Alergie - testování

Co je vyšetřováno?

Tento test se používá pro stanovení množství alergen-specifického imunoglobulinu IgE v krvi. Tím se detekuje alergie na danou konkrétní látku.Imunoglobulin E (IgE) je protein spojený s alergickou reakcí. Za normálních okolností se nalézá v malých množstvích v krvi. IgE protilátka je součástí imunitního systému – ochrany před látkami vnějšího prostředí – „vetřelci“. Když je jedinec s predispozicí k alergii vystaven účinku potenciálního alergenu (např. jídlo, tráva, zvířecí alergeny) poprvé, dochází k senzibilizaci (zvýšení citlivosti). Tělo vyhodnotí potenciální alergen jako cizorodou látku a produkuje specifickou IgE protilátku, která se váže na žírné buňky (specializované buňky v tkáních – kůži, dýchacím a trávicím traktu) a basofily (druh bílé krvinky) v krevním řečišti. Žírné buňky se nacházejí v tkáních celého těla, nejvíce v kůži, dýchacích cestách a trávicím traktu. Při dalším střetnutí s alergenem IgE protilátky na žírných buňkách a basofilech rozeznají alergen a způsobí uvolnění histaminu a dalších látek z těchto buněk. To vede k rozvoji alergické reakce, která začíná v místě expozice.

Vyšetření alergen-specifických IgE protilátek se využívá od screeningu až po určení specifického alergenu. Měří se množství IgE protilátky v krvi. Testy jsou velmi specifické: včela proti čmelákovi, vejce proti vaječnému žloutku, Ambrózie třílistá proti Ambrózii vytrvalé. Je zde možné seskupování těchto vyšetření do panelů (např. potravinový panel či panel trav) nebo přímé vyšetření suspektního alergenu.

Vyšetření může být provedeno různými metodami. Tradiční vyšetření RAST (radioallergosorbent test) bylo ve většině laboratoří z velké části nahrazeno IgE-specifickou imunoanalýzou. Někteří lékaři označují všechna vyšetření alergen-specifických IgE za RAST i když tato specifická metodologie nemusí být shodná s metodou, která je ve skutečnosti používána laboratoří.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

POZNÁMKA: Když vás nebo blízkou osobu probíhající vyšetření znepokojují, zahanbují, nebo je těžce zvládáte, můžete si přečíst některý z následujících odkazů: Zvládání bolesti, diskomfortu a znepokojení, rady pro krevní vyšetření, rady pro pomoc dětem v průběhu vyšetření a rady pro starší pacienty k zvládnutí vyšetření.

Jiný článek, Sledujte vzorek, poskytuje náhled na odběr a zpracování krevního vzorku a výtěru.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření se využívá k zjištění alergie (hypersensitivity typu I) ke specifické látce nebo látkám u pacientů s akutními nebo chronickými alergickými symptomy. Používá se zejména v případech, kdy jiní členové rodiny trpí alergií a/nebo když se symptomy opakují a jsou spojeny s tzv. spouštěčem, kterým muže být určitá potravina, pobyt ve specifickém prostředí apod.

Vyšetření alergen-specifických IgE protilátek může být provedeno (místo jiných vyšetření na alergii), když pacient trpí dermatitidou či ekzémem (znaky alergie), užívá antihistaminikanebo antidepresiva, které by jiná vyšetření na přítomnost alergie znesnadňovaly, nebo když u jiného testu hrozí riziko závažné reakce. V tomto případě je vyšetření specifického IgE považováno za alternativu, která testovanou osobu neohrožuje možnou nežádoucí reakcí.

Vyšetření může být také provedeno k monitorování imunoterapie nebo sledování vývoje alergie s věkem u dětí. Hladina specifického IgE ovšem nemusí korelovat se závažností alergické reakce. Někteří jedinci, u kterých alergie s věkem vymizela, můžou vykazovat pozitivní specifické protilátky i po několik následujících let.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření alergen-specifických IgE protilátek je obvykle požadováno v případě přítomnosti symptomů, které mohou mít příčinu v alergii na jednu nebo několik látek.

