Trypsinogen

Co je vyšetřováno?

Trypsinogen je tvořen buňkami slinivky břišní, je transportován do tenkého střeva a dostává se u zdravých jedinců v malém množství do krve, lze ho prokázat i v moči. Trypsinogen představuje neaktivní formu trávicího enzymu trypsinu. V tenkém střevě je trypsinogen aktivován, přeměněn na trypsin pomocí enzymu obsaženého ve střevní sliznici. Trypsin se podílí na štěpení proteinů v potravě na menší části, které se nazývají peptidy. Osoby s nedostatečným množstvím trypsinogenu a trypsinu nemohou řádně trávit proteiny (bílkoviny).

U osob s cystickou fibrózou, může hlen v pankreatických cestách vedoucích do tenkého střeva zabraňovat vylučování trypsinogenu do střeva a tím následně zpomalovat štěpení proteinů v potravě. U kojenců se v některých zemích provádí screening pomocí vyšetření imunoreaktivního trypsinu (IRT). Kojenci s CF mohou mít v krvi několik měsíců zvýšené hodnoty IRT, přičemž u zdravých kojenců dočasně falešně zvýšené hodnoty trypsinogenu se za několik týdnů normalizují do normálních, nízkých hodnot.

U jiných chorob, jako je chronická pankreatitida a nádor pankreatu, může způsobit poškozená pankreatická tkáň nebo nádor v pankreatických cestách to, že se do tenkého střeva nedostává potřebné množství trypsinogenu. Obě příčiny způsobují pankreatickou insuficienci (nedostatečnost).

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve se odebírá novorozencům nebo kojencům z paty, kapka krve se nanese na filtrační papír nebo se odebere krev ze žíly na paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření imunoreaktivního trypsinu (IRT) je v některých zemích součástí novorozeneckého screeningu pro vyhledávání zvýšeného rizika cystické fibrózy a také pomáhá diagnostikovat pankreatickou insuficienci jak u dětí i dospělých.

Kdy je vyšetření požadováno

Vyšetření je v některých zemích součástí novorozeneckého screeningu pro vyhledávání zvýšeného rizika cystické fibrózy a v případech, kdy novorozenec nemá v prvních 24 až 48 hodinách po narození žádnou stolici a dále jako počáteční vyšetření na cystickou fibrózu u symptomatických kojenců, kteří nevytvářejí dostatečné množství potu aby mohly být vyšetřeny chloridy v potu.

Vyšetření trypsinogenu je rovněž požadováno v situacích kdy děti i dospělí mají příznaky cystické fibrózy a pankreatické dysfunkce, jako je trvalý průjem, páchnoucí, objemná a mastná stolice, příznaky podvýživy a příznaky nedostatku vitaminů.

Vyšetření trypsinogenu neslouží ke stanovení diagnózy, neboť kromě diagnózy CF a pankreatické dysfunkce existuje celá řada situací, při kterých můžeme nalézt při vyšetření IRT falešně pozitivní výsledek. V každém případě je třeba v případě pozitivity použít i další vyšetření. Pokud diagnostikujeme CF, požaduje se dále vyšetření chloridů v potu a především vyšetření mutace genu pro cystickou fibrózu (CF).

Co výsledek vyšetření znamená?
Pokud je koncentrace IRT zvýšená, kojenec může mít cystickou fibrózu; dále jak kojenec tak i dospělý mohou mít zvýšenou tvorbu pankreatických enzymů při pankreatitidě nebo nádoru pankreatu; nebo je výsledek vyšetření pozitivní falešně. Každopádně zvýšená koncentrace vyžaduje další vyšetření. Jestliže je koncentrace IRT negativní, ale kojenec má příznaky CF, pokračuje se vyšetřením chloridů v potu a vyšetřením mutace genu pro cystickou fibrózu (CF).

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Vyšetřením IRT nejde identifikovat heterozygotní nosiče mutace CF, neboť u nich není ovlivněna tvorba ani funkce trypsinogenu. U pacientů s diagnózou CF, stupeň zvýšení koncentrace IRT neodráží závažnost tohoto onemocnění.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jaká další laboratorní vyšetření může lékař požadovat pro kontrolu funkce pankreatu?
Nejčastějším je vyšetření amylázy nebo lipázy v krvi, dále může lékař požadovat vyšetření tuku ve stolici nebo vyšetření trypsinu/chymotrypsinu.

2 Testuje se každý novorozenec na CF?

V ČR ne.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.