Albumin

Co je vyšetřováno?
Albumin je nevíce zastoupený protein krevní plazmy. Udržuje tekutinu v cévách, vyživuje tkáně, transportuje hormony, vitamíny, léky a ionty (např. kalcium) v organismu. Albumin je tvořen v játrech a jeho snížená hodnota odráží stupeň postižení jater. Koncentrace albuminu klesá při poškození jater, u onemocnění ledvin (nefrotický syndrom), u podvyživených osob, při zánětu nebo při šokovém stavu. Albumin stoupá při dehydrataci organismu.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán jehlou ze žíly

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vzhledem k tomu, že albumin je snížen u řady nemocí a stavů může pomoci při stanovení diagnózy, monitorování změn zdravotního stavu v průběhu léčby nebo při progresi nemoci.

Kdy je vyšetření požadováno?
Lékař požaduje vyšetření albuminu často spolu s dalšími testy u osob, které mají podezření na jaterní onemocnění nebo nefrotický syndrom.
Lékař též požaduje tento test při kontrole nutričního stavu například u pacienta, který krátké době výrazně zhubl.

Co výsledek vyšetření znamená?
Snížení koncentrace albuminu může znamenat jaterní onemocnění. Další vyšetření jaterních testů – enzymů, protilátek apod. pomůže stanovit přesnou diagnózu jaterní nemoci.
Snížení albuminu je u nemocí, kdy ledviny nejsou schopny zadržet albumin v krevním oběhu a albumin se ztrácí do moči. V této situaci je vhodné měřit množství albuminu (proteinu) v moči.
Snížená hodnota může být u zánětu, šoku a při malnutrici.
Snížená hodnota albuminu může být u stavů spojených s poruchou absorpce a trávení proteinů (např. celiakie, Cronova nemoc) nebo pokud jsou velké ztráty proteinů do střev.
Zvýšení albuminu je často odrazem dehydratace.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Řada léků zvyšuje koncentraci albuminu v krvi například anabolické steroidy, androgeny, růstové hormony a insulin.
V případě podávání většího množství intravenózních roztoků může být výsledek testu zkreslený (falešně snížená koncentrace).

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Má někdo vyšší riziko nálezu abnormálního výsledku koncentrace albuminu?
2. Existuje možnost vyšetření albuminu doma?
3. Jaký je rozdíl mezi vyšetřením albuminu, prealbuminu a mikroalbuminurií?

1. Má někdo vyšší riziko nálezu abnormálního výsledku koncentrace albuminu?
Osoby trpící chronickou jaterní nebo ledvinnou nemocí mají vyšší riziko nálezu abnormálních hodnot albuminu. Také osoby s poruchou vstřebávání živin trávicím traktem a osoby s déle trvajícími průjmy mohu mít abnormální hodnoty albuminu.

2. Existuje možnost vyšetření albuminu doma?
Ne, je možné vyšetřit vyšší, patologické koncentraci albuminu v moči pomocí orientačních testovacích papírků.

3. Jaký je rozdíl mezi vyšetřením albuminu, prealbuminu a mirkoalbuminúrií?
Albumin a mikroalbumin jsou stejné molekuly na rozdíl od prealbuinu, který má podobný název, ale úplně odlišnou molekulu. Vyšetření prealbuminu odráží zejména nutriční stav organismu, jeho vyšetření má význam před a po operačním výkonu nebo pokud jste hospitalizovaní a nebo užíváte nutriční doplňky. Bývá snížen také při těžkých zánětech a při katabolismu organismu. Albumin je vyšetřován zejména při onemocnění jater a ledvin nebo pro získání informace jak organismus vstřebává aminokyseliny. Albumin může být též použit pro monitoraci nutričního stavu, avšak změny prealbuminu jsou rychlejší a lépe detekují změny nutričního stavu v krátké době než albumin.
Vyšetření mikroalbuminurie je stanovení velmi malého množství albuminu v moči, které signalizuje riziko nebo již probíhající postižení ledvin při diabetu nebo hypertenzi.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.