Hepatitida B

Co je vyšetřováno?
Protilátky proti hepatitidě B jsou tvořeny v reakci na infekci virem hepatitidy B. Vyšetření detekuje přítomnost uvedených protilátek nebo částí (antigenů) samotného viru.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán stříkačkou ze žíly na Vaší paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Existuje několik testů používaných pro detekci přítomnosti protilátek proti hepatitidě B. Protilátky jsou tvořeny organismem k ochraně před antigeny (cizí bílkoviny). K dispozici jsou i testy k detekci přítomnosti virových antigenů.

Nejběžnějším testem je detekce protilátek proti povrchovému antigenu hepatitidy B (anti-HBs). Jejich přítomnost indikuje dřívější infekci hepatitidou B, ale virus již není v organismu přítomen a nemůže dojít k přenosu infekce na jiné osoby. Zmíněné protilátky také chrání organismus před možnou nákazou hepatitidou B. Dále se protilátky uvedeného typu tvoří po úspěšném očkování proti hepatitidě B. Vyšetření je tedy prováděno k určení potřeby očkování (anti-HBs není přítomna), po dokončení očkování a po prodělané infekci.

Povrchový antigen hepatitidy B (HBsAg) je bílkovina produkovaná virem hepatitdy B (HBV). Tento antigen je nejčasnějším indikátorem akutní hepatitidy B a často odhalí infikované osoby dříve, než se objevpříznaky onemocnění. V průběhu léčby přestává být HBsAg v krvi detekovatelné. U některých osob (osoby po infekci v dětství, osoby s oslabeným imunitním systémem – například s AIDS) se stává infekce hepatitidou B chronická a stanovení HBsAg zůstává pozitivní.

V některých případech se HBV „ukryje“ v jaterních nebo v jiných buňkách, a buď přestane produkovat další viry, nebo produkuje tak malé množství, že ho nelze v krvi detekovat. Takové osoby se nazývají nosiči. V jiných případech se virus dále tvoří, postihuje játra a může dojít k přenosu na jiné osoby. K rozlišení těchto dvou možností slouží dále uvedené vyšetření.

Antigen e hepatitidy B (HBeAg) je virový protein spojený s infekcí HBV. Oproti povrchovému antigenu je antigen e detekován v krvi pouze tehdy, když je přítomen virus. Pokud se virus „ukryje“, antigen e není v krvi přítomen. Proto je HBeAg často používáno jako marker schopnosti přenášet virus na jiné osoby (infekčnost).
Stanovení antigenu e lze také použít ke sledování účinnosti léčby HBV; úspěšná léčba obvykle vede k eliminaci HBeAg z krve a zároveň ke tvorbě protilátek proti antigenu e (anti – Hbe).
Některé subtypy HBV netvoří antigen e - existují především na Středním východě a v Asii. V těchto oblastech nemátedy příliš význam používat stanovení HBeAg.

Anti – Hbe je protilátka tvořená v reakci na antigen e hepatitidy B. Je přítomna spolu s anti - HBc a anti – HBs u osob po prodělané hepatitidě B. U osob s chronickou hepatitidou B se objeví v krvi anti HBe tehdy, když se virus „ukryje“, nebo když je odstraněn z organismu. U subtypů hepatitidy B, které netvoří antigen e, je anti – Hbe pozitivní.

Anti – HBc je protilátka proti core antigenu hepatitidy B. Vlastní antigen se nalézá uvnitř viru a brzy po infekci mizí. Protilátky se objevují krátce po nástupu infekce a tvoří se během i po infekci hepatitidou B. Přetrvávají v případech, kdy dojde ke zotavení z infekce, ale i u nosičů viru; obvykle jsou detekovatelné po celý zbytek života. Stanovení anti – HBc IgM indikuje akutní infekci, zatímco celkové protilátky anti – HBc indikují proběhlou nebo chronickou infekci.

HBV DNA je mnohem citlivější test na přítomnost viru v krvi než HBeAg. Obvykle je používán dohromady se sérologickými vyšetřeními (ne místo nich). Je to vhodný test pro sledování antivirové léčby u pacientů s chronickou hepatitidou B.

