Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?
Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření antigenu vWF a aktivity vWF (Ristocetin kofaktor) se provádí pří vyšetřování krvácivého stavu a to buď samostatně, nebo v kombinaci s vyšetřením koagulačního faktoru VIII a dalšími testy jako je vyšetření krevního obrazu, trombocytů, funkčního vyšetření trombocytů (např. agregace destiček), PT (protrombinový test) a/nebo APTT (parciální tromboplastinový test). Vyšetření vWF je v prvé řadě indikováno při pátrání po příčině krvácivé příhody nebo při výskytu nadměrného krvácení v osobní nebo rodinné anamnéze a dále ke stanovení diagnózy von Willebrandovy choroby (vWCH).
Pokud je výsledek jednoho z vyšetření mimo referenční meze nebo je v mezích, ale přetrvává závažné podezření na vWCH, vyšetření se opakují s časovým odstupem. Následující testy patří do skupiny vyšetření vWF, které poskytují více informací a pomohou rozlišit mezi jednotlivými subtypy:
Poměr vWF:RCo / vWF:Ag
- Stanovení vazebné kapacity vWF pro F VIII
- Stanovení vazebné kapacity vWF na kolagen
- Agregace trombocytů po stimulaci ristocetinem (RIPA)
- Molekulárně genetické vyšetření - průkaz mutace (typ 2N a typ 3) – přínos v prenatální diagnostice
- Analýza multimerů vWF – vWF je bílkovinný (proteinový) komplex, který existuje v podobě multimerů o různé velikosti. Tento test ukazuje zastoupení jednotlivých kategorií multimerů a pomáhá tak rozlišit subtypy typu 2.
Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření antigenu vWF a aktivity vWF (Ristocetin kofaktor) se provádí při vyšetřování krvácivého stavu po provedení základních screeningových testů (vyšetření funkce destiček, PT, APTT) a to buď samostatně, nebo v kombinaci s vyšetřením koagulačního faktoru VIII. Vyšetřují se v případě výskytu krvácivých stavů v osobní a rodinné anamnéze (krvácivého stavu u vyšetřovaného člověka, v jeho rodině). Vyšetření na vWF mohou být opakována, pokud výsledky jsou v mezích normy, ale trvá závažné podezření na výskyt vWCH.
Pokud výsledky vyšetření ukazují na přítomnost vWCH, poté se doplňují další testy, které pomohou určit přesný subtyp vWCH.
Co výsledek vyšetření znamená?
Interpretace výsledků vyšetření vWF může být náročná a může vyžadovat poradu s lékařem specializujícím se na krvácivé choroby – hematologem, obzvláště pří stanovování subtypu vWCH. Lidé, kteří mají lehkou formu vWCH mohou mít v některých situacích normální hodnoty antigenu a aktivity vWF a naopak lidé, kteří nemají vWCH mohou mít středně snížené výsledky testů.
U lidi, kteří mají výsledky screeningových testů používaných při zjišťování krvácivých chorob v mezích normy, nebo hraničně prodloužené a mají výrazně sníženou hladinu antigenu a aktivity vWF, je podezření, že mají kvantitativní deficit (nedostatek) tedy Typ 1, mnohem vzácněji by se mohlo jednat o získaný typ vWCH. Pokud není přítomen žádný, nebo jen malé množství vWF a faktoru VIII, může se jednat o Typ 3 vWCH. Tento typ se typicky projevuje krvácením v časném dětství a může připomínat hemofilii A (nemoc postihující muže, způsobená deficitem koagulačního faktoru VIII).
Pokud je hodnota antigenu vWF normální, nebo lehce snížená a aktivita vWF (Ristocetin kofaktor) je snížená, může se jednat o Typ 2 vWCH. K určení subtypu je nutné provést další testy/vyšetření.
VWF je tzv. reaktantem akutní fáze a zvýšené hodnoty antigenu a aktivity vWF jsou přechodně při infekčních onemocněních, zánětech, poraněních a po fyzickém a emočním stresu. Zvyšují se také během těhotenství a pří užívání estrogenů v rámci hormonální antikoncepce.
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Typ krevní skupiny ovlivňuje množství vWF. Lidé s krevní skupinou 0 mají hladinu vWF zhruba o 25 % nižší, než lidé s ostatními krevními skupinami.
Pokud je hladina vWF hraniční, může být užitečné porovnat hladinu vWF s ostatními reaktanty aktutní fáze (jako je CRP a/nebo fibrinogen). Hraniční hodnota vWF a výrazně vysoká hladina CRP a/nebo fibrinogenu mohou ukazovat na vWCH.
VWF je tvořen megakaryocyty a endoteliálními buňkami vystýlajícími vnitřek cév. Pokud je ho třeba, je uvolněn z krevních destiček a endoteliálních buněk.