Další název:
Valproát, Convulex, Depakine, Orfiril
Oficiální název:
Kyselina valproová

Základní informace

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Proč se nechat vyšetřit?
Během užívání valproátu je nutné monitorovat hladinu tohoto léku v krvi na vhodné terapeutické hladině.

Kdy se nechat vyšetřit?
V lékařem stanovených intervalech během léčby, aby bylo možné zjistit jak nízké (neúčinné) tak vysoké (potencionálně toxické) koncentrace léku v krvi.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve ze žíly na paži pacienta.

Vyšetřovaný parametr

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Co je vyšetřováno?
Toto vyšetření měří koncentraci kyseliny valproové v krvi. Kyselina valproová součástí léků pro léčbu některých záchvatovitých onemocnění (známějších jako epilepsie). Je však také používána k léčbě migrény a bipolárních afektivních poruch v psychiatrii. Kyselina valproová může být kombinována i s jinými antiepileptiky jako je Fenytoin a Fenobarbital.

Záchvatovitá onemocnění ovlivňují schopnost mozku přenášet elektrické impulsy a ovládat mozkovou činnost. Během záchvatu mohou u pacienta nastat stavy bezvědomí, změny ve vidění, čichu a chuti a lze očekávat i křeče. Záchvaty mohou být provázeny akutními stavy, jako vysokými horečkami, traumaty hlavy, vážné infekce a vystavení vlivu toxinů; u chronických stavů pak u metabolických poruch a tumorů mozku. U mnohých případu není příčina známa. Četnost záchvatů bývá od jediné epizody před příležitostné záchvaty až k opakovaným záchvatům. Vzácně může mít pacient i záchvat který se nezastaví bez rychlé lékařské intervence. Někteří pacienti mají zkušenosti s pozáchvatovými projevy únavy a krátkým obdobím zmatenosti. Svalové křeče během záchvatu mohou vést ke zraněním a v některých případech mohou opakované záchvaty vést i k vážnému poškození mozku; u většiny pacientů však k tomu nedochází.

Bipolárních afektivních poruchy jsou psychické poruchy charakterizované fázemi mánie nebo hypománie, kterým předchází nebo po nich následuje fáze depresivní; porucha může trvat i několik dnů, týdnů až let. Během depresivní fáze má pacient stavy smutku, beznaděje a neschopnosti (zbytečnosti) a často myslí na sebevraždu. Při manické fázi onemocnění může být euforický, podrážděný, chybně se rozhoduje a jeho chování je rizikové.

Kyselina valproová je v někdy předepisována aby pomohla i v případech mimo bipolární poruchy, zejména manické, stejně jako u pacientů s opakovanými migrénami; v těchto případech však spíše než k léčbě pomáhá při prevenci recidivy nemoci.

Hladina kyseliny valproová musí být udržována v úzkém terapeutickém rozmezí. Při nízkých hladinách je nebezpečí recidivy příznaku onemocnění ( záchvaty, manie nebo migrény); při vysoké koncentraci v krvi hrozí výskyt vedlejších účinku léčiva. Tuto rovnováhu není snadné dosáhnout. Léčivo je metabolizováno v játrech a rychlost procesu je individuální u každého pacienta a závisí zejména na věku a zdravotním stavu jater. Navíc e hladina kyseliny valproová ovlivňována jinými léky, např. karbamazepinem, fenytoinem, Lamotriginem a Fenobarbitalem. Tyto zvyšují rychlost metabolismu kyseliny valproová a tím snižují její koncentraci v krvi. Dávkování kyseliny valproové musí být nastaveno pečlivě, aby bylo dosaženo stabilní koncentrace v krvi. Aktuální množství podaného léčiva pro dosažení stabilní koncentrace v krvi je u různých pacientů různé a může se s časem měnit.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve z žíly na paži pacienta.

Dobu odběru by měl určit ošetřující lékař v závislosti na dávkách léku, které pacient bere. Doporučuje se provádět odběr těsně před tím, než má pacient vzít další dávku léku (minimální hladina). Tím je zajištěno že v krvi je minimální efektivně působící dávka léku.

Vyšetření

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Hladina kyseliny valproové je vyšetřována proto, aby bylo možno určit její hladinu v krvi a sledovat její hladinu během léčby tak, aby byla ve vhodných léčebných mezích. Předepsaná dávka může být pak upravována nahoru nebo dolů podle výsledku vyšetření. Vyšetření může být prováděno v pravidelných intervalech nebo podle potřeby tak, aby byla zajištěna potřebná koncentrace v krvi. Další vyšetření pak mohou následovat, začne-li nebo skončí-li pacient užívat další léky, aby bylo možno sledovat jejich eventuelní vliv na hladinu kyseliny valproové. Rovněž může být vyšetření indikováno má-li pacient příznaky recidivy onemocnění. Lékař rovněž u pacienta sleduje nežádoucí účinky v počátku i průběhu léčby.

Tyto nežádoucí příznaky mohou zahrnovat nebo následující symptomy nebo jejich kombinace:

  • gastrointestinální poruchy jako nevolnost, zvracení, průjmy
  • závratě
  • neobvyklé ztráty nebo přibývání na váze
  • třes končetin
  • rozmazané nebo dvojité vidění, nekontrolované pohyby očí
  • kolísání nálady
  • neobvyklé modřiny a krvácení
  • kopřivka či vyrážky
  • ztráta vlasů
  • vzácně se vyskytuje dysfunkce jater a pankreatitida

Velmi mladí a staří pacienti jsou na výskyt nežádoucích účinků náchylnější. Některých případech je závažnost takového rázu, že je nutno aby lékař zvolil jiný lék.

