Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření na parvovirus B19 se obvykle neprovádí u osob, u nichž infekce probíhá lehce a bez komplikací.
Využívá se především pro zjištění probíhající infekce nebo stanovení vnímavosti jedince k infekci u těch osob, které jsou ve zvýšeném riziku vzniku komplikací (např. pacienti se srpkovitou anémií).
K dispozici jsou 2 typy vyšetření:
1) Detekce protilátek
Odpovědí imunitního systému na probíhající parvovirovou infekci je tvorba 2 typů protilátek: IgM a IgG. Nejdříve se tvoří IgM protilátky, obvykle během 1 – 2 týdnů po expozici viru. IgM protilátky přetrvávají v krvi v detekovatelných hladinách několik měsíců, poté z organizmu vymizí. IgG protilátky se vytváří koncem 2. týdne po infekci, jejich hladina postupně vzrůstá a přetrvává v krvi po zbytek života. IgG protilátky zajištují prakticky celoživotní imunitu.
Detekci protilátek lze využít v případě zjišťování vnímavosti těhotných žen, které byly v kontaktu nemocnou osobou. Lze ji též využít u pacientů, u nichž se rozvinula akutní či chronická anemie nebo trvalé bolesti kloubů, které by mohly být důsledkem parvovirové infekce. Podle přítomnosti či nepřítomnosti IgG a IgM protilátek ve vzorku krve může ošetřující lékař určit, zda se jedná o akutní, nedávnou nebo již proběhlou infekci.
Vyšetření protilátek se obvykle neprovádí u dětí, které mají charakteristický průběh páté dětské nemoci, protože tato infekce je široce rozšířená a nezpůsobuje zásadní problémy u osob s neporušenou imunitou.
2) Detekce viru
Detekce viru spočívá v hledání genetického materiálu (DNA) parvoviru B19 ve vzorku krve, event. ve výjimečných případech ve vzorcích kostní dřeně, fetální krve nebo plodové vody. Detekce virové DNA se využívá především k určení aktivní infekce u pacientů s poruchou imunity, u nichž se rozvinula akutní nebo chronická anémie. Tito pacienti většinou nejsou schopni produkovat dostatečné množství protilátek tak, aby je bylo možno detekovat a aby se dokázali s infekcí sami vypořádat. Dále je toto vyšetření vhodné k průkazu virové infekce plodu u matek, které onemocněly parvovirovou infekcí nebo byly v kontaktu s nemocnou osobou.
Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření není obvykle vyžadováno u dětí, které mají klasický průběh infekce (motýlovitý exantém na obličeji, síťovitou vyrážku na trupu a končetinách). Tento typický vzhled vyrážky je pro ošetřujícího lékař dostatečným potvrzením právě probíhající infekce. Onemocnění obvykle odezní do 5 – 7 dní a jeho projevy jsou mírné.
Detekce IgG a IgM protilátek proti parvoviru B19 je možné provést u těhotných žen, které mají chřipkovité onemocnění a/nebo byly v kontaktu s osobou s parvovirovou infekcí. Vyšetření určí, zda těhotná žena prodělává akutní infekci nebo již onemocnění proběhlo v minulosti.
Vyšetření protilátek a/nebo DNA parvoviru B19 může být vyžadováno také u osob, u nichž se objevila akutní nebo chronická anémie či bolesti kloubů, u nichž má ošetřující lékař podezření, že mohou být následkem parvovirové infekce. U osob s poruchou imunity se obvykle provádí detekce DNA viru.
Vyšetření je vhodné opakovat s určitým časovým odstupem, pokud jsou první výsledky negativní a ošetřující lékař má stále podezření na probíhající parvovirovou infekci. Párové vzorky krve jsou vhodné k posouzení dynamiky tvorby protilátek v čase.
Co výsledek vyšetření znamená?
Detekce protilátek:
Přítomnost IgG i IgM protilátek značí, že testovaná osoba pravděpodobně prodělává nebo nedávno prodělala parvovirovou infekci. Právě probíhající infekce může být potvrzena vyšetřením hladiny IgG protilátek v párovém séru odebraném v odstupu 2 – 3 týdnů od 1. odběru. Vysoké hladiny IgG nepřinášejí pro diagnózu probíhající infekce takovou informační hodnotu jako zachycení jejich vzestupu. Pokud dojde k 4 x násobnému vzestupu hladiny IgG v párovém séru, je aktivní či nedávno prodělaná infekce potvrzena.
Pokud jsou detekovány pouze IgM protilátky, může se jednat o počátek akutní infekce, kdy ještě nejsou IgG vytvořeny. Vyšetření je vhodné opět opakovat s odstupem 2 – 3 týdnů ke sledování dynamiky IgG protilátek.
Pokud jsou detekovány pouze IgG protilátky, testovaná osoba prodělala onemocnění v minulosti a je vůči infekci imunní.
V případě, že jsou IgG i IgM negativní, pak testovaná osoba onemocnění nikdy neprodělala a je vůči infekci vnímavá. U těhotných žen, které jsou IgG seronegativní a byly v kontaktu s nemocnou osobou, je vhodné následné sledování jejich zdravotního stavu a vývoje plodu.
Pacient, který má klinické projevy odpovídající parvovirové infekci a přitom má nedetekovatelné nebo jen velmi nízké hladiny IgG a IgM protilátek, může prodělávat jiné onemocnění nebo není schopen produkovat dostatečné množství protilátek. Jedná se většinou o pacienty s významnou poruchou imunity, u nichž je nutné provést testování na přítomnost parvovirové DNA v krvi.
Detekce viru:
Pozitivní nález DNA parvoviru B19 v krvi svědčí o tom, že testovaná osoba je v daném okamžiku infikována příslušným virem. Negativita testu infekci nevylučuje, protože virus nemusí být v testovaném vzorku dostatečném množství tak, aby mohl být detekován.
Infekce plodu je ve většině případů zjištěna detekcí virové DNA u matky a u plodu.
Virová DNA je detekována většinou pomocí metody PCR. Tato metoda je optimální pro diagnostiku chronické parvovirové infekce u imunosuprimovaných pacientů, u nich je tvorba protilátek nekonstantní.
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Spolu s testováním protilátek a/nebo DNA parvoviru B19 může být provedeno i stanovení počtu retikulocytů. Toto vyšetření zjišťuje počet nových, nevyzrálých červených krvinek (retikulocytů) v periferní krvi. Parvovirus B19 napadá prekurzory červených krvinek v kostní dřeni, čímž vyvolává přechodný útlum jejich vyzrávání a vyplavovaní do periferní krve. Během akutní infekce se tudíž počet retikulocytů snižuje.
Parvovirus B19 způsobuje u osob bez jiné závažné choroby pouze krátkodobé samoúzdravné onemocnění. Léčba je indikována pouze k tlumení projevů nemoci (snížení teploty, tlumení bolesti kloubů) nebo k řešení závažné anémie.
Těhotné ženy, které onemocněly parvovirovou infekcí, jsou několik týdnů pod zdravotním dohledem s opakovanými ultrazvukovými kontrolami vývoje plodu. Ve většině případů k onemocnění plodu nedochází. Pokud dojde k rozvoji hydropsu nebo těžké anémii, může být provedena intrauterinní fetální transfuze krve (krevní převod skrze pupečníkovou tepnu). Parvovirus B19 nezpůsobuje vrozené vývojové vady u dětí.
