poskytující důležitou informaci o tom, která hemoglobinopatie je přítomna. Testy používané pro vyšetřování hemoglobinopatií jsou ze skupiny testů pro vyšetřování talasémie. Vyšetřování obou je důležité z důvodu současného výskytu vrozené hemoglobinopatie a talasémie.

Krevní obraz
Krevní obraz podává rychlou informaci o buňkách ve Vašem krevním řečišti. Mimo jiné krevní obraz říká, kolik červených krvinek je v krvi, kolik hemoglobinu je v nich a určuje velikost a tvar červených krvinek. Střední objem erytrocytu (MCV) určuje velikost erytrocytu. Snížený MCV často provází talasémii. Je-li MCV nízké a je vyloučen nedostatek železa, může se jednat o přenašeče talasémie, nebo hemoglobinopatie, které také způsobují mikrocytózu (např. HbE).

Nátěr periferní krve
V tomto vyšetření školený laborant zkoumá pod mikroskopem tenkou vrstvu krve na sklíčku, která je barvena speciálním barvivem. Zjišťuje se počet a typ bílých, červených krvinek a destiček a vyhodnocuje se jestli jsou normální a zralé.

Červené krvinky mohou být:

• Mikrocyty
• Hypochromní
• Různé velikosti (anizocytóza) a tvaru (poikilocytóza)
• S jádrem (není u zralých krvinek)
• S nerovnoměrnou distribucí hemoglobinu (target cells, které pod mikroskopem vypadají jako „volské oko“

Vyšetření hemoglobinopatie
Identifikují typ a měří relativní množství hemoglobinu v červených krvinkách. Většina běžných hemoglobinopatií může být diagnostikována pomocí těchto testů a jejich kombinací. Zjištění poměrného množství jakékoliv hemoglobinopatie pomáhá k diagnostice kombinace hemoglobinopatie a talasémie.

DNA analýza
Tento test se používá k vyšetření mutace alfa a beta globulinových genů. Může se provádět vyšetření celé rodiny k průkazu přenašečů určité mutace. DNA testy nejsou rutinním vyšetřením, ale mohou napomoci k diagnostice hemoglobinopatií, talasémie a určit přenašeče.

Je třeba nějaká příprava?

Není.

Proč jsou vyšetření prováděna?
Testování hemoglobinopatií se provádí pro:

• Screening hemoglobinopatií u novorozenců – jen v USA a některých oblastech zvýšeného výskytu
• Prenatální screening se provádí v některých oblastech s vysokým výskytem hemoglobinopatií (zvláště Afrika)
• Identifikace hemoglobinopatií u asymptomatických rodičů postižených dětí
• Identifikace hemoglobinopatií u pacienta s nevysvětlitelnou anémií, mikrocytózou a/nebo hypochromií. Může se provádět jako součást vyšetření anémie.

Další informace v souvislosti s tímto onemocněním
Krevní transfúze může ovlivnit výsledky vyšetřování hemoglobinopatie. Pacient po transfúzi krve by měl vyčkat několik měsíců, než mu budou provedeny testy. Nicméně u pacientů se srpkovitou anémií je vhodné provést vyšetření krve po krevní transfúzi ke zjištění, zda je dostatek hemoglobinu v krvi a snížilo se riziko poškození organismu srpkovitými červenými krvinkami.