Fibrinogen

Co je vyšetřováno?
Fibrinogen je z koagulační faktorů (faktor I), je to protein nezbytný pro tvorbu krevní sraženiny. Je produkován v játrech a uvolňován do krevního oběhu dle potřeby spolu s dalšími koagulačními faktory. V případě poranění tkáně, nebo cévní stěny dochází v průběhu procesu zvaném hemostáza k vytvoření krevní zátky v místě poranění. Tato zátka pomáhá zastavit krvácení. Celý proces začíná tím, že malé buněčné fragmenty zvané krevní destičky přilnou a shluknou se v místě poranění. Zároveň dochází k aktivaci koagulační kaskády, k postupné aktivaci jednotlivých koagulačních faktorů. Tato kaskáda vede k vytvoření rozpustného fibrinu, ten je poté přeměněn na nerozpustná fibrinová vlákna. Ta se příčně spojují do fibrinové sítě a stabilizují krevní sraženinu. Výsledkem je vytvoření nerozpustné fibrinové zátky v místě poranění, která společně s krevními destičkami vytvoří stabilní krevní sraženinu. Tato zabraňuje další krevní ztrátě a zůstává v místě poranění do doby jeho úplného zhojení.

Aby bylo možno vytvořit stabilní krevní zátku, musí být k dispozici dostatečné množství krevních destiček a jednotlivých koagulačních faktorů, které musí být navíc dobře funkční. Příliš málo, nebo přítomnost nefunkčních krevních destiček a/nebo koagulačních faktorů mohou způsobit krvácivé příhody a/nebo trombózy. K posouzení hemostázy se používá celá řada testů, včetně vyšetření fibrinogenu. Je známo, že vyšetřovací koagulační metody jsou založeny na pozorování stavů, které jsou v laboratoři uměle vyvolány ve vyšetřovaném vzorku ve zkumavce (in vitro), a nemusejí nezbytně nutně odrážet aktuální pochody v těle (in vivo). Nicméně přesto mohou být použity k hodnocení jednotlivých součástí systému hemostázy (bližší informace viz vysvětlení koagulační kaskády). Vyšetření funkční aktivity fibrinogenu hodnotí tu část koagulačního procesu, kdy se tvoří z rozpustného fibrinogenu fibrinová síť. Probíhá tak, že do vyšetřovaného vzorku se přidá trombin. Tím je obejde zbytek koagulačních faktorů a výsledek závisí pouze na přítomném fibrinogenu.

• Vyšetření funkční aktivity fibrinogenu - měří se čas potřebný k vytvoření fibrinového vlákna po přidání standardizovaného množství trombinu do vzorku vyšetřované plazmy. Hodnotí funkci fibrinogenu, tedy schopnost změny fibrinogenu na fibrin. Čas potřebný k vytvoření sraženiny přímo koreluje s množstvím funkčn&´ho fibrinogenu ve vzorku. Zpomalení tvorby sraženiny může být způsobeno sníženou koncentrací normálně funkčního fibrinogenu nebo přítomností nefunkčního fibrinogenu.
• Vyšetření antigenu fibrinogenu - využívá specifických protilátek, které se váží na fibrinogen ve vyšetřovaném vzorku. Toto vyšetření poskytuje informace o množství, nikoliv o funkční aktivitě fibrinogenu

Fibrinogen je jedním z krevních faktorů zvaných reaktant akutní fáze. Hladina fibrinogenu v krvi spolu s dalšími reaktanty akutní fáze prudce narůstá v případě akutního zánětu, nebo poškození tkání. Vyšetření reaktantů akutní fáze, včetně fibrinogenu, mohou vést k určení rozsahu zánětu v těle.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je odebírán jehlou ze žíly na paži. Jako alternativa, částečně v dětském lékařství, se vzorek krve odebírá z prstu.

Poznámka: Pokud Vás, nebo vaše blízké podstoupení testu stresuje, způsobuje úzkostné stavy, doporučujeme přečíst si následující články: Zvládání s testem bolesti, Nepohodlí a úzkost, Typy na krevní testy, Typy jako pomáhat dětem při lékařském vyšetření, Typy jak pomáhat seniorům při lékařském vyšetření.

Jiný článek, Následuj vzorek, poskytuje letmý pohled na odběr a zpracování krevního vzorku a jeho zpracování.

Je třeba nějaká příprava před vyšetřením, aby byla zachována kvalita vzorku?

