Přímý antiglobulinový test

Co se vyšetřuje?

Pomocí přímého antiglobulinového testu (PAT) prokazujeme protilátky navázané na erytrocyty v krevním oběhu jedince. Test pomůže stanovit situace, kdy navázané protilátky mohou být příčinou hemolýzy.

Erytrocyty mají na povrchu své buněčné membrány různé znaky označované jako antigeny. Každý jedinec zdědí od rodičů určitou výbavu těchto antigenů. Z nich jsou nejdůležitější antigeny 0, A, B a krevní skupina jedince se určí na základě stanovení - přítomnosti - těchto antigenů. Dalším významným antigenem erytrocytů je antigen D z Rh systému. Pokud tento antigen na erytrocytech chybí, je jedinec Rh(D) negativní, pokud je přítomný, jedinec je Rh(D) pozitivní (blíže viz Vyšetření krevní skupiny). Kromě těchto nejdůležitějších a nejznámějších antigenů existuje ještě velké množství dalších, méně známých antigenů jiných krevních skupin, např. skupin Kell, Lewis, Kidd, Duffy apod.

Erytrocyty senzibilizované protilátkami můžeme prokázat u různých stavů, patří k nim např.:

• Autoimunitní onemocnění. Někteří jedinci vytvářejí protilátky proti antigenům vlastních erytrocytů (autoantigenům). Vznik takto vytvořených protilátek, označovaných jako autoprotilátky, může souviset s poruchou imunitního systému u autoimunitních aj. nemocí, např. lymfomů a chronických lymfatických leukémií.
• Polékové anemie. Některé léky mohou provokovat vznik protilátek proti antigenům erytrocytů a mohou vést k hemolýze i v nepřítomnosti léku. Někdy mohou být příčinou vzniku protilátek léky navázané na membránu erytrocytů; protilátky proti nim následně reagují s erytrocyty a vedou k hemolýze (vzácné onemocnění, 1: 1 milionu). Léky tak mohou navodit vznik protilátek jak proti samotnému léku, tak proti vlastním erytrocytům – výsledkem je destrukce erytrocytů v přítomnosti léku. Takto účinkují některá antibiotika jako IV penicilin, cefalosporiny a piperacilin.
• Inkompatibilita mezi matkou a dítětem. Dítě může zdědit od otce antigeny, které se liší od antigenů matky. Matka je vystavena těmto cizím antigenům na erytrocytech dítěte v těhotenství a při porodu, kdy se dostávají erytrocyty dítěte do jejího krevního oběhu. Proti těmto antigenům mohou vznikat mateřské protilátky, které mohou být příčinou hemolytického onemocnění novorozence. Většinou nemoc nepostihuje dítě z prvního těhotenství, ale z těhotenství dalších. Ačkoli každé dítě může onemocnět hemolytickým onemocněním v důsledku AB0 protilátek při neshodě skupiny s matkou, projevy nemoci bývají mírné, průběh příznivý.

V těhotenství a před porodem se v plazmě žen screeningově vyšetřují protilátky proti erytrocytům. PAT se stanovuje u narozených dětí ke zjištění, zda nejsou na jejich erytrocytech navázané mateřské protilátky.

• Stavy po transfuzi:Transfuze musí být AB0 a Rh(D) shodná proto, aby se předešlo hemolytické reakci. Tzn. erytrocyty dárce musí být v AB0 a Rh(D) kompatibilní pro protilátky přítomné v krvi pacienta (protilátky nesmí destruovat transfundované erytrocyty).

Někteří příjemci transfuze mohou rozpoznávat cizí erytrocytární antigeny v transfuzi (např. Kell nebo Kidd). Proti nim mohou vytvářet protilátky, které s reagují s těmito erytrocyty. Většinou se imunizují pacienti opakovaně transfundovaní, kteří jsou často vystaveni pro ně neznámým erytrocytárním antigenům dárců krve. Pokud se objeví příznaky potransfuzní reakce, vyšetřuje se PAT – má prokázat protilátky navázané na erytrocyty převedené v transfuzi.

Jaký vzorek je k vyšetření požadován?

Krevní vzorek má být odebrán ze žíly loketní jamky.

Je vyžadován speciální odběr/příprava k vyšetření?

Není.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Přímý antiglobulinový test, známý i jako přímý Coombsův test, pomáhá stanovit, zda jsou příčinou hemolytické anemie protilátky, které senzibilizují erytrocyty a vedou k jejich hemolýze. To může nastat u autoimunitních hemolytických anemií, kdy ke zkrácenému přežívání erytrocytů (hemolýze) vedou autoprotilátky, tedy protilátky proti vlastním erytrocytárním antigenům.

