Proč se nechat vyšetřit?
K průkazu mononukleózy
Kdy se nechat vyšetřit?
Pokud má pacient příznaky mononukleózy, zahrnující horečku, bolest v krku, nateklé žlázy a únavu
Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebrán ze žíly na ruce
Krevní obraz, Streptokoková angína, Protilátky viru Epsteina a Barrové, CMV, TORCH
Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se násProč se nechat vyšetřit?
K průkazu mononukleózy
Kdy se nechat vyšetřit?
Pokud má pacient příznaky mononukleózy, zahrnující horečku, bolest v krku, nateklé žlázy a únavu
Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebrán ze žíly na ruce
Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se násCo je vyšetřováno?
Vyšetření detekuje heterofilní protilátky, které jsou produkovány jako odpověď na infekci Epstein-Barrové virem (EBV). EBV je častá nákaza. Příznaky infekce jsou horečka, bolest v krku, zvětšené krční uzliny. Někteří pacienti mohou mít zvětšenou slezinu nebo zvětšená játra. Symptomy se obvykle objevují měsíc po nákaze a přetrvávají několik týdnů. Rozšiřuje se mezi lidmi přímým kontaktem pomocí slin nebo použitím společného nádobí. Často se infekce objevuje u dětí a způsobuje mírné příznaky, ale pokud se vyskytne u dospívajících, může až u poloviny nakažených způsobit infekční mononukleózu. Výskyt onemocnění je nejvyšší u populace mladých lidí, studentů nebo vojáků.
Mononukleóza obvykle sama odeznívá. Je charakteristická přítomností atypických bílých krvinek, heterofilních protilátek a EBV specifických protilátek u nakažené osoby. Okolo 70-80 % pacientů se vytváří heterofilní protilátky. Tyto proteiny nejsou specifické, ale pokud jsou nalezeny u adolescentů s příznaky mononukleózy, jsou dobrým znakem EBV infekce.
Pro diagnostiku infekce může být použit test k detekci specifických protilátek. Používá se také vyšetření krevního obrazu, kde se sleduje množství leukocytů a přítomnost abnormálních buněk monocytů.
Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán pomocí injekční stříkačky ze žíly na paži.
Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se násJak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Je něco dalšího, co bych měl(a) v souvislosti s tímto vyšetřením vědět?
Vyšetření je používáno k určení, zda má pacient infekční mononukleózu. Je často objednáván společně s krevním obrazem. Krevní obraz ukazuje, zda není zvýšen počet bílých krvinek, nebo zda je přítomen významný počet abnormálních lymfocytů. S tímto vyšetřením může být proveden streptokokový test ke zjištění, zda pacient nemá streptokokovou infekci místo mononukleózy.
Pokud je výsledek testu negativní, ale lékař má stále podezření na mononukleózu, může nechat zopakovat vyšetření o týden později a/nebo nařídit vyšetření specifických EBV protilátek k průkazu nebo vyloučení EBV infekce.
Vyšetření je prováděno, pokud mladí pacienti mají příznaky mononukleózy jako je horečka, bolest hlavy, bolest v krku, zvětšené uzliny nebo únava. U některých pacientů se objeví bolest břicha, zvětšená slezina nebo játra, vyrážka. Pokud je výsledek negativní, ale podezření na mononukleózu je stále vysoké, může být test zopakován později.
Co výsledek vyšetření znamená?
Pokud má pacient pozitivní výsledek vyšetření, zvýšené množství bílých krvinek, abnormální lymfocyty (monocyty) a příznaky mononukleózy, potom má infekční mononukleózu. Pokud je výsledek negativní, ale jsou přítomny symptomy a abnormální lymfocyty, pravděpodobně je příliš brzy na detekci heterofilních protilátek nebo je pacient neprodukuje. Vyšetření specifických EBV protilátek a/nebo opakovaný průkaz heterofilních protilátek na mononukleózu může potvrdit nebo vyloučit mononukleózu.
Většina malých dětí neprodukuje heterofilní protilátky, proto i v případě nákazy EBV mají negativní výsledek vyšetření. Tato populace je zřídka testována, protože většinou nemají symptomy infekční mononukleózy.
