Kyselina mykofenolová

Co je vyšetřováno?
Metoda stanovuje koncentraci kyseliny mykofenolové (MPA) v krvi. MPA je aktivní metabolit mykofenolátu, léčiva, které je primárně podáváno pacientům po transplantaci srdce, ledvin nebo jater, jako prevence odmítnutí orgánu, sekundárně pak pacientům s různými poruchami autoimunity. K dispozici jsou dvě formy tohoto léku, mykofenolát mofetilu a mykofenolát sodný.

Mykofenolát je metabolizován v játrech, nejprve za vzniku aktivní MPA a dále neaktivního glukuronidu MPA (MPAG). Tělesné buňky následně přeměňují část MPAG na MPA. Koncentrace MPA v krvi stoupá nejprve po prvotní přeměně léku na aktivní MPA a následně pak při MPAG na MPA. Většina MPAG a malé množství MPA se vylučuje močí.

Za normálních okolností lidský imunitní systém brání organismus před infekcí, přičemž se rozlišuje obrana „samostatná“ (autonomní) a „nesamostatná“ (neautonomní). Tento systém rozpoznává transplantovaný orgán jak cizí a začne se proti němu bránit. V případě autoimunních poruch detekuje imunitní systém jako cizí chybně vlastní buňky a tkáně. MPA patří ke skupině imunosupresivních léků, které předcházejí odmítnutí orgánu, zánětu a poškození tkáně. Jejich účinek inhibuje tvorbu enzymu nezbytného pro proliferaci T- a B-lymfocytů. To pak působí na snížení imunitních funkcí a tvorby protilátek.

Mykofenolát je podáván pacientů po transplantaci s dalšími imunosupresivy, jako např. cyklosporin a tacrolimus. Při léčbě autoimunních chorob se může mykofenolát podávat samostatně, i když pacienti mohou užívat i další léky. Podobně jako jiná imunosupresiva může mít mykofenolát vedlejší účinky a reakce a s jeho užíváním je spojeno i zvýšené riziko infekcí a vzniku lymfomu.

Obvykle se podává standardní dávka mykofenolátu a jeho účinky se monitorují klinicky. Hladina většiny imunosupresiv v organismu musí být udržována v úzkém terapeutickém rozmezí. Je-li jeho koncentrace příliš nízká, může dojít k odmítnutí orgánu, je-li příliš vysoká, může působit toxicky.Terapeutické rozmezí pro MPA však dosud nebylo jednoznačně definováno a lékaři se při léčbě většiny pacientů rozhodují podle symptomů. Pokud se lékař rozhodne pro monitorování MPA, nastaví a monitoruje určitou koncentraci, kterou pak dává do korelace s klinickými vedlejšími efekty a případně ji upravuje. Monitorování je obvykle časováno tak, že stanovení MPA se provede těsně před aplikací další dávky léku.

Jakým způsobem je odebrán vzorek pro vyšetření?
Vzorek je odebrán z pažní žíly pacienta.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
MPA je ordinována za účelem stanovení koncentrace léčiva v krvi. Na rozdíl od jiných imunosupresiv není dosud přesně určena terapeutická koncentrace MPA a lékař řídí dávkování při kombinované terapii podle výsledků monitorování interakce léku s dalšími imunosupresivy nebo ji koreluje s klinickými symptomy a vedlejšími účinky.

Pokud je mykofenolát kombinován s cyklosporinem nebo tacrolimem, monitoruje se koncentrace obou léků.

Jelikož MPA může snižovat počet bílých krvinek a způsobovat anemii, je třeba často kontrolovat i krevní obraz. Pravidelně by se měly vyšetřovat i další parametry, aby se zhodnotila funkce orgánů, protože koncentrace MPA může být ovlivňována i změnami funkce ledvin a jater.

