AST

Co je vyšetřováno?
AST je enzym, který se nachází především v srdci a játrech a v menší míře i v ostatních svalech. Jsou-li játra nebo svalové buňky poškozeny, uvolňují AST do krve.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je odebírán jehlou ze žíly na paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření AST je obvykle užíváno k odhalení poškození jater.
Hladiny AST jsou také často srovnávány s hladinami ostatních jaterních enzymů, alkalické fosfatázy (ALP) a alaninaminotransferázy (ALT) s cílem zjistit, jaký druh onemocnění jater je přítomen.
Přestože AST se nachází v srdci a ostatních svalech, jiný enzym, kreatinkináza (CK), je přítomen v mnohem vyšším množství a je proto užívána k odhalení poškození srdce nebo kosterních svalů.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření AST je ordinováno spolu s několika ostatními testy pro posouzení stavu pacienta se známkami onemocnění jater. Tyto příznaky zahrnují žloutenku (žluté zabarvení očí a kůže), tmavou barvu moči, nevolnost, zvracení, zvětšení objemu břicha, neobvyklý nárůst hmotnosti a bolest v břiše.

AST může být také požadováno, samotné nebo s jinými testy, u osob které:

• mohly přijít do styku s viry hepatitidy,
• pijí příliš mnoho alkoholu,
• mají výskyt onemocnění jater v rodině nebo
• užívají drogy, které mohou příležitostně poškodit játra.

Osoby, které mají mírné příznaky, jako je únava, mohou být testovány na AST, aby se vyloučila přítomnost chronického onemocnění jater. Aktivita AST se často měří za účelem sledování léčby osob s onemocněním jater a vyšetření může být požadováno samotné nebo spolu s jinými testy.

Co výsledek vyšetření znamená?
Velmi vysoké hladiny AST (více než desetinásobek horní meze normálních hodnot) jsou obvykle pozorovány u hepatitidy, často způsobené virovou infekcí. U akutní hepatitidy přetrvávají hladiny AST vysoké obvykle asi 1 – 2 měsíce, ale může to trvat až 3 – 6 měsíců, než se vrátí k normě. U chronické hepatitidy nejsou obvykle hladiny AST tak vysoké, horní hranici normálu překračují často méně než čtyřikrát. Velmi často kolísají mezi normálními a lehce zvýšenými hodnotami, lékaři proto typicky ordinují vyšetření často, aby posoudili průběh choroby.

U některých jaterních onemocnění, zejména při uzávěru žlučových cest nebo při cirhóze a rakovině jater, může být hladina AST téměř normální, zvyšuje se však častěji než ALT. Je-li jaterní poškození vyvoláno alkoholem, AST často roste více než ALT (toto je obraz pozorovaný i u několika jiných jaterních onemocnění). Hladina AST je zvýšena také po srdečním infarktu a při poškození kosterních svalů, obvykle mnohem více než ALT.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Těhotenství může vést ke snížení hladiny AST. Aplikace drogy či nitrosvalová injekce nebo dokonce vyčerpávající svalový výkon mohou zvýšit hladinu AST. Ve vzácných případech mohou některé léky vést k poškození jater či svalů s následným zvýšením hladiny AST. Toto platí jak pro předepisované léky, tak i pro „přírodní” léčebné prostředky. Jestliže váš lékař zjistí, že máte zvýšenou hladinu AST, řekněte mu o všech lécích a léčebných přípravcích, které užíváte.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co je to hepatitida?
2. Jaké jiné testy se užívají pro posouzení poškození jater?
3. Kdo je v riziku onemocnění jater?
4. Jaké známky by mě měly upozornit na možnost onemocnění jater?

1. Co je to hepatitida?
Hepatitida je zánětlivé onemocnění jater. Má dvě hlavní formy: akutní a chronickou. Akutní hepatitida typicky vyvolává příznaky, jako by postižený trpěl chřipkou, často se ztrátou chuti k jídlu, někdy s průjmem a zvracením. Mnohdy je akutní hepatitida doprovázena hnědým zabarvením moči a světlou stolicí; kůže a oči jsou zbarveny dožluta. Většina postižených se většinou úplně uzdraví. Chronická hepatitida se obvykle neprojevuje žádnými potížemi nebo způsobuje jen ztrátu energie a únavu; většina lidí si není vědoma, že jí trpí. U některých osob může chronická hepatitida vést k postupnému poškození jater a po mnoha letech dojde jejich selhání.

2. Jaké jiné testy se užívají pro posouzení poškození jater?
Další běžně užívané jaterní testy zahrnují i jiné enzymy obsažené v jaterních buňkách, jako jsou např. alaninaminotransferáza (ALT) a alkalická fosfatáza (ALP), dále bilirubin (žlutý pigment, vylučovaný z organizmu játry).

 3. Kdo je v riziku onemocnění jater?
Játra mohou být poškozena různými vlivy, hlavní příčinou onemocnění jater je infekce viry přednostně poškozujícími játra a pití nadměrného množství alkoholu. Vzácněji mohou játra poškodit některé léky; váš lékař by měl občas kontrolovat jaterní testy, jestliže tyto léky užíváte. Rovněž některá dědičná onemocnění mohou být někdy příčinou poškození jater.

4. Jaké známky by mě měly upozornit na možnost onemocnění jater?
V mnoha případech je jaterní onemocnění "němé". Dojde-li k rychlému poškození jater (onemocnění se nazývá akutní hepatitida), kůže a oční bělmo často zežloutnou, moč mění barvu dohněda a stolice ztrácí svou barvu. V pozdějších stadiích může jaterní onemocnění vést k růstu velikosti břicha, zvracení krve, zmatenosti a k poruše vědomí.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE. (eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.