Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření antidiuretického hormonu (ADH) samotné nebo v návaznosti na jiná vyšetření napomáhá ke zjištění, diagnostice a určení příčin nedostatku nebo nadbytku tohoto hormonu. Toto vyšetření se však nedělá běžně; diagnóza těchto stavů se častěji zakládá na anamnéze a na jiných laboratorních vyšetřeních jako jsou osmolalita krve a moče a stanovení elektrolytů. Příznaky nedostatku ADH se projevují některým ze dvou druhů diabetes insipidus. Centrální diabetes insipidus je způsoben poklesem tvorby ADH v hypotalamu nebo poruchou uvolňování ADH z hypofýzy, zatímco pro renální (nefrogenní, ledvinový) diabetes insipidus je charakteristická snížená odpověď ledvin na ADH. Pro odlišení obou typů se někdy používá stimulační test ADH s omezením příjmu vody. Vyšetření zahrnuje omezení tekutin, vyšetření ADH a podání antidiuretického hormonu. V časových intervalech před a po podání ADH se měří osmolalita moče a krve, čímž se sleduje odpověď organismu na ADH. Musí se to provádět za bedlivého dohledu lékaře, protože může vzniknout silná dehydratace, která může pro některé nemocné představovat riziko.
Příznaky zvýšených koncentrací ADH se často projevují "syndromem neadekvátní sekrece ADH" čili SIADH. Vyšetření SIADH mohou vedle měření ADH zahrnovat stanovení osmolality krve a moče, stanovení sodíku, draslíku a chloridů. Občas se provádí test suprese ADH s vodní náloží ("zřeďovací pokus"). Při tomto vyšetření se nemocnému podá na lačno definovaný objem vody a po určitý čas se sleduje množství a osmolalita moče a osmolatita krve. Také se vyšetřuje ADH. I tato procedura se musí provádět za dozoru lékaře, protože může být riskantní pro osoby trpící ledvinovou chorobou a může někdy vyústit v závažnou hyponatremii.
Jiná vyšetření mohou pomoci rozlišit SIADH od ostatních poruch způsobujících otoky, hyponatremii a/nebo sníženou tvorbu moči, jako je tomu u městnavého srdečního selhání, jaterních a ledvinových chorob a nemocí štítné žlázy.
Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření ADH samotné nebo spolu s dalšími vyšetřeními se požaduje při podezření na zvýšenou nebo sníženou tvorbu ADH, nebo jako součást vodního stimulačního nebo inhibičního testu ("koncentračního nebo zřeďovacího pokusu"). Může být požadováno u osob trpících hyponatremií bez prokazatelné příčiny nebo se symptomy spojenými se SIADH.
Když se SIADH vyvíjí postupně, mohou příznaky chybět, ale při akutním průběhu jsou obvykle přítomny symptomy intoxikace vodou, které mohou zahrnovat:
- bolesti hlavy,
- nevolnost, zvracení,
- zmatenost,
- v těžkých případech koma a křeče
Vyšetření ADH může být požadováno u osob trpících nadměrnou žízní a častým močením, kdy má lékař podezření na diabetes insipidus.
Co výsledek vyšetření znamená?
Samotný výsledek vyšetření ADH není diagnózou určitého stavu. Výsledek se obvykle hodnotí v souvislosti s anamnézou, fyzikálním vyšetřením a s výsledky ostatních vyšetření. Nadbytek nebo nedostatek ADH může být přechodný nebo trvalý, akutní nebo chronický, a může být způsoben skrytouchorobou, infekcí, vrozenou vadou, traumatem, chirurgickým zásahem, nebo dokonce psychickým stavem vedoucím k nadměrnému pití.
Zvýšené hladiny ADH bývají spojeny se SIADH a lze je pozorovat u různých nádorových chorob včetně leukémie, lymfomu, nádoru plic, pankreatu, močového měchýře a mozku. Masivně zvýšené koncentrace ADH lze pozorovat u systémových nádorů produkujících ADH. Mírně zvýšené hladiny bývají u nemocí nervového systému jako jsou syndrom Guillain-Barré, roztroušená skleróza, epilepsie, akutní intermitentní porfyrie, u plicních nemocí jako jsou cystická fibróza, emfyzém a tuberkulóza a u HIV/AIDS.
Vyšetření ADH může být někdy požadováno, aby pomohlo zkoumat hyponatremii a s ní spojené symptomy, a k určení SIADH, ale všeobecně neslouží pro diagnostiku a sledování žádné nemoci nebo stavu, které mohou být jejich příčinou.
Nízkou koncentraci ADH můžeme vidět u centrálního diabetes insipidus a při nutkavém příjmu vody, a to spolu s nízkou osmolalitou séra. Zvýšenou koncentraci ADH lze pozorovat u renálního diabetes insipidus, spolu s dehydratací, u traumat a při chirurgických zákrocích.
Při stimulačním a supresním ADH testu ("koncentračním a zřeďovacím pokusu") zajímají lékaře hodnoty ADH, osmolalita a reakce ledvin v hospodaření s vodou. Supresní test s vodní náloží může pomoci při diagnostice SIADH. Osoby se SIADH při něm mají typicky sníženou koncentraci sodíku a osmolalitu krve, ale koncentrace sodíku v moči je normální. Netvoří tolik moče, kolik by se dalo očekávat a její osmolalita je oproti séru vysoká a koncentrace ADH je vyšší než normálně.
Stimulační test s omezením vody (test žízněním) lze použít pro rozlišení mezi oběma typy diabetes insipidus. Centrální diabetes insipidus je charakteristický abnormálně nízkou tvorbou ADH a neschopností koncentrovat moč, což se projeví zvýšením osmolality moče po podání ADH (nikoliv po samotném omezení vody). Renální diabetes insipidus je způsoben neschopností ledvin odpovědět na podnět ADH, což se projeví nezměněnou osmolalitou moče před i po podání ADH.
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Schopnost koncentrovat moč všeobecně klesá s věkem.
Sekrece ADH je vyšší ve vzpřímené poloze, v noci, při bolestech, stresu a při cvičení. Sekrece klesá při hypertenzi a vleže.
Mnoho léků může ovlivnit hladiny ADH.
Mezi ně patří:
- Léky podporující uvolnění ADH, jako jsou barbituráty, desipramin, histamin, morfin, nikotin, amitriptylin a karbamazepin.
- Léky podporující působení ADH, jako jsou acetaminofen, metformin, tolbutamid, aspirin, teofylin a nesteroidní protizánětlivé léky.
- Léky snižující ADH nebo jeho účinky, jako jsou etynol, lithium a fenytoin.
