HLA vyšetření

Co je vyšetřováno?
Lidské leukocytární antigeny (Human Leukocyte Antigens – HLA) jsou součástí Hlavního histokompatibilního systému (Major Hostocompatibility Complex – MHC). Každý člověk má svoji vrozenou, zděděnou kombinaci HLA antigenů (speciálních proteinů), které jsou prezentovány na površích všech jaderných buněk těla včetně bílých krvinek (leukocytů). Tyto antigeny jsou kódovány geny. Vyšetření HLA určuje tyto hlavní vrozené HLA geny a příslušné odpovídající antigeny přítomné na provrších buněk.

HLA antigeny a MHC systém hrají důležitou roli v řízení imunitního systému. Pomáhají imunitnímu systému rozeznávat, které buňky jsou tělu vlastní a které cizí. Buňky, které jsou odhaleny jako buňky tělu cizí mohou spustit imunitní odpověď zahrnující produkci protilátek.

Toto je zásadní pro transplantační medicínu – transplantaci tkání a orgánu/ů. Pro úspěšnost transplantace je důležitá shoda, nebo co nejpodobnější složení HLA genů dárce a příjemce. Pokud tomu tak není, darovaná tkáň je napadena a odmítnuta imunitním systémem příjemce. Výkonnou jednotkou je konkrétně jeden typ bílých krvinek - lymfocyty. Při transplantaci kostní dřeně, kdy je darována imunologicky aktivní tkáň, napadají v případě neshodného dárce naopak darované lymfocyty buňky příjemce. Tento proces se nazývá Reakce štěpu proti hostiteli (Graft-versus-host disease – GVHD)

U transplantací solidních (prostorových, celistvých) orgánů jako jsou ledviny nebo plíce je ideální najít dárce se shodnými antigeny jako má příjemce. Typová neshoda je tolerována do doby, než příjemce začne tvořit protilátky proti antigenům darovaného orgánu. Pro oddálení a minimalizaci odmítnutí (rejekce) darovaného orgánu jsou používány léky tlumící imunitní odpověď příjemce. Pokud je darovaný orgán kompatibilní s příslušným zamýšleným příjemcem, je mnohem větší pravděpodobnost, že bude orgán rozpoznán jako tělu vlastní a nebude odmítnut. HLA typizace a vyšetření krevní skupiny jsou využívány k nalezení vhodného orgánu a tkáně pro transplantaci tak, aby mezi dárcem a příjemcem byla shoda, nebo přijatelné množství neshod v HLA genech a antigenech.

Nalezení dárce, který je kompatibilní se zamýšleným příjemcem může být někdy složité. Jedním z důvodů je, že každý jednotlivý HLA gen může mít velké množství forem a variant (alel). Tento jev se nazývá polymorfismus. Navíc existuje více než 200 genů, které vytvářejí velké „rodiny genů“ HLA systému. Pokud vezmeme v úvahu, že existuje nesčíslně možných variant velmi početných forem HLA genů, může být problém najít vhodného dárce. Nicméně HLA geny, které se nachází blízko u sebe na chromozomu 6, jsou děděny společně jako skupina zvaná haplotyp. Dítě tedy zdědí po jednom haplotypu od každého z rodičů. To je také důvod, proč je větší šance nalézt dárce mezi členy rodiny. Tito mají stejnou skupinu HLA genů, na rozdíl od potenciálního nepříbuzného dárce. Často jsou nejvhodnějším dárcem pro transplantaci rodiče, děti nebo sourozenci.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve, obvykle odebraný jehlou z Vaší žíly na paži. Někdy se pro HLA typizaci používá vzorek získaný stěrem ze sliznice dutiny ústní.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?
Ne není nutná žádná příprava.

Jak je vyšetření využíváno?
Základní použití je pří hledání vhodného, kompatibilního dárce pro příjemce orgánu nebo tkáně. Různé druhy transplantací vyžadují odlišný stupeň shody mezi dárcem a příjemcem. Toto určuje, jaké testy jsou prováděny a jaké HLA geny jsou vyšetřovány.