Kdy je vyšetření požadováno?
Hladina kyseliny valproové je vyšetřována vždy když pacient začíná léčbu a/nebo když dochází k její změně ( doplnění o další lék, jeho změna či vysazení). Když je dosaženo žádoucí léčebné hladiny léku, je hladina kyseliny valproové sledována v pravidelných intervalech aby se zajistila její stabilita v daném rozpětí.
Test může být ordinován i tehdy, neodpovídá-li stav pacienta podanému množství léku. Je nutné zjistit, zda hladina léku v krvi není příliš nízká, léčba není účinná a/nebo zda pacient dodržuje určenou léčbu. Test může byt proveden i v případech, kdy si pacient stěžuje na vážné nežádoucí účinky a/nebo komplikace.
Pacient by měl lékaře informovat o době, kdy byl vzorek krve odebrán. Jelikož dávkování léku se individuálně mění a některé formy mají řízené uvolňování, může být doba odběru specifická. Zpravidla se doporučuje provést odběr těsně před podáním další dávky léku (nejnižší hladina). Tím zjistíme nejnižší koncentraci aktuálně přítomného léčiva v krvi.

Co výsledek vyšetření znamená?
Terapeutické rozpětí valproátu/kyseliny valproové je 50 – 120 mg/l. V tomto rozmezí hodnot většina pacientů nemá nežádoucí příznaky, ovšem odezvy na léčbu jsou individuální. Někteří pacienti mají příznaky záchvatu, kolísavé nálady nebo migrény i na dolní terapeutické hladině, zatímco druzí mohou mít nežádoucí reakce již v horní hranici doporučené hladiny léku. Pacienti by měli úzce spolupracovat s lékařem, aby bylo možno najít dávku a hladinu která jim bude co nejlépe vyhovovat. Obecně lze konstatovat, že pokud jsou koncentrace kyseliny valproové v doporučeném rozpětí, pacient nemá recidivu záchvatů, kolísání nálad nebo migrény a nemá významné nežádoucí účinky, lze považovat dávku léku za odpovídající.
Pacient by neměl zvyšovat, snižovat nebo ukončit svévolně léčbu bez konzultace s ošetřujícím lékařem, jinak riskuje návrat příznaků onemocnění a může ovlivnit funkčnost dalších léků, které bere. Dávkování je přísně individuální, vždy je určuje lékař. Jeho pokyny musíte v každém případě přesně dodržovat

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Kyselina valproová potlačuje metabolismus jiných léků proti záchvatům, jako je Karbamazepin, Fenytoin, Lamotrigin a Fenobarbital a tím zvyšuje jejich koncentraci v krvi. Užívá-li pacient i tyto léky, může být potřebné monitorovat i tyto léky laboratorními testy. I když vážná poškození jater jsou vzácná, může dojít během léčby k mírnému vzrůstu jaterních enzymů (ALT a AST) asi u 20% pacientů. Obvykle dochází k návratu do normálních hodnot i během léčby.
U těhotných žen, které užívají kyselinu valproovou je zvýšené riziko vývoje vážných vrozených vad, protože tento lék zvyšuje riziko defektů neurální trubice, jako je rozštěp páteře. Ženy ve fertilním věku, které chtějí otěhotnět by měly o svém záměru informovat svého lékaře.
Řada léků jak na předpis, tak léků volně prodejných a potravních doplňků může zvyšovat či snižovat nebo jinak ovlivňovat hladinu kyseliny valproové v krvi. O všech lécích které berete by měl vždy být zevrubně informován váš lékař, který rozhodne, zda jsou pro vás vhodné.
Kyselina valproová není vhodná pro všechny typy záchvatů a nemusí být účinná u každého pacienta.

Informace o laboratorním vyšetření

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

Časté otázky

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

1. Jak dlouho budu muset užívat kyselinu valproovou?
2. Jak se kyselina valproová užívá?
3. Mohu si měřit hladinu kyseliny valproová sám doma?

1. Jak dlouho budu muset užívat kyselinu valproovou?
Kyselina valproová se zpravidla bere každý den (někdy i víckrát denně) po celý život. Výjimku tvoří pacienti jejichž záchvaty mají přechodné - časově omezené příčiny, tam lze medikaci omezit na kratší dobu.

2. Jak se kyselina valproová užívá?
Formy jsou různé - tablety, tablety s postupným(řízeným) uvolňováním nebo jako sirup. Zpravidla se užívá spolu s jídlem pro minimalizaci žaludečních nevolností. Je důležité tablety polknout vcelku, nerozkousané, bay nebyl drážděn jícen a ústní sliznice.

3. Mohu si měřit hladinu kyseliny valproová sám doma?
Ne nelze. Test vyžaduje specializované přístroje a musí být proveden v laboratoři. Je vyžadován vzorek krve ze žíly na paži pacienta.

Zeptejte se nás

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

Literatura a odkazy

Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:

Zeptejte se nás

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.

Tento článek byl naposledy aktualizován 9. května 2015.