Příprava není nutná.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření fibrinogenu je součástí vyšetřování při hledání příčiny krvácivé, nebo trombotické příhody. Může být provedeno jako následné vyšetření v případě abnormálního výsledkuprotrombinového času (PT), nebo aktivovaného parciálního tromboplastinového času (APTT) a/nebo v případě dlouhotrvajícího nebo nadměrného krvácení. Může být stanovován společně s testy jako PT, APTT, vyšetření funkce krevních destiček, fibrin degradačních produktů (FDP) a D-dimerů v rámci diagnostiky diseminované intravaskulární koagulace (DIC) nebo poruch fibrinolýzy. Příležitostně je vyšetření funkční aktivity fibrinogenu používáno ke sledování průběhu progresivně se vyvíjejících chorob (jako např. onemocnění jater), nebo vzácně ke sledování úspěšnosti léčby získaných stavů (např. DIC).

Někdy se vyšetření funkční aktivity fibrinogenu používá ke zhodnocení rizika rozvoje kardiovaskulárního onemocnění, zároveň s ostatními ukazateli kardiálního rizika, jako je např. C-reaktivní protein (CRP). Vyšetření fibrinogenu není v této indikaci všeobecně akceptováno, protože není možno nabídnout léčbu zvýšených hladin fibrinogenu. Nicméně řada lékařů cítí, že jim výsledek vyšetření podává doplňující informaci, která jim pomáhá v rozhodování, jak agresivní léčbu ostatních ovlivnitelných rizikových faktorů mají vést (jako např. cholesterol, HDL).

Vyšetření antigenu fibrinogenu se provádí příležitostně jako následný test pokud potřebujeme zjistit, zda je snížení funkční aktivity fibrinogenu způsobeno nedostatkem fibrinogenu, nebo poruchou jeho funkce (tzv. dysfibrinogenémií).

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření funkční aktivity fibrinogenu se provádí samostatně nebo společně s dalšími testy v případech nevysvětlitelného nebo dlouhotrvajícího krvácení, trombózy, v případech abnormálních výsledků protrombinového času (PT), a aktivovaného parciálního tromboplastinového testu (APTT). Tento test se provádí u pacientů s příznaky, nebo probíhající léčbou DIC, nebo v případě abnormální fibrinolýzy.

Vyšetření funkční aktivity fibrinogenu se provádí spolu s dalšími testy koagulačních faktorů v případě podezření na vrozenýnebo získaný nedostatek nebo poruchu funkce faktoru I. Dále pokud lékař chce vyhodnotit a sledovat schopnost i krevního srážení (v čase) u osob se získanou krvácivou chorobou. Vyšetření antigenu fibrinogenu se provádí příležitostně jako následný test, pokud potřebujeme zjistit, zda je snížení funkční aktivity fibrinogenu způsobeno nedostatkem fibrinogenu, nebo poruchou jeho funkce

Někdy se provádí vyšetření funkční aktivity fibrinogenu spolu s testy pro odhalení rizika rozvinutí kardiovaskulární choroby.

Co výsledek vyšetření znamená?

Normální funkční aktivita fibrinogenu obvykle odráží normální krevní srážlivost. Výrazně snížená funkční aktivita fibrinogenu může být způsobena snížením množství, nebo poruchou funkce fibrinogenu. Snížená funkční aktivita a množství antigenu fibrinogenu mohou snížit schopnost vytvořit stabilní krevní sraženinu. Chronicky nízké hladiny mohou být způsobeny sníženou produkcí fibrinogenu vlivem vrozených stavů jako je afibrinogenémie, hypofibrinogenémie, nebo získaných stavů jako je konečné stadium chorob jater, nebo vážná podvýživa. Akutně vzniklé nízké hodnoty fibrinogenu bývají často spojeny se spotřebováním fibrinogenu, které můžeme vidět při DIC, nebo abnormální fibrinolýze ou. Snížení hladiny fibrinogenu může způsobit také rychlé podání velkého množství krevních transfúzí.

Fibrinogen je reaktant akutní fáze, což znamen&´, že jeho hodnota prudce narůstá v případech zánětu, nebo poškození tkání. Zvýšení koncentrace fibrinogenu je nespecifický příznak – nedokáže odhalit lokalizaci poruchy. Obvykle je toto zvýšení dočasné a navrátí se k normálu po odeznění vyvolávající příčiny.