Pacienti s negativním vyšetřením a s malým množstvím nebo bez abnormálních lymfocytů mohou být nakaženi jinými mikroorganismy, které způsobují příznaky podobné mononukleóze (např. cytomegalovirus nebo toxoplasmóza).
Pokud se infekce vyskytne během těhotenství, je důležité určit původce nákazy, protože někteří tito původci způsobují komplikace v těhotenství a poškozují plod. Je také důležité vyvrátit streptokokovou anginu, protože bývá léčena antibiotiky.
Je něco dalšího, co bych měl(a) v souvislosti s tímto vyšetřením vědět?
Toto vyšetření je rychlé a jednoduché, ale prokazuje heterofilní protilátky ne EBV specifické protilátky. Může být falešně pozitivní v případě některých lymfomů, systémového lupus erythematosus a některých gastrointestinálních nádorů (ačkoli se v těchto případech nepoužívá k diagnóze nebo screeningu).
Pokud je výsledek vyšetření negativní, nebo chce lékař získat více informací o přítomnosti EBV infekce, může objednat test na detekci specifických EBV protilátek. Toto vyšetření může prokázat, zda je pacient vnímavý k EBV, zda má v současné době infekci, měl infekci v minulosti nebo má opakovanou infekci EBV.
Množství heterofilních protilátekklesá za čtyři týdny po nákaze.
Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se násInformace o laboratorním vyšetření naleznete zde.
Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se nás1.Jak vážná je nákaza infekční mononukleózy?
2. Je mononukleóza opravdu onemocnění "z líbání"?
3. Způsobuje Epstein-Barrové virus chronický únavový syndrom?
4. Můžu dostat infekční mononukleózu více než jednou?
5. Může EBV způsobovat jiné vážné problémy?
1. Jak vážná je nákaza infekční mononukleózy?
Příznaky onemocnění obvykle přejdou bez léčby během jednoho až čtyř měsíců. Někdy může dojít ke zvětšení sleziny nebo jater, což může poškozovat pacienta, dokud se orgány nevrátí do normálního stavu. Vzácné je poškození srdce nebo centrálního nervového systému. Infekční mononukleóza může způsobit nebezpečné selhání jater u mužů s XLP genem. V tomto případě je nákaza fatální.
2. Je mononukleóza opravdu onemocnění "z líbání"?
Šíření viru vyžaduje kontakt se slinami infikované osoby (při líbání). Virus také mohou přenášet kapénky slin na dětské hračce, sklenici s vodou, zubním kartáčku nebo rukou. Běžně nedochází k přenosu viru vzduchem nebo krví. Inkubační doba je 4-6 týdnů.
Lidé nakaženi infekční mononukleózou jsou schopni šířit virus týdny. Někteří zdraví lidé, kteří byli v minulosti infikováni, mohou občas během života virus vylučovat a šířit, jejich testování se však neprovádí. Je tedy nemožné zabránit šíření viru. Většina lidí je během života infikována EBV virem, aniž by u nich proběhla mononukleóza.
3. Způsobuje Epstein-Barrové virus chronický únavový syndrom?
Neexistuje klinická studie prokazující, že EBV způsobuje chronický únavový syndrom. Pro více informací navštivte stránky Centra pro kontrolu a prevenci chorob.
4. Můžu dostat infekční mononukleózu více než jednou?
Ikdyž příznaky onemocnění obvykle odezní během 1 až 2 měsíců, EBV zůstává neaktivní v některých buňkách po zbytek života. Virus se může pravidelně aktivovat a je obvykle nalézán ve slinách infikované osoby. Opakovaná infekce je obvykle bez příznaků onemocnění.
5. Může EBV způsobovat jiné vážné problémy?
EBV bývá spojován s výskytem některých nádorů, jako je Burkittův lymfom, Hodgkingova choroba, nasofarynfeální karcinom, lymfomy (v průběhu AIDS), pokračují studie jeho možných souvislostí s dalšími nádory. Výskyt těchto onemocnění je velmi vzácný.
Pokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se násPokud máte jakýkoliv dotaz k tématu, tak nám neváhejte napsat:
Zeptejte se násPOZNÁMKA:
Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.
DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:
BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.
LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.
MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.
RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.
ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.
Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.
Tento článek byl naposledy aktualizován 22. února 2014.