Anti-LKM-1

Co je vyšetřováno?

Anti-LKM-1 protilátky jsou autoprotilátky – proteiny, které jsou produkovány imunitním systémem proti tělu vlastnímu enzymu, cytochromu P450 2D6 (CYP2D6), který se nachází především v buňkách jater. Produkce anti-LKM-1 protilátek je silně asociována s autoimunitní hepatitidou typu 2. Tento test stanovuje množství (titr) anti-LKM-1 (protilátek proti CYP2D6) v krvi.

Autoimunitní hepatitida je akutní nebo chronický zánět jater, který může vést k rozvoji cirhózy a v některých případech i k jaternímu selhání. Není způsoben žádnou jinou znatelnou příčinou (jako je virová infekce, léčiva, toxiny, dědičná choroba nebo alkoholismus) a postihuje především ženy.

Rozeznáváme dva hlavní druhy autoimunitních hepatitid. Typ 1 je nejčastější formou autoimunitní hepatitidy ve Spojených státech a je asociován s přítomností protilátek proti hladkému svalu (ASMA). Výskyt autoimunitní hepatitidy typu 2 je nižší, ale mívá častěji závažnější průběh. Je asociován s produkcí anti-LKM-1 protilátek a postihuje především mladé dívky. V Evropě je výskyt typu 2 častější než ve Spojených státech.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

POZNÁMKA: Když Vás nebo blízkou osobu probíhající vyšetření znepokojují, zahanbují, nebo je těžce zvládáte, můžete si přečíst některý z následujících odkazů: Zvládání bolesti, diskomfortu a znepokojení, rady pro krevní vyšetření, rady pro pomoc dětem v průběhu vyšetření a rady pro starší pacienty k zvládnutí vyšetření.

Jiný článek, Sledujte vzorek, poskytuje náhled na odběr a zpracování krevního vzorku a výtěru.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?

Test anti-LKM-1 protilátek je často objednáván spolu s vyšetřením antinukleárních protilátek (ANA) a protilátek proti hladkému svalu (ASMA) pro diagnostiku autoimunitní hepatitidy a následné odlišení mezi typem 1 a typem 2.

Tyto testy mohou být požadovány v návaznosti na některé nálezy u vyšetření jater: přetrvávající zvýšené hodnoty alaninaminotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST) nebo bilirubinu. Tyto požadavky jsou často doplněny o vyšetření imunoglobulinů a dalších vyšetření pro vyloučení virové hepatitidy.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření anti-LKM-1 může být požadováno při diagnostice jaterního onemocnění, kdy je nutné určit příčinu poškození jater. Další testy, jako je ANA a ASMA toto vyšetření často doprovázejí. Obvykle jsou ordinovány u pacientů s příznaky, jako je vyčerpanost, žloutenka nebo v případě abnormálních výsledků běžných jaterních testů (např. AST, ALT, bilirubin).

Mezi symptomy autoimunitního onemocnění jater patří:

• Svědění
• Zvětšení jater
• Bolest kloubů
• Břišní diskomfort
• Abnormální cévy kůže (tzv. pavoučí angiom)
• Nevolnost nebo zvracení
• Tmavá moč
• Nechutenství
• Světlá stolice
• Svalová bolest (myalgie)
• Vynechání menstruace (amenorrhea)
• Zarudnutí kůže
• Otok

Mnohé z uvedených symptomů nejsou pro autoimunitní hepatitidu specifické a bývají přítomné i u jiných onemocnění nebo u jiných příčin jaterního onemocnění.

Co výsledek vyšetření znamená?

Vysoká hladina (titr) protilátek proti LKM-1 naznačuje pravděpodobnou přítomnost autoimunitní hepatitidy typu 2 u vyšetřovaného pacienta, ale tuto diagnózu definitivně nepotvrzuje. K potvrzení diagnózy lze použít jaterní biopsii.

V případě, že je výsledek anti-LKM-1 negativní a test ASMA a/nebo ANA je pozitivní, má vyšetřovaný pacient pravděpodobně autoimunitní hepatitidu typu 1.