Příznakya symptomy alergie mj. zahrnují:

• Vyrážku
• Dermatitidu,
• Ekzém,
• Zčervenání a svědění očí,
• Kašel, ucpávání nosu, rýmu,
• Astmu,
• Svědění v ústech,
• Bolesti břicha, zvracení, průjem.

Vyšetření muže být někdy požadováno při vyhodnocení efektivity imunoterapie nebo ověření, zda dítě "z alergie vyrostlo".

Co výsledek vyšetření znamená?
Normální negativní výsledky indikují pravděpodobnou nepřítomnost "pravé alergie". Odpovědina vystavení se alergenu zprostředkovanou IgE, ovšem výsledky musí být přesně interpretovány lékařem. I když je vyšetření IgE negativní, existuje malá šance, že se o alergii skutečně jedná.

Zvýšené hodnoty obvykle ukazují na alergii. Akutní reakce se může ale také vůbec nemusí, v případě pozitivního testu na specifické IgE, po vystavení se dané látce dostavit. Množství specifických IgE protilátek rovněž nemusí nutně odpovídat závažnosti případné reakce. Anamnéza a jiné testy na přítomnost alergie, provedené pod lékařským dohledem, jsou vhodnými nástroji pro potvrzení diagnózy.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
K nepřímému potvrzení přítomnosti alergie mohou pomoci další vyšetření jako celková hladina IgE protilátek, krevní obraz s diferenciálním rozpočtem (zde hlavně eozinofilů a bazofilů). Zvýšené hodnoty u těchto testů můžou být ovšem zvýšené i z jiných důvodů.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jaké další testy jsou pro testování přítomnosti alergie?
2. Můj test byl negativní, ale mám symptomy. Co jiného by to mohlo být?
3. Mé symptomy jsou obecně mírné. Jak je to závažné?
4. Zbavím se vůbec alergie?
5. Proč se mám vyhýbat čerstvému ovoci, když jsem alergický na pyl stromů?

1. Jaké další testy jsou pro testování přítomnosti alergie?
Kožní testy (např. prick-test) a zátěžový test jsou obvykle provedené alergologem nebo dermatologem. Váš lékař může rovněž zkusit vysazením a následným znovunasazením potravin z Vaší diety zjistit původ alergie. Je důležité, aby tyto testy byly prováděny pod dohledem lékaře, protože hrozí život ohrožující anafylaktická reakce.

2. Můj test byl negativní, ale mám symptomy. Co jiného by to mohlo být?
Můžete trpět geneticky podmíněnou hypersenzitivní poruchou, např. lepkovou intolerancí – celiakií, či enzymatickou poruchou, jako např. deficit laktasy, který způsobuje laktosovou intoleranci. Může to být i stav podobný alergii, který není zprostředkovaný IgE, u kterého není k dispozici specifický laboratorní test. Některá onemocnění můžou mít symptomy podobné alergickým. Je důležité, aby byly individuální případy řešeny s pomocí Vašeho lékaře

3. Mé symptomy jsou obecně mírné. Jak je to závažné?
Alergické reakce jsou hodně individuální. Mohou být více i méně závažné, lišit se jedna od druhé, časem se můžou i nemusí zhoršovat. Někdy může být reakce celková, dokonce až smrtelná.

4. Zbavím se vůbec alergie?
I když děti z některých alergií můžou „vyrůst“, u dospělých tomu tak není. Alergie, které způsobují nejhorší reakce, např. anafylaxe z ořechů, obvykle nevymizí. Zamezení kontaktu s alergenem a preventivní opatření pro případnou náhodnou expozici ve formě medikace jako antihistaminika a injekce adrenalinu jsou nejlepší volbou. Imunoterapie může pomoci omezit symptomy alergií, u kterých se expozici s alergenem nelze vyhnout, ale nepomáhá u potravinových alergií. U této léčby, která obvykle zahrnuje roky pravidelných injekcí, může být její trvání nedefinovatelně dlouhé.

5. Proč se mám vyhýbat čerstvému ovoci, když jsem alergický na pyl stromů?
Existují tzv. zkřížené reakce mezi alergeny ze vzduchu (v tomto případě se jedná o pyl) a ovocnými proteiny. Tělo může proto po požití ovoce vyvinout alergickou reakci v domnění, že reaguje na pyl. Jedná se ovšem o relativně málo se vyskytující jev.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.