Analýza peritoneální tekutiny

Co je vyšetřováno?
Peritoneální tekutina je taková tekutina, která v dutině břišní slouží jako lubrikant. Nachází se v malém množství mezi jednotlivými vrstvami peritonea. Produkují ji mesotheliální buňky v membránách a jejím úkolem je zvlhčovat vnější stranu jednotlivých orgánů a zmenšovat tak tření vznikající během trávení jejich pohybem.
Zánět peritonea (peritonitida) a/nebo nadbytečné hromadění tekutiny v peritoneu (peritoneální efuse nebo břišní vodnatelnost) může být zapříčiněn mnoha onemocněními a stavy. Analýza peritoneální tekutiny se skládá ze skupiny testů, které se využívají pro zjištění příčiny potíží. Existují dva hlavní důvody, proč se v dutině břišní hromadí tekutina:

• Hromadění tekutiny může být způsobeno nerovnováhou mezi tlakem krve v cévách (který vypuzuje krev z cév) a množstvím krevních proteinů (které se snaží udržet krev v řečišti). Tekutina, která se potom hromadí, se nazývá transsudát. Nejčastější příčinou vzniku transsudátů je cirhóza a nebo kongestivní selhání srdce.
• Hromadění tekutiny může být také způsobeno poraněním nebo zánětem peritonea. V tomto případě se nahromaděná tekutina nazývá exudát. Tento typ tekutiny bývá způsobený například infekcí, zhoubným onemocněním (metastázující rakovina, lymfom, mesotheliom), revmatickými chorobami nebo systemovou lupus erythematosus.

Je důležité odlišit, o který typ tekutiny se jedná, protože nám tato znalost výrazně pomůže při správném diagnostikování onemocnění. Lékaři používají iniciální sadu testů (vyšetření počtu buněk, albumin a vzhled tekutiny), aby mohli odlišit transsudáty od exudátů. Jakmile je typ tekutiny určen, mohou být vykonány doplňující testy k přesnější identifikaci, o kterou nemoc či o jaké potíže způsobující peritonitidu nebo vodnatelnost se jedná.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek peritoneální tekutiny odebírá lékař za pomoci stříkačky a jehly. Tento odběr se nazývá paracentesa.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?
Před odběrem je třeba se jít vymočit.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Analýza peritoneální tekutiny se používá při diagnostikování příčin hromadění tekutiny v peritoneu (břišní vodnatelnost) a/nebo zánětu peritonea (peritonitida). K hromadění tekutiny dochází ze dvou hlavních důvodů a k jejich odlišení se používá iniciální sada testů (albumin, počet buněk a vzhled). Tyto testy umožňují odlišit dva typy tekutiny, které se mohou tvořit:

Nerovnováha mezi tlakem v cévách (vytlačuje krev ven z řečiště) a množstvím proteinu v krvi (udržuje krev uvnitř cév) může vést k hromadění tekutiny, které se potom říká transsudát. Nejčastější příčinou jeho vzniku je cirhoza nebo kongestivní srdeční selhání. Pokud výsledky vyšetření stanoví, že daná tekutina je transsudátem, není většinou potřeba provádět žádná další vyšetření.

Poranění nebo zánět peritonea může způusobit abnormální hromadění tekutiny (nazývané exudát). Exudáty jsou spojeny s mnohými stavy a onemocněními, proto je třeba kromě iniciální vyšetření provést ještě doplňující testy, které pomohou diagnostikova pravou příčinu hromadění. Mezi tyto vyšetření patří:

• Infekční onemocnění způsobené viry, bakteriemi nebo houbami. Mohou vznikat přímo v peritoneu, kupříkladu při prasknutí apendixu, protržení střev nebo stěny břišní, mohou sem být zavlečeny v průběhu operace a nebo se mohou do peritonea rozšířit z jiných částí těla.
• Zánětlivé stavy: peritonitida způsobená některými chemikáliemi, ozářením nebo vzácně i poruchami autoimunity.
• Další stavy: onemocnění ledvin a pankreatitida.

Kdy je vyšetření požadováno?
Analýza peritoneální tekutiny může být vyžádána, pokud má lékař podezření, že pacient může mít potíže nebo onemocnění vyvolávající peritonitidu nebo břišní vodnatelnost. Vyšetření může být také vyžádáno, pokud má pacient:

• Břišní vodnatelnost neznámého původu
• Bolesti či citlivost břicha
• Protržení střev
• Podezření na zhoubné onemocnění v dutině břišní

Co výsledek vyšetření znamená?
Iniciální sada testů provedená na vzorku peritoneální tekutiny slouží k rozlišení transsudátu od exudátu.
Transsudát:

• Fyzikální vlastnosti: tekutina se zdá být čirá
• Hladina albuminu – snížená
• Vyšetření počtu buněk – jen malé množství buněk

Jakmile je tekutina ustanovena jako transsudát, není již třeba vykonat další dodatečná vyšetření. Devadesát procent tekutin při břišní vodnatelnosti jsou transsudáty způsobené buď cirhozou jater nebo kongestivním selháním srdce.