• HLA typizace dárce a příjemce – tento krok zahrnuje vyšetření HLA alel. Může být provedeno metodou serologickou nebo DNA analýzou (DNA).
  Členové rodiny, kreří se dobrovolně rozhodli darovat kostní dřeň nebo orgán jsou vyšetřováni, zda jsou vhodní pro příbuzného, který potřebuje podstoupit transplantaci.
  Pokud se člověk chce stát všeobecným dárcem kostní dřeně, může se nechat zapsat do registru dárců jako je Český registr dárců krvetvorných buněk (Praha) a Český národní registr dárců dřeně (Plzeň).
  Poté je provedena HLA typizace a výsledky vyšetření jsou uloženy, aby mohly být porovnávány s výsledky lidí hledajících vhodného dárce.
• Screening HLA protilátek u příjemce – vyšetření HLA protilátek se provádí u příjemce, aby byly včas odhaleny přítomné protilátky, které by byly zaměřeny proti dárcovskému orgánu, či tkáni. Někteří lidé si po kontaktu s tělu cizími antigeny vytvořili HLA specifické protilátky. Kontakt s tělu cizím antigenem nastává v podstatě v těchto třech situacích: těhotenství, především mnohočetné těhotenství (expozice otcovské HLA, která prošla do těla ženy v buňkách plodu), transfúze krve nebo krevních destiček, předchozí transplantace orgánu. Přítomné HLA protilátky musí být uvažovány při výběru dárce, protože mohou potenciálně napadat darované tkáně s příslušným HLA antigenem.
  Vyšetření HLA protilátek může být periodicky opakováno a přehodnocováno, zda osoba čekající na vhodného dárce si nezačala vytvářet další HLA protilátky. Stanovení HLA protilátek může být prováděno i po transplantaci, aby se zjistilo, zda příjemce vytváří nové nebo zvýšil hladinu již tvořených protilátek.
• Lymfocytární Crossmatch (s dárcovskými lymfocyty) – tento krok nastává poté, co byl nalezen potenciální dárce. Pomáhá určit, zda potenciální příjemce má protilátky namířené proti antigenům na povrchu dárcovských lymfocytů. Sérum potenciálního příjemce je smícháno s bílými krvinkami dárce (T a B lymfocyty). Jakákoliv reakce (pozitivní výsledek) znamená možnou neshodu. Výsledky tohoto vyšetření by měly být hodnoceny samostatně, v kontextu se znalostí informací o přítomnosti specifických protilátek u příjemce a výsledků HLA typizaci dárce.

Někdy je vyšetření HLA používáno jako dodatečné pomocné vyšetření při diagnostice některých autoimunitních chorob. HLA systém je jedním z mechanismů zapojených do systému rozeznávání co je tělu vlastní a co cizí a následné imunitní odpovědi na cizorodé substance. Může nastat situace, že tělo začne nevhodně imunitně reagovat proti vlastním buňkám tvorbou protilátek (autoprotilátek). Určité alely HLA genů jsou asociovány (spojeny) s některými z těchto autoimunitních procesů (více viz Časté otázky 2).

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření příjemce pro transplantaci– typicky je primárně prováděno vyšetření HLA a protilátek v okamžiku, kdy je rozhodnuto o tom, že pacient má podstoupit transplantaci orgánu, či kostní dřeně. Nicméně vyšetření protilátek není nezbytné pro příjemce kostní dřeně. Výsledky vyšetření HLA ve v čase nemění.

Může být nezbytné periodicky opakovat vyšetření protilátek a jejich identifikace. Po událostech jako je gravidita nebo transfúze krve je třeba zjistit, zda případný příjemce nezačal vytvářet doplňkové protilátky. Někdy je HLA protilátky vytvoří po podání opakovaných krevních transfúzí nebo transfúzí krevních destiček. Stanovení HLA protilátek je používáno i posttransplantačně a sice ke zjištění, zda si příjemce nezačal tvořit nové protilátky, nebo zda se nezvyšuje hladina již přítomných protilátek proti transplantovanému dárcovskému orgánu. Přítomnost protilátek proti dárcovským antigenům spolu s výsledky jiných vyšetření jako je biopsie (odběr tkáně) z transplantovaného orgánu mohou ukazovat na to, že příjemce prodělává odmítnutí (rejekci) transplantovaného orgánu. Tato informace je důležitá pro lékaře pro zhodnocení rejekce jako takové a následně pro rozhodování o dalším léčebném postupu.

Vyšetření dárce pro transplantaci – HLA typizace se provádí u členů rodiny, aby se zjistilo, zda jsou vhodným dobrovolným dárcem pro potenciálního příjemce z rodiny, který potřebuje ledvinu, játra, plíce, kostní dřeň nebo jiný typ transplantace. HLA typizace se také provádí u nepříbuzných osob, kteří si přejí být dárcem kostní dřeně prostřednictvím registrů dárců.

Pokud je orgán od zesnulého dárce, HLA typizace se provádí tak rychle, jak je jen možné, aby bylo možno vyhledat potenciální/ho příjemce. Doba, po kterou je možno zachovat co největší životaschopnost orgánu či tkáně, se pohybuje od několika hodin po více než jeden nebo dva dny.