Zvýšení může být způsobeno:

• akutní infekcí
• maligními nádorovými onemocněními (rakovina)
• ischemickou chorobou srdeční, infarkt myokardu
• cévní mozkovou příhodou (mrtvice)
• zánětlivými onemocněními (revmatoidní artritida, glomerulonefritida)
• úrazem

Jakmile dojde ke zvýšení hladiny fibrinogenu, je zvýšené riziko tvorby krevní sraženiny, které může přispět k zvýšenému riziku rozvoje kardiovaskulární choroby.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Krevní transfúze podaná v posledních několika měsících může ovlivnit výsledky vyšetření fibrinogenu. Některé léky, jako anabolické steroidy, fenobarbital, streptokináza, urokináza a kyselina valproová, mohou způsobit snížení fibrinogenu. Mírné zvýšení fibrinogenu může být někdy pozorováno v těhotenství, u kuřáků cigaret, osob užívajících hormonální antikoncepci nebo estrogeny.

Dysfibrinogenémie je vzácná koagulační porucha způsobená mutací genu řídícího produkci fibrinogenu v játrech. To způsobuje, že játra produkují abnormální fibrinogen, který je rezistentní k degradaci po přeměně na fibrin, nebo není schopen plně se podílet v koagulační kaskádě. Dysfibrinogenémie může zvýšit riziko žilní trombózy, nebo vzácně způsobit sklon k mírnému krvácení. Lidé s nedostatkem fibrinogenu, nebo s poruchou funkce fibrinogenu (dysfibrinogenémií) mají zhoršené hojení ran.

Molekulárně genetické vyšetření je prováděno příležitostně u pacientů s vrozenou dysfibrinogenémií, hypofibrinogenémií nebo afibrinogenémií. Pomocí něho pátráme po genové mutaci. Toto vyšetření mohou podstoupit také rodinní příslušníci.

U pacientů s onemocněním jater se může rozvinout získaná dysfibrinogenémie, která může přispět k rozvoji krvácení nebo trombózy.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak mohu snížit svoji hladinu fibrinogenu?
2. Jaký je rozdíl ve vyšetřeních fibrinogenu, D-dimeru a FDP (fibrin degradační produkty)?
3. Mohu mít sníženou hladinu fibrinogenu nebo abnormální fibrinogen a nevědět o tom?

1. Jak mohu snížit svoji hladinu fibrinogenu?
Jestliže je vaše hladina fibrinogenu zvýšená z důvodu těhotenství nebo akutního zánětlivého procesu, vrátí se k normě, jakmile pominou vyvolávající příčiny. V případě, že tento stav nastal z důvodu získaného onemocnění, jako je revmatoidní artritida, nemůžete hladinu fibrinogenu v podstatě ovlivnit. Jestliže se lékař domnívá, že zvýšená hladina fibrinogenu může zvyšovat Vaše riziko kardiovaskulárních chorob, měli byste změnit životní styl a ovlivnit tím ostatní rizika ovlivňující kardiovaskulární systém. Mezi ně patří snížení celkového cholesterolu a zvýšení HDL cholesterolu. Předpokládá se, že strava bohatá na omega-3 a omega -6 mastné kyseliny (rybí olej) napomáhá snižovat hladinu fibrinogenu v těle.
2. Jaký je rozdíl ve vyšetřeních fibrinogenu, D-dimeru a FDP (fibrin degradační produkty)?

Vyšetření funkční aktivity fibrinogenu hodnotí přeměnu fibrinogenu na fibrin, vyšetření antigenu fibrinogenu měří množství rozpustného faktoru I v krvipřed tím, než se změní na nerozpustný fibrin a pomocí příčných vazeb vytvoří fibrinovou síť.

Jak vyšetření D-dimerů, tak FDP vyhodnocují úroveň fibrinolytického systému, tj. schopnost těla rozpouštět krevní sraženinu v době, kdy již není potřeba a může být odstraněna.

FDP měří všechny fragmenty rozpuštěné sraženiny, zatímco vyšetření D-dimerů je více specifické, zaměřené na příčně pospojované fragmenty rozpuštěné krevní sraženiny.

3. Mohu mít sníženou hladinu fibrinogenu nebo abnormální fibrinogen a nevědět o tom?

Ano. Řada lidí má poměrně normální krevní srážlivost, přestože mají sníženou koncentraci a/nebo funkční aktivitu fibrinogenu. Nemusí se na to přijít, dokud se neobjeví neočekávaně dlouhé krvácení po chirurgickém zákroku, nebo nejsou abnormální výsledky vyšetření koagulačních testů prováděných např. v rámci předoperačního vyšetření.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

RODAK, B.F. Hematology: Clinical Principles and Applications, 3rd Ed., Edingurgh: Saunders Elsevier, 2007

PENKA, M., BULIKOVÁ, A. Neonkologická hematologie, Praha: Grada, 2009

PECKA,M. Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: FINDR, 2004

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.