Když jsou uvedená vyšetření negativní, pacientovy symptomy jsou zřejmě způsobeny jinou příčinou, než je autoimunitní hepatitida. Přítomnost autoimunitní hepatitidy ale nemusí být úplně vyloučena. Někteří pacienti totiž neprodukují anti-LKM-1 nebo ASMA protilátky, ale jiné, vzácněji se vyskytující protilátky (anti-SLA, anti-LC1). Navíc u malé části autoimunitních hepatitid nenacházíme žádné z uvedených autoprotilátek.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Výška hladiny (titr) anti-LKM-1 protilátek nemusí souviset se závažností pacientových symptomů nebo s prognózou onemocnění. V čase můžou hladiny anti-LKM-1 kolísat.

U pacientů s autoimunitní hepatitidou typu 2 se mohou vyskytovat jiná autoimunitní onemocnění, např. diabetes nebo thyreoiditida.

Anti-LKM-1 protilátky produkuje i část pacientů s chronickou hepatitidou C.

Antinukleární protilátky (ANA), které jsou často požadovány současně se stanovením ASMA a/nebo anti-LKM-1, jsou ukazatelem autoimunitního procesu a jsou asociovány s různými autoimunitními onemocněními, včetně autoimunitní hepatitidy typu 1.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Měl by mít každý pacient s poškozením jater vyšetřeny anti-LKM-1 protilátky?
2. Zbavím se někdy anti-LKM-1 protilátek?
3. Můžu mít najednou víc, než jednu příčinu hepatitidy?
4. Jak rychle postupuje autoimunitní hepatitida?
5. Když jsou tyto protilátky proti CYP450 2D6, proč se toto vyšetření jmenuje anti-LKM-1?

1. Měl by mít každý pacient s poškozením jater vyšetřeny anti-LKM-1 protilátky?

Obvykle to není nutné. Většina případů hepatitidy je způsobená jinou zjistitelnou příčinou (např. infekční). Když je ale pacientem s charakteristickými symptomy mladá dívka a lékař má podezření na autoimunitní onemocnění, může být toto vyšetření indikováno, obvykle spolu s ASMA a ANA.

2. Zbavím se někdy anti-LKM-1 protilátek?

Ne. Hladina protilátek se sice může v průběhu času měnit, ale tyto protilátky v průběhu života nikdy nevymizí.

3. Můžu mít najednou víc, než jednu příčinu hepatitidy?

Ano. Autoimunitní hepatitida může koexistovat spolu s virovou hepatitidou, např. hepatitidou B nebo C. Její průběh může být navíc zhoršen požíváním alkoholu. Jelikož léčba hepatitidy závisí na její příčině, je důležité, aby Váš lékař tyto příčiny znal.

4. Jak rychle postupuje autoimunitní hepatitida?

Průběh a tíže autoimunitní hepatitidy jsou těžce předvídatelné. Forma může být akutní nebo chronická. Někteří pacienti mohou mít v průběhu let pouze některé nebo také žádné symptomy, a bývají diagnostikováni až po abnormálním nálezu běžných jaterních testů (např. při preventivní prohlídce). Případy autoimunitní hepatitidy typu 2 mají často závažnější průběh, který je ale terapeuticky dobře zvládnutelný. Vhodný způsob léčby je důležitý zejména pro minimalizaci jaterního poškození. Pro více informací kontaktujte Vašeho lékaře nebo se podívejte na související odkazy.

5. Když jsou tyto protilátky proti CYP450 2D6, proč se toto vyšetření jmenuje anti-LKM-1?

Tyto protilátky byly původně detekovány pomocí tkání ledvin a jater, odkud pochází zkratka anti-LKM-1 (z anglického Liver Kidney Microsome). Protein, proti kterému jsou protilátky namířeny, byl později identifikován jako cytochrom P450 2D6 (CYP2D6). Je to enzym, který se asi z 25 % podílí na odbourávání léků a toxických látek v organizmu. Nalézá se především v buňkách jater a ledvin, a to ve strukturách nazývaných mikrozomy.

Související články:

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.