Autoprotilátky je možné prokázat u různých patologických stavů, patří k nim např.:

• Autoimunitní nemoci jako systémový lupus erythematosus
• Maligní onemocnění jako chronická lymfatická leukémie nebo lymfomy
• Infekce mononukleózou nebo u mykoplasma pneumoniae
• Podání některých léků, např. penicilinu

PAT také pomáhá diagnostikovat hemolytické onemocnění novorozence při inkompatibilitě v krevních skupinách mezi matkou a dítětem. K imunizaci matky dochází obvykle v období porodu při fetomaternálním krvácení, kdy matka reaguje na cizí (otcovský) antigen na erytrocytech dítěte tvorbou protilátek. Nejčastějším typem inkompatibility je neshoda mezi matkou a dítětem v antigenech krevní skupiny AB0 a v antigenu D. U AB0 hemolytického onemocnění se jedná většinou o matky krevní skupiny 0 s dítětem skupiny A, méně často skupiny B. Rh(D) typ hemolytického onemocnění nastává u matek Rh(D) negativních s Rh(D) pozitivním dítětem.

Přímý antiglobulinový test je součástí vyšetření potransfuzní reakce. Provádí se vždy při podezření na potransfuzní hemolýzu. Cílem vyšetření je prokázat protilátky proti transfundovaným erytrocytům, které se na tyto erytrocyty navázaly a jsou příčinou předčasného odstranění dárcovských erytrocytů z krevního oběhu příjemce.

Kdy je vyšetření požadováno?

Při podezření na hemolytickou anemii, jako pomoc ke stanovení její příčiny.

Vyšetřuje se u novorozenců s rizikem vzniku hemolytického onemocnění nebo u novorozenců s příznaky nemoci.

K symptomům patří např.:

• Bledost
• Žloutenka včetně zvýšeného bilirubinu
• Zvětšená játra nebo slezina
• Celotělový otok
• Obtížné dýchání

Test se provádí při výskytu příznaků potransfuzní reakce, např.:

• Teploty, zimnice
• Bolestech zad
• Červeném zbarvení moči

Co výsledek vyšetření znamená?

Pozitivní výsledek testu prokazuje senzibilizaci erytrocytů, tedy detekuje erytrocyty s navázanou protilátkou. Jen velmi obecně a nepřesně lze konstatovat, že síla reakce (více pozitivní test) souvisí s množstvím navázané protilátky, to ale neodpovídá závažnosti symptomů.

Přesto, že test detekuje protilátku, blíže ji necharakterizuje, nestanoví její typ a ani nespecifikuje příčinu nemoci. Pro komplexní diagnostiku je nutné provést vyšetření klinická, ostatní laboratorní vyšetření a získat anamnézu pacienta včetně informace o užívání léků, prodělaných infekcích, těhotenství, podané transfuzi.

Malé procento zdravé populace má při vyšetření pozitivní výsledek přímého antiglobulinového testu bez jakýchkoli známek svědčících pro hemolytickou anemii

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Pokud souvisí pozitivita přímého antiglobulinového testu s transfuzí, infekcí, podáním léku, pozitivní nález může přetrvávat delší dobu, až 3 měsíce. Pokud se prokazuje pozitivní PAT v souvislost s autoimunitním onemocněním, často bývá trvale pozitivní.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Mohu získat protilátky při darování krve?

Ne, taková situace při darování krve nenastane, dárce se nedostane do kontaktu s cizími erytrocyty.

2. Pokud je inkompatibilita mezi matkou a dítětem, vyskytne se i u dalších dětí?

Záleží na tom, zda jsou na erytrocytech dítěte antigeny proti mateřským protilátkám. Děti ze všech těhotenství matky skupiny 0 mohou onemocnět hemolytickým onemocněním novorozence. Pokud je matka RhD negativní a nebyla jí podána v těhotenství profylaxe, může tvořit protilátky anti-D již proti prvnímu Rh(D) pozitivnímu dítěti a všechny další děti mohou onemocnět. Naštěstí se dnes jedná o poměrně vzácné onemocnění, protože RhD negativní matky se v těhotenství sledují, vyšetřují a preventivně se jim podává profylaktická léčba, která má zabránit vzniku anti-D a možným komplikacím.

V těhotenství mohou vzniknout také jiné typy protilátek, kvůli nimž musí být ženy sledovány.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.