Exudáty:

• Fyzikální vlastnosti – tekutina se zdá zakalená
• Hladina albuminu – vyšší než obvykle
• Vyšetření počtu buněk – zvýšený

Exudáty mohou být způsobeny širokou škálou onemocnění a potíží a k přesné diagnose jsou většinou potřeba další doplňková vyšetření. Mohou být způsobeny například infekcemi, poraněními, různými typy rakoviny nebo pankreatitidou. Zde je soupis doplňujících vyšetření, které si může lékař vyžádat podle předpokládané příčiny:

Fyzikální charakteristika – za normálních okolností je vzorek perikardiální tekutiny tmavě žlutě zbarvený a čirý. Abnormální výsledky napovídají, který stav nebo onemocnění by mohl exudáty způsobovat. Příklady onemocnění:

• Žlutá může ukazovat na onemocnění jater, mléčná na potíže související s lymfatickým systémem a nazelenalá souvisí se žlučí.
• Načervenalá peritoneální tekutina může indikovat přítomnost krve
• Zakalená hutná peritoneální tekutina může poukazovat na přítomnost mikroorganismů a/nebo bílých krvinek, což ukazuje, že v oblasti probíhá zánět

Chemické vyšetření – mezi vyšetření prováděné jako doplněk k testu na albumin patří například:

• Glukosa – obvykle stejná jako hladina glukosy v krvi. Při infekci může být snížená
• Amylasa – zvyšuje se při onemocnění slinivky
• Alkalická fosfatasa – zvyšuje se při poruchách střev
• Tumorové markery – používají se k identifikaci zhoubného onemocnění

Mikroskopické vyšetření – může se provést, pokud existuje podezření na infekci nebo na rakovinu. V běžné peritoneální tekutině je obsaženo malé množství bílých krvinek (BK) a žádné červené krvinky (ČK) nebo mikroorganismy. V laboratořích je možné vyšetřit kapku peritoneální tekutiny a/nebo k jejímu vyšetření použít speciální centrifugu (cytocentrifuga).Dojde tak ke zkoncentrování buněk tekutiny u dna zkumavky. Vzorky jsou naneseny na podložní sklíčko, obarveny speciálními barvivy a provede se vyhodnocení jednotlivých typů buněk zastoupených ve vzorku.

• Vyšetření počtu buněk - spočítá se celkový počet BK a ČK ve vzorku. Zvýšený počet BK se objeví v případě infekce nebo zhoubného onemocnění.
• Diferenciální krevní obraz bílý – vyhodnocení procentuálního zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek. Pokud se objeví zvýšený počet neutrofilů, je v těle přítomna bakteriální infekce.
• Cytologie – vzorek je po cytocyntrifugaci podroben speciálnímu barvení a pod mikroskopem se zkoumá, zda se v něm objeví nějaké abnormální buňky nebo odlišné bílé krvinky. Diferenciální krevní obraz bílý nám může pomoct zjistit přítomnost nádoru či zda je přítomnost těchto buněk v těle vázána na nějakou infekci nebo nádor.
• Test na infekční onemocnění – pokud je podezření na infekci, mohou být udělány další testy zkoumající mikroorganismy
• Gramovo barvení – přímé sledování bakterií a hub pod mikroskopem. Žádný z těchto organismů by v peritoneální tekutině neměl být přítomný.
• Bakteriální kultivace a vyšetření citlivosti - vyžádán, pokud je potřeba určit jakékoliv mikroorganismy, které vyrostou při kultivaci. Pokud jsou bakterie v kultuře přítomny, provede se vyšetření citlivosti, aby mohla být vybrána vhodná antimikrobiální léčba. Pokud v kultuře žádné bakterie nevyrostou, nemusí výsledek nutně znamenat, že v těle není přítomna žádná infekce; mikroorganismy mohou stále být přítomny v malém množství nebo může být jejích růst na kultuře pozastaven předchozí antibiotickou léčbou.

Mezi další vyšetření peritonální tekutiny na infekční onemocnění patří testy na viry, mykobakterie (AFB barvení a kutlivace) a na parasity, tyto testy nejsou ale příliš časté.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Pro možnost porovnání výsledků vyšetření peritoneální tekutiny může být navíc vyžádáno vyšetření glukosy nebo albuminu. Pokud má lékař podezření na systémovou infekci, může být jako doplňkový test k analýze peritonální tekutiny proveden odběr krve

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co je to paracentesa a jakým způsobem se provádí?
2. Existují i jiné důvody, proč provést paracentesu?
3. Existují i jiné postupy, které by se používaly při diagnóze potíží v peritoneu?

1. Co je to paracentesa a jakým způsobem se provádí?
Paracentesa je odstranění peritoneální tekutiny z břišní dutiny za pomoci jehly, násady a nádoby, kterou lze připojit ke zdroji podtlaku (vakuum). Pacient je položen na podložku a podepře se mu hlava. Lékař aplikuje místní anestetikum, poté vsune jehlu do dutiny břišní a odejme vzorek.

2. Existují i jiné důvody, proč provést paracentesu?
Ano. Někdy se paracentesa provádí, pokud je potřeba odsát z břicha nadbytečnou tekutinu. Objem odstraněné tekutiny může být významný – někdy i více než 4 litry. U některých onemocnění je zákrok třeba provádět pravidelně.

3. Existují i jiné postupy, které by se používaly při diagnóze potíží v peritoneu?
Ano. Pokud má lékař podezření na krvácení v dutině břišní, přičemž se tento stav nijak neprojevuje (břicho není nateklé), může být proveden výplach dutiny břišní. Výplach se provádí vsunutím tubičky o malém průměru (katetru) do peritonea, infuzí malého množství sterilní tekutiny a následného vyjmutí tekutiny. Následuje kontrola tekutiny, při které se určuje, zda není přítomna krev. Obvykle se také provede vyšetření počtu buněk v tekutině.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.