Kardiomarkery

Kardiomarkery jsou enzymy, bílkoviny a hormony, které jsou spojeny s funkcí srdce, jeho poškozením nebo selháním. Některé tyto testy jsou specifické pro srdce, zatímco jiné jsou zvýšené také při poškození kosterních svalů ev. i jiných orgánů. Kardiomarkery se používají k diagnostickým a prognostickým účelům. Jsou často ordinovány lékaři, pokud někdo příjde na ambulanci s příznaky, jako je bolest nebo tlak na hrudníku, nauzea a dušnost. Tyto testy se ordinují spolu s ostatními laboratorními i mimolaboratorními metodami k odhalení srdečního selhání (což je často chronický progredující stav ovlivňující schopnost srdce plnit se krví a účinně ji čerpat do krevního oběhu) a akutního koronárního syndromu (AKS) stejně jako pro stanovení prognózy pro osoby, které mají srdeční infarkt. AKS představuje skupinu příznaků, které odrážejí náhlé snížení dodávky krve a kyslíku do srdce; jiné označení je ischémie. Toto snížení je často způsobeno buď zúžením koronární arterie (ateroskleróza nebo cévní spazmus) nebo prasknutím nestabilního aterosklerotického plátu s následnou tvorbou krevní sraženiny (trombu), který zcela uzavře věnčitou tepnu. Jestliže je dodávka kyslíku nízká, může vzniknou anginózní bolest; při kompletním uzávěru věnčité tepny nebo její velké větve nastává nejprve ischemie postižené části srdeční svaloviny, která postupně odumírá (nekróza). Cílem laboratorního vyšetření je přispěk k včasné diagnostice, aby léčba zabránila vzniku nekrózy, která by vedla k trvalé pourše funce srdce. Léčba spočívá v odstranění krevní sraženiny ve věnčité tepně a jejím zprůchodnění; udržení průchodnosti je obvykle zajištěno vložením tzv. stentu.

Jak již bylo uvedeno, cílem použití kardiomarkerů je schopnost zjistit přítomnost a závažnost akutního srdečního stavu jak rychle jen je možné (spolu s ekg a zobrazovacími metodami, jako je echokardiografie a angiografie), aby mohla být zahájena odpovídající léčba. Kardiomarkery musí být k dispozici nepřetržitě s rychlou časovou odezvou. Různé kardiomarkery mají různou dobu svého vzestupu, vrchol a pokles, což umožňuje jejich použití nejen ke zjištění progrese srdečního infarktu ale i k určení doby jeho vzniku a případného opakování. Mnohé kardiomarkery byly opuštěny, protože nejsou specifické pro poškození srdečního svalu. Podle Evropské kardiologické společnosti je jediným vhodným makerem poškození srdečního svalu kardiální troponin. Může se stanovit kardiální troponin T nebo I, nejlépe tzv. zvýšeně citlivou (hypersenzitivní) metodou: hs-cTnT, hs-cTnI. 

Poznámka: Kardiomarkery nejsou totožené s testy, které se používají ke screeningu zdravé populace ke zjištění rizika vzniku srdeční choroby.