Hepatitida C

Co je vyšetřováno?
Hepatitida C je virus, který může napadnout a poškodit játra. Protilátky proti hepatitidě C vytváří organismus v reakci na napadení virem hepatitidy C (HCV). Nejobvyklejším testem je proto vyšetření na tyto protilátky v krvi. Další testy mohou prokázat přítomnost RNA viru, její množství, či rozpoznat specifické subtypy viru.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán stříkačkou ze žíly na Vaší paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
Existuje pět možných vyšetření s mírně rozdílnými možnostmi využití.

• Vyšetření anti-HCV určuje přítomnost protilátek proti viru a znamená vystavení vlivu HCV. Na základě tohoto vyšetření nelze určit, zda jde o čerstvou infekci nebo nákazu z minulosti. Výsledek je obvykle popsán jako „negativní“ nebo „pozitivní“. Je prokázáno, že pokud je výsledek „slabě pozitivní“, nemusí to ještě znamenat infekci HCV. Tento typ výsledku je nutno nechat potvrdit v referenční laboratoři.
• HCV RIBA test je vhodný ke konfirmaci přítomnosti protilátek proti viru. Většinou potvrdí, zda pozitivita vyšetření anti-HCV byla opravdu způsobena nákazou (pozitivní RIBA) nebo se jedná o falešnou pozitivitu (negativní RIBA). Ve výjimečných případech ani tento test nepotvrdí pozitivitu či negativitu (přechodné RIBA). Stejně jako test anti-HCV, ani HCV RIBA neurčí, zda se jedná o čerstvou či dříve prodělanou infekci.
• Test HCV – RNA identifikuje přítomnost viru ve Vaší krvi a určí, že máte aktivní infekci HCV. Dříve se test obvykle nazýval HCV kvalitativně. Výsledek je vydáván jako „pozitivní“ pokud je virová RNA HCV ve vzorku nalezena, v opačném případě je vydán výsledek „negativní“. Test lze též použít po léčbě k ověření, zda již byl vir z organismu eliminován.
• Kvantitativní HCV testy měří množství virových RNA částic v krvi. Uvedený test je často používán před a během léčby ke sledování reakce na léčbu. Porovnává se množství viru před léčbou a po léčbě – obvykle po 3 měsících. Úspěšná léčba znamená pokles o 99% a více (o 2 řády), obvykle vede k úplnému vymizení viru.
• Virová genotypizace je používána ke stanovení druhu, genotypu, přítomného viru. Existuje 6 hlavních typů HCV. Nejobvyklejší (genotyp 1) je odolnější k léčbě než genotypy 2 a 3 a proto je obvykle nutná delší léčba (48 týdnů pro genotyp 1 oproti 24 týdnům u genotypů 2 a 3). Genotypizace je obvykle požadována před léčbou pro určení doby léčby a odhadu její úspěšnosti v čase.

Kdy je vyšetření požadováno?
Hepatitida C je častou příčinou chronických jaterních onemocnění. Vyšetření se doporučuje v následujících případech.

• Pokud došlo kdykoliv k injekční aplikaci drog.
• Pokud jste v minulosti absolvovali dlouhodobou dialýzu.
• Děti narozené HCV pozitivním ženám.
• Zdravotničtí pracovníci a pracovníci v terénu mezi narkomany po poranění jehlou injekční stříkačky.
• Lidé s průkazným chronickým onemocněním jater.

Pozitivní test anti – HCV by měl být konfirmován, zvláště pokud jde o „slabě pozitivní“ vzorek. Kvalitativní HCV RNA je obvykle používáno ke kontrole, zda je virus stále v organismu. Genotypizace se používá při plánování léčby; kvantitativní HCV RNA pak ke sledování reakce na léčbu.

Co výsledek vyšetření znamená?
Pokud je výsledek testu anti-HCV pozitivní jste pravděpodobně infikováni hepatitidou C, při slabé pozitivitě tomu tak nemusí být.

Pozitivní test RIBA potvrzuje infekci, negativní výsledek znamená, že pozitivní výsledek z vyšetření anti-HCV byl falešně pozitivní.

Pozitivní HCV RNA znamená, že máte v danou chvíli infekci HCV.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Protilátky proti HCV se obvykle neobjeví v počátku onemocnění, ale obvykle až v pozdějších stádiích nemoci.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Pokud je choroba velmi mírná, proč se nechat vyšetřit?
2. Existují i jiné testy ke sledování nemoci?
3. Mohu být očkován proti hepatitidě C?
4. Existuje léčba HCV?
5. Jak se HCV přenáší na jiné osoby?

1. Pokud je choroba velmi mírná, proč se nechat vyšetřit?
Hepatitida C je často příčinou chronické hepatitidy, která může vést k cirhóze či k rakovině jater (hepatocelulární karcinom). Včasná detekce viru může varovat Vašeho lékaře, aby častěji než obvykle sledoval jaterní funkce a případně zvážil léčbu v případně chronické infekce.

2. Existují i jiné testy ke sledování nemoci?
Ano, existují. Jaterní testy, jako ALT a AST, jsou využívány k hodnocení poškození jater. Osoby, které již jsou infikovány HCV, ale mají normální hodnoty ALT a AST, mají velmi lehký průběh nemoci a nemusí být léčeny. Lze využít i dalších jaterních testů, jako albumin, protrombinový čas, bilirubin. Výsledky těchto testů se obvyklé zvyšují až v době, kdy se začíná rozvíjet cirhóza jater. Někdy se provádí i biopsie jater k určení rozsahu poškození jater.

3. Mohu být očkován proti hepatitidě C?
Ne, v současné době není k dispozici žádná očkovací látka. Její vývoj je obtížný, neboť virus má několik různých molekulárních konfigurací, které se konstantně mění.

4. Existuje léčba HCV?
Ano, v současnosti je k dispozici několik léků, které mohou být použity při léčbě infekce HCV. Nejčastěji je používána kombinace dvou léků (interferon a ribavarin). Další nové léky jsou ve stadiu klinických zkoušek. Pravděpodobnost vyléčení se pohybuje od velmi nízkých hodnot do 80%, v závislosti na Vašem věku, pohlaví, typu viru a stupně poškození jater.

5. Jak se HCV přenáší na jiné osoby?
Osoba s detekovatelným množstvím HCV RNA v krvi je potenciálním přenašečem nemoci na jiné osoby. Hepatitida C se přenáší kontaminovanou krví. Mezi možnosti přenosu patří společné sdílení jehel a jiného „nářadí“ konzumenty drog, jako je kokain a heroin; používání kontaminovaného vybavení při tetování a piercingu; nákaza zdravotníků při poranění jehlou nebo jiným ostrým předmětem; z matky na dítě při porodu.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.