Lymfocytární crossmatch je prováděn, pokud je pomocí HLA typizace nalezen potenciální dárce. Tento test je možno provádět jako přednostní u transplantací orgánů, aby se vyloučila neshoda. Pokud se jedná o živého dárce, tento test se obvykle provádí více než jednou – v okamžiku prvotního nalezení dárce a znovu těsně před zahájením transplantace.

Co výsledek vyšetření znamená?
Pomocí HLA typizace jsou stanovovány specifické MHC antigeny, jejichž znalost je nezbytná pro transplantační medicínu. Geny a/nebo antigeny potenciálního příjemce jsou porovnávány s geny/antigeny potenciálního dárce. Výsledem je určení stupně shody a neshody. Větší stupeň shody poskytuje vyšší pravděpodobnost úspěchu transplantace. Úplná shoda ukazuje na to, že s vysokou pravděpodobností nebude darovaný orgán či tkáň příjemcem odmítnut.

Nepřítomnost HLA protilátek proti dárcovským HLA antigenům je velmi důležitým parametrem. Stav, kdy se najde vhodný dárce, ale příjemce tvoří protilátky proti HLA antigenům dárce, musí být pečlivě zvážen, protože čím více tvoří osoba HLA protilátek, tím větší je pravděpodobnost odmítnutí (rejekce) transplantátu.

Pozitivní (reaktivní) výsledek vyšetření je obvykle považován za vysoké riziko pro transplantaci, vysoké riziko rejekce transplantátu, kterou je, nebo není možno léčit různými imunosupresivními léky.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
HLA vyšetření se provádí ve specializovaných akreditovaných laboratořích. Vyšetření histokompatilbility je prováděno, pokud se hledá HLA vhodný dárce pro určitého příjemce. Imunogenetika se zabývá souvislostmi mezi imunitním systémem, genetikou a rozvojem chorob.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. K jakému dalšímu účelu je používáno vyšetřování HLA genů a antigenů než pro vyšetření orgánové a tkáňové slučitelnosti (kompatibility)?
Již v minulosti se HLA užívala k identifikaci osoby (soudní lékařství, kriminalistika) a k určování příbuznosti (určování otcovství), v současné době jsou pro tyto účely využívány především více specifická molekulárně genetická vyšetření. Dále je vyšetření HLA využíváno v transfúzním lékařství a sice pro diagnostiku HLA alosenzibilizace jejímž důsledkem může být například refrakternost (nulový efekt) na podání trombokoncentrátu (nálevu krevních destiček) nebo některé typy potransfúzních reakcí.

2. Je nějaký důvod, proč vyšetřit specifické alely HLA genů?
Ano. Některé alely HLA genů jsou spojeny s některými chorobami a autoimunitními onemocněními. Nejsou pro tyto choroby diagnostické, ale jsou užitečné jako pomoc při potvrzování nebo vylučování určité diagnózy. Souvislosti byly nalezeny mezi těmito alelami a těmito stavy:

3. Souvisí moje krevní skupina (ABO) s mými HLA geny a antigeny?
Ne. Přestože jsou oba systémy vrozené a jsou důležité pro slučitelnost (kompatibilitu) tkání, jsou na sobě vzájemně nezávislé.

4. Co je to reakce štěpu proti hostiteli (GVHD)?
GVHD je stav, který nastává pokud transplantované dárcovské imunitně aktivní buňky začnou napadat buňky a tkáně příjemce. Nejedná se tedy o reakci imunitního systému příjemce.
Kostní dřeň je měkká tkáň, která se nachází v kostech. Produkuje červené krvinky (erytrocyty) a bílé krvinky (leukocyty). Během GVHD jeden z druhů bílých krvinek – T-lymfocyty – vyvolají imunitní odpověď proti „cizím“ buňkám a tkáním příjemce. Tento stav může být mírný nebo závažný a někdy až život ohrožující. GVHD může být akutní, pokud nastane během 100 dnů po transplantaci, nebo chronická, vznikne-li později.

Čím větší je shoda v alelách mezi dárcem a příjemcem kostní dřeně, tím menší je riziko rozvoje GVHD. GVHD se léčí imunosupresivními léky, které snižují imunitního reakci darované kostní dřeně.

Další dotazy

Máte-li další otázky k vašemu vyšetření nebo potřebujete vysvětlit výsledky vašich testů, obraťte se na svého lékaře nebo příslušnou laboratoř.