Kdy je vyšetření požadováno?
Uvedené testy jsou obvykle používány jak k ověření účinnosti očkování, tak k diagnostice a sledování infekčního onemocnění.

Anti – HBc IgM spolu s HBsAg je obvykle ordinováno u pacientů s akutní hepatitidou k jejímu potvrzení. U osob s chronickou hepatitidou, případně se zvýšenými hodnotami ALT nebo AST, vyšetření anti – HBc a HBsAg určí, zda poškození jater bylo způsobeno HBV. Pokud tomu tak je, nadále je vhodné pravidelně vyšetřovat HBeAg a HBsAg (jednou za 6 měsíců až jeden rok), dokud je přítomna HBeAg (výjimečně mizí HBsAg). Současné studie ukazují, že ti kdo mají přítomné anti –HBc, ale ne HBsAg, mohou mít velmi nízké koncentrace HBV DNA v krvi či v játrech. Význam této skutečnosti zatím není plně objasněn.Stanovení HBeAg a HBV DNA je vhodné použít pro ověření úspěšnosti léčby chronické hepatitidy B. Anti – HBs je test pro ověření úspěšnosti očkování proti hepatitidě B. Pokud je hodnota nad 10 IU/mL, člověk je ochráněn před infekcí po celý zbytek života, pokud se neobjeví problémy s imunitním systémem (HIV infekce, selhání ledvin, léčba imunosupresivy).

Všichni dárci krve jsou před odběrem testováni na přítomnost HBsAg.

Co výsledek vyšetření znamená?

• Anti – HBs: Pozitivní výsledek znamená imunitu k hepatitidě B po očkování nebo vyléčenou infekci.
• HBsAg: Negativní výsledek znamená, že osoba nepřišla nikdy do styku s virem, nebo se již vyléčila z akutní hepatitidy a zbavila se viru (nebo má, což je častý případ, skrytou infekci). Pozitivní (nebo reaktivní) výsledek znamená akutní infekci, neprokazuje však její přenositelnost na jiné osoby.
• Antigen e hepatitidy B (HBeAg): Pozitivní (nebo reaktivní) výsledek znamená přítomnost viru, který může být přenesen na jiné osoby. Negativní výsledek obvykle znamená nepřenositelnost viru s výjimkou těch částí světa, kde existují jiné typy tohoto proteinu.
• Protilátka proti core antigenu hepatitidy B (anti - HBc): Přítomnost protilátky spolu s pozitivním výsledkem vyšetření anti – HBs znamená vyléčení se z infekce a dotyčný není nosičem viru ani chronicky nemocný. Při akutní infekci se nejprve vytvoří IgM protilátka proti HBc. Vyšetření této protilátky prokáže, zda jde o čerstvou infekci ( anti – HBc IgM je pozitivní) nebo již dřívější infekci (anti – HBc IgM je negativní).
• HBV DNA: Pozitivní (nebo reaktivní) výsledek znamená přítomnost viru a možnost jeho přenosu na jiné osoby. Negativní výsledek pak obvykle znamená nepřenositelnost viru.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Zatímco testy výše uvedené jsou specifické pro HBV, pro monitorování vývoje onemocnění lze použít i jiné testy jako například ALT, AST nebo GGT. V některých případech je vhodné ke konfirmaci stavu nemoci provést jaterní biopsii.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Pokud jsem nakažen HBV, je nutno provést všechna výše uvedená vyšetření?
2. Lze se nechat očkovat proti HBV?

1. Pokud jsem nakažen HBV, je nutno provést všechna výše uvedená vyšetření?
Není to potřeba. Váš doktor ví, která vyšetření jsou vhodná vzhledem k Vašim symptomům a anamnéze.

2. Lze se nechat očkovat proti HBV?
Ano, je dostupné očkování. Pokud není nějaký důvod proti ve Vaší anamnéze, je rozumné absolvovat sérii očkování. Následně je vhodné absolvovat vyšetření pro ověření rozvoje imunity k HBV. V roce 2001 bylo v ČR zavedeno plošné očkování dětí proti virové hepatitidě typu B

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.

PRŮŠA, R. et. al. Průvodce laboratorními nálezy, Dr. Josef Raabe, 2012, 1740 s.