Kdy je vyšetření požadováno?
Stanovení MPA a krevního obrazu se provádí obvykle častěji na začátku terapie, pak v pravidelných intervalech po celý průběh léčby. MPA se dále stanovuje při změně dávkování mykofenolátu, při změně dávkování ostatní léků, které pacient užívá a vždy, pokud se objeví symptomy, které ukazují na možné vedlejší účinky, toxicitu nebo odmítnutí orgánu.

Co výsledek vyšetření znamená?
Koncentrace MPA v krvi, které jsou příliš vysoké, mohou být pro organismus toxické, pokud jsou příliš nízké mohou vést k odmítnutí transplantovaného orgánu organismem příjemce. Jelikož terapeutická koncentrace MPA není dosud jednoznačně definována, řídí se lékaři při dávkování i klinickými příznaky vyskytujícími se u jednotlivých pacientů.

Pokud pacient dostává i jiná imunosupresiva a/nebo jiné další léky, je třeba, aby byly všechny ve vzájemné rovnováze. Pacienti by měli s transplantačním týmem a s ošetřujícími lékaři úzce spolupracovat.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Koncentrace MPA v krvi může být ovlivňována dalšími léky. Např. antacida nebo cholestyramin koncentraci MPA v krvi snižují. K lékům, které koncentraci MPA mohou zvyšovat patří ganciklovir, probenecid a acyklovir. Během léčby mykofenolátem by měly být vysazeny různé potravinové doplňky, fytofarmaka (imunostimulancia) apod.

MPA může snižovat účinnost orálních kontraceptiv, může vést k samovolnému potratu v prvním trimestru gravidity a k vrozeným novorozeneckým vadám. Ženy by během léčby MPA neměly otěhotnět ani kojit. Před začátkem léčby MPA by měl být ženám 2x proveden tzv. těhotenský test. Těhotné by se měly informovat u svého lékaře na možná rizika ohrožení plodu při případné léčbě.

Pacienti léčení MPA by měli konzultovat s ošetřujícím lékařem jakoukoliv vakcinaci.

U léčených pacientů se mohou projevit vedlejší efekty a komplikace, jako např. infekce a prodloužená doba hojení i když je dávkování mykofenolátu správné.

Patří k nim:

• Anémie
• Zácpa
• Průjem
• Nausea
• Nespavost
• Únavnost, vyčerpanost
• Bolest svalů
• Bolest žaludku
• Závratě
• Třes

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jak dlouho trvá léčba mykofenolátem?
2. Kde se provádí stanovení MPA?
3. Měli by být o léčbě mykofenolátem informováni i jiní lékaři, kteří pacienta ošetřují z jiných příčin?

1. Jak dlouho trvá léčba mykofenolátem?
Léčba je obvykle dlouhodobá, ale závisí to na individuálních podmínkách a odezvě pacienta na léčbu. Podávání mykofenolátu je jednou z více možností léčby. Pokud je pacient po transplantaci, pak bude léčen imunosupresivy (nebo kombinací léků) celý zbytek života. Pacientům s autoimunním onemocněním je ordinována léčba, která by omezovala možné poškození organismu a mírnila symptomy s nemocí spojené. Ošetřující lékař volí podle stavu pacienta optimální způsob léčby, který ale v průběhu času může být upravován.

2. Kde se provádí stanovení MPA?
V ČR provádějí tato vyšetření specializované zdravotnické laboratoře.

3. Měli by být o léčbě mykofenolátem informováni i jiní lékaři, kteří pacienta ošetřují z jiných příčin?
Ano, tato informace je pro ně velmi důležitá, jednak pro možné interakce MPA s jinými léky, dále pak proto, že MPA má imunosupresivní účinky. To může ovlivnit schopnost hojení ran, vakcinaci a může to vést ke zvýšení rizika vzniku některých nádorů (nádory kůže, lymfom).

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

RODAK, B.F. Hematology: Clinical Principles and Applications, 3rd Ed., Edingurgh: Saunders Elsevier, 2007

PENKA, M., BULIKOVÁ, A. Neonkologická hematologie, Praha: Grada, 2009

PECKA,M. Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: FINDR, 2004

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.