AMA

Co je vyšetřováno?

Test měří množství antimitochondriálních protilátek (AMA) v krvi. Produkce AMA úzce souvisí s primární biliární cirhózou (PBC). PBC je autoimunitní onemocnění, které způsobuje zánět a zjizvení žlučových kanálku v játrech. Nejčastěji se toto onemocnění vyskytuje u žen mezi 35 a 60 rokem. PBC zabraňuje odtoku žluče a způsobuje progresivní poškození jater. Asi 94 % postižených PBC bude mít v krvi přítomné značné množství antimitochondriálních protilátek.

Zvýšené hladiny AMA bývají kromě PBC přítomny i u dalších jaterních onemocnění: primární a sekundární sklerotizující cholangitidě, onemocnění jater v rámci nespecifického střevního zánětu (IBD) a obstrukci žlučových cest. Častým průvodním znakem bývají zvýšené sérové hladiny alkalické fosfatázy.

Je známo devět typu AMA antigenu (M1-M9), z kterých mají největší klinický význam M2 a M9.Typ M2 je s PBC nejvíce asociován, zatímco ostatní typy mohou být nalezeny také u jiných stavů. Některé laboratoře proto místo testování přítomnosti protilátek proti všem AMA antigenům vyšetřují pouze AMA-M2.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

POZNÁMKA: Když Vás nebo blízkou osobu probíhající vyšetření znepokojují, zahanbují, nebo je těžce zvládáte, můžete si přečíst některý z následujících odkazů: Zvládání bolesti, diskomfortu a znepokojení, rady pro krevní vyšetření, rady pro pomoc dětem v průběhu vyšetření a rady pro starší pacienty k zvládnutí vyšetření.

Jiný článek, Sledujte vzorek, poskytuje náhled na odběr a zpracování krevního vzorku a výtěru.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření pomáhá diagnostikovat primární biliární cirhózu (PBC). PBC je závažné onemocnění, u kterého jsou játra postupným procesem poškozována. Stanovení může být objednáváno spolu s jinými vyšetřeními k lepšímu rozlišení PBC a jiných stavů, které způsobují podobné autoimunitní poškození jater. Tyto stanovení mohou být také použity k odhadu, jestli je pacient kandidátem na transplantaci jater.

K dalším testům patří:

• ASMA (protilátkyproti hladkému svalu
• ANA(antinukleární protilátky)
• ALP(alkalická fosfatáza)
• IgM
• Bilirubin
• Albumin
• Protrombinový čas (Quick)
• CRP (C-reaktivní protein)
• GGT(Gama-glutamyltransferáza)

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření AMA nebo AMA-M2 je obvykle požadováno v případě podezření na PBC. Pacient může mít symptomy jako je zvětšená játra, slezina, únava, žloutenka (žloutnutí kůže a očního bělma) a svědění. Mnoho pacientů ale nemá v časném stádiu onemocnění žádné symptomy.
Stav je obvykle indikován na základě zvýšených hodnot u vyšetření jaterních enzymů (zejména alkalické fosfatasy (ALP)), které byly nalezeny během běžných testů, preventivních prohlídek apod. Vyšetření AMA nebo AMA-M2 mohou být požadovány současně spolu s dalšími vyšetřeními, které slouží diagnostice a/nebo vyloučení jiných příčin onemocnění či poškození jater, kam řadíme virové infekce (např. virová hepatitida), užívaní drog, alkoholismus, působení toxinů, metabolický a genetický stav a autoimunitní hepatitidy, metabolické příčiny a další.

Co výsledek vyšetření znamená?

POZNÁMKA: U tohoto vyšetření není k dispozici referenční rozmezí normálních hodnot. Protože referenční meze závisí na mnoha faktorech, jako je věk pacienta, pohlaví, populace a použitá vyšetřovací metoda, číselné vyjádření mají v různých laboratořích různý význam. Výsledek z Vaší laboratoře by měl referenční rozmezí Vašeho testu zahrnovat. Lab Tests Online ale velice doporučuje, aby byly výsledky Vašeho vyšetření diskutovány s Vaším lékařem. Pro více informací o referenčních mezích, čtěte Referenční meze, a co znamenají.

Když jsou v krvi přítomny významná množství AMA nebo AMA-M2 protilátek, nejpravděpodobnější příčinou bude PBC. Malé množství protilátek může být také přítomno u pacientů s aktivní chronickou hepatitidou, autoimunitní hepatitidou, při jaterní nebo žlučníkové obstrukci a u infekcí jako syfilis nebo akutní infekční hepatitida. Mohou provázet také jiná autoimunitní onemocnění jako systémový lupus erythematodes (SLE), Sjögrenův syndrom, sklerodermie, revmatoidní artritida a tyroiditida. Vyšetření AMA protilátek se sice nepoužívá k diagnostice těchto jiných onemocnění, ale přítomnost autoprotilátek naznačuje určitý stupeň autoimunitní aktivity.

Někteří pacienti mohou mít PBC i když je jejich AMA test negativní.

Koncentrace AMA může být snížena u dětí a imunokompromitovaných jedinců, přičemž hladina AMA protilátek nesouvisí se závažností onemocnění.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
AMA a AMA-M2 neznamenají automaticky PBC. Tato diagnóza je vyslovena až v souvislosti s a klinickými příznaky a dalšími laboratorními nálezy. Když je množství těchto protilátek zvýšené a lékař má podezření na PBC, může být provedena jaterní biopsie k zjištění charakteristických znaků PBC v jaterní tkáni. Zobrazovací techniky mohou být použity k nalezení případných obstrukcí žlučovodů.

Asi 50 % případů PBC je diagnostikováno před prvními symptomy.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co je příčinou PBC?
2. Jak rychle postupuje toto onemocnění?

1. Co je příčinou PBC?
V současnosti je příčina neznámá. Není infekčního původu a není dědičná, i když u některých rodin může existovat zvýšená citlivost k vývinu autoimunitních onemocnění. Postižen může být kdokoli jakéhokoli věku, převládají ale ženy středního věku.

2. Jak rychle postupuje toto onemocnění?
Směr vývoje a závažnost PBC je obtížně předvídatelná. Mnoho pacientů je asymptomatických řadu let. Pro bližší informace kontaktujte Vašeho lékaře a podívejte se na související